Biografický slovník
DIGRIN Zdeněk 4.11.1930-26.11.1988: Porovnání verzí
(DIGRIN_Zdeněk_4.11.1930-26.10.1988) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 4: | Řádka 4: | ||
| datum narození = 4.11.1930 | | datum narození = 4.11.1930 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| − | | datum úmrtí = 26. | + | | datum úmrtí = 26.11.1988 |
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 64- Překladatel | | povolání = 64- Překladatel | ||
| Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''DIGRIN, Zdeněk''', ''* 4. 11. 1930 Praha, † 26. 11. 1988 Praha, divadelní historik, překladatel, dramaturg, teatrolog'' | ||
| − | + | Pocházel z rodiny s širokým kulturním zázemím, kde se scházela | |
| + | řada českých umělců, mj. A. Hoffmeister. Zájem o divadlo | ||
| + | projevoval profesně již od 1952, kdy v době studia na DAMU | ||
| + | v Praze působil současně jako dramaturg činohry v Divadle | ||
| + | F. X. Šaldy v Liberci (do 1964), později i v Divadle V. Nezvala | ||
| + | v Karlových Varech. Dramaturgii vystudoval ve třídě prof. | ||
| + | Františka Götze 1954. Z Liberce se natrvalo vrátil do Prahy | ||
| + | 1964 a do 1968 tam působil jako tajemník Svazu divadelních | ||
| + | umělců. Po osmašedesátém roce byl z politických důvodů diskriminován | ||
| + | a nucen vykonávat různá nekvalifikovaná zaměstnání, | ||
| + | pracoval např. jako noční hlídač. 1970–80 vyučoval však | ||
| + | již dějiny divadla na hudebně-dramatickém oddělení pražské | ||
| + | konzervatoře. V druhé polovině šedesátých let napsal dvě biografie | ||
| + | věnované českým hercům, 1967 Jaroslavu Marvanovi | ||
| + | a 1968 Bohuši Záhorskému. Od poloviny 60. let se s úspěchem | ||
| + | uplatňoval jako překladatel, zejména italské literatury, | ||
| + | sporadicky i ruské a ukrajinské, povídek, románů (vycházely | ||
| + | především v nakladatelství Odeon), a hlavně divadelních her | ||
| + | (takřka dvou desítek vydaných jako rozmnožené texty Dilie). | ||
| + | Uvedl do českého prostředí řadu italských spisovatelů, např. | ||
| + | se jako první a nadlouho jediný stal překladatelem excentrického | ||
| + | Tommasa Landolfiho (''Podzimní příběh'', 1983), přeložil | ||
| + | také povídku Itala Calvina ''Baron na stromě''. Intenzivně se věnoval | ||
| + | dějinám a teorii divadla. Pro italskou divadelní kulturu | ||
| + | ho získal teatrolog a překladatel Jaroslav Pokorný. V dramaturgických, | ||
| + | překladatelských i vědeckých pracích soustřeďoval | ||
| + | D. pozornost k období italské renesance a ke 20. století. | ||
| + | Nejvýznamnějšími díly se staly ''Slovník světových dramatiků:'' | ||
| + | ''italští autoři'' (vydal 1983 Divadelní ústav) a dějiny italského | ||
| + | divadla ''Divadlo učenců a diplomatů'' (posmrtně editované 1995 | ||
| + | Michaelou Holznerovou). D. platil za vynikajícího českého | ||
| + | znalce italské teatrologie. Italské hry v D. překladu uváděla | ||
| + | česká divadla, oblibě se jeho převody těšily i po roce 2000. | ||
| + | |||
| + | Manželka, herečka Jaroslava Bílková (1929–1984) se uplatňovala | ||
| + | rovněž jako překladatelka. Poslední léta života strávil | ||
| + | v invalidním důchodu (následek úrazu při srážce tramvají). | ||
| + | Datum úmrtí uvádí řada pramenů chybně. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' překlady: E. Filippo, Komediant na obtíž; L. Pirandello, Člověk, zvíře | ||
| + | a ctnost (s J. Bílým), 1966; týž, Když je člověk někdo; týž, Diplom. V rukavičkách, | ||
| + | in: Pět her a jedna aktovka, 1967; P. Volponi, Světa stroj, 1968; | ||
| + | P. E. Poesio, Jean Luis Barrault (!), 1969; I. Calvino, Baron na stromě, | ||
| + | in: Naši předkové, 1970, 1971; týž, Rozpůlený vikomt, in: tamtéž; týž: Neexistující | ||
| + | rytíř, in: tamtéž; C. Goldoni, Mirandolina; A. Nicolaj, Svět vody, | ||
| + | pod pseud. Ludmila Kropáčová, 1974; C. Terron, Poustevníkovy zuby, 1975; | ||
| + | týž, Polib mně, Alfréde!; A. Campanile, Amfóra; G. Dessi, Spravedlnost, | ||
| + | 1976; L. Pirandello, Jako dřív, líp než dřív, 1977; G. B. Della Porta, Astrolog; | ||
| + | I. Svevo, Regenerace; A. Campanile, Za všechno může kapitán; G. Leopardi, | ||
| + | Sázka Prométheova, 1979; E. Filippo, Vánoce u Cupiellů; A. Nicolaj, Pupeční | ||
| + | šňůra; C. Goldoni, Zvědavé ženy, 1981; týž, Vějíř; A. Campanile, Celestinova | ||
| + | cesta, 1982; T. Landolfi, Podzimní příběh, 1983; C. Gozzi, Zelenavý | ||
| + | ptáček (s J. Bílkovou), 1984; C. Meano, Zrození Salome, 1985; L. Chiarelli, | ||
| + | Maska a tvář, 1986; B. D. da Bibbiena (pod Cardinale Bibbiena), Komedie | ||
| + | o Calandrovi, 1987; G. Leopardi, Morální dílka (s J. Pelánem), 2003. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' nekrolog: in: Lidová demokracie 1. 12. 1988; J. Veltruský, Životní dílo | ||
| + | Z. D., in: Divadelní revue 6, 1995, č. 4, s. 66–68; fk, Znalec italského divadla, | ||
| + | in: Lidové noviny 3. 12. 1998 (s chybami dat); http://www.obecprekladatelu.cz (kde bibliografie překladů); Mladá fronta Dnes 4. 11. 1999, s. 20; ČBS, s. 109; Tomeš 1, s. 235; F. Černý, Za divadlem starým i novým, 2005, s. 151. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha; LA PNP Praha (pozůstalost); rukopisy: | ||
| + | knihovna Divadelního ústavu, Praha. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/134498 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Marcella Husová | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Verze z 22. 7. 2018, 13:21
| Zdeněk DIGRIN | |
 | |
| Narození | 4.11.1930 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 26.11.1988 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
64- Překladatel 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=68966 |
DIGRIN, Zdeněk, * 4. 11. 1930 Praha, † 26. 11. 1988 Praha, divadelní historik, překladatel, dramaturg, teatrolog
Pocházel z rodiny s širokým kulturním zázemím, kde se scházela řada českých umělců, mj. A. Hoffmeister. Zájem o divadlo projevoval profesně již od 1952, kdy v době studia na DAMU v Praze působil současně jako dramaturg činohry v Divadle F. X. Šaldy v Liberci (do 1964), později i v Divadle V. Nezvala v Karlových Varech. Dramaturgii vystudoval ve třídě prof. Františka Götze 1954. Z Liberce se natrvalo vrátil do Prahy 1964 a do 1968 tam působil jako tajemník Svazu divadelních umělců. Po osmašedesátém roce byl z politických důvodů diskriminován a nucen vykonávat různá nekvalifikovaná zaměstnání, pracoval např. jako noční hlídač. 1970–80 vyučoval však již dějiny divadla na hudebně-dramatickém oddělení pražské konzervatoře. V druhé polovině šedesátých let napsal dvě biografie věnované českým hercům, 1967 Jaroslavu Marvanovi a 1968 Bohuši Záhorskému. Od poloviny 60. let se s úspěchem uplatňoval jako překladatel, zejména italské literatury, sporadicky i ruské a ukrajinské, povídek, románů (vycházely především v nakladatelství Odeon), a hlavně divadelních her (takřka dvou desítek vydaných jako rozmnožené texty Dilie). Uvedl do českého prostředí řadu italských spisovatelů, např. se jako první a nadlouho jediný stal překladatelem excentrického Tommasa Landolfiho (Podzimní příběh, 1983), přeložil také povídku Itala Calvina Baron na stromě. Intenzivně se věnoval dějinám a teorii divadla. Pro italskou divadelní kulturu ho získal teatrolog a překladatel Jaroslav Pokorný. V dramaturgických, překladatelských i vědeckých pracích soustřeďoval D. pozornost k období italské renesance a ke 20. století. Nejvýznamnějšími díly se staly Slovník světových dramatiků: italští autoři (vydal 1983 Divadelní ústav) a dějiny italského divadla Divadlo učenců a diplomatů (posmrtně editované 1995 Michaelou Holznerovou). D. platil za vynikajícího českého znalce italské teatrologie. Italské hry v D. překladu uváděla česká divadla, oblibě se jeho převody těšily i po roce 2000.
Manželka, herečka Jaroslava Bílková (1929–1984) se uplatňovala rovněž jako překladatelka. Poslední léta života strávil v invalidním důchodu (následek úrazu při srážce tramvají). Datum úmrtí uvádí řada pramenů chybně.
D: překlady: E. Filippo, Komediant na obtíž; L. Pirandello, Člověk, zvíře a ctnost (s J. Bílým), 1966; týž, Když je člověk někdo; týž, Diplom. V rukavičkách, in: Pět her a jedna aktovka, 1967; P. Volponi, Světa stroj, 1968; P. E. Poesio, Jean Luis Barrault (!), 1969; I. Calvino, Baron na stromě, in: Naši předkové, 1970, 1971; týž, Rozpůlený vikomt, in: tamtéž; týž: Neexistující rytíř, in: tamtéž; C. Goldoni, Mirandolina; A. Nicolaj, Svět vody, pod pseud. Ludmila Kropáčová, 1974; C. Terron, Poustevníkovy zuby, 1975; týž, Polib mně, Alfréde!; A. Campanile, Amfóra; G. Dessi, Spravedlnost, 1976; L. Pirandello, Jako dřív, líp než dřív, 1977; G. B. Della Porta, Astrolog; I. Svevo, Regenerace; A. Campanile, Za všechno může kapitán; G. Leopardi, Sázka Prométheova, 1979; E. Filippo, Vánoce u Cupiellů; A. Nicolaj, Pupeční šňůra; C. Goldoni, Zvědavé ženy, 1981; týž, Vějíř; A. Campanile, Celestinova cesta, 1982; T. Landolfi, Podzimní příběh, 1983; C. Gozzi, Zelenavý ptáček (s J. Bílkovou), 1984; C. Meano, Zrození Salome, 1985; L. Chiarelli, Maska a tvář, 1986; B. D. da Bibbiena (pod Cardinale Bibbiena), Komedie o Calandrovi, 1987; G. Leopardi, Morální dílka (s J. Pelánem), 2003.
L: nekrolog: in: Lidová demokracie 1. 12. 1988; J. Veltruský, Životní dílo Z. D., in: Divadelní revue 6, 1995, č. 4, s. 66–68; fk, Znalec italského divadla, in: Lidové noviny 3. 12. 1998 (s chybami dat); http://www.obecprekladatelu.cz (kde bibliografie překladů); Mladá fronta Dnes 4. 11. 1999, s. 20; ČBS, s. 109; Tomeš 1, s. 235; F. Černý, Za divadlem starým i novým, 2005, s. 151.
P: Biografický archiv ÚČL Praha; LA PNP Praha (pozůstalost); rukopisy: knihovna Divadelního ústavu, Praha.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marcella Husová
