Verze z 22. 7. 2018, 13:21, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DIGRIN Zdeněk 4.11.1930-26.11.1988

Z Personal
Zdeněk DIGRIN
Narození 4.11.1930
Místo narození Praha
Úmrtí 26.11.1988
Místo úmrtí Praha
Povolání

64- Překladatel

82- Dramaturg, režisér nebo choreograf

DIGRIN, Zdeněk, * 4. 11. 1930 Praha, † 26. 11. 1988 Praha, divadelní historik, překladatel, dramaturg, teatrolog

Pocházel z rodiny s širokým kulturním zázemím, kde se scházela řada českých umělců, mj. A. Hoffmeister. Zájem o divadlo projevoval profesně již od 1952, kdy v době studia na DAMU v Praze působil současně jako dramaturg činohry v Divadle F. X. Šaldy v Liberci (do 1964), později i v Divadle V. Nezvala v Karlových Varech. Dramaturgii vystudoval ve třídě prof. Františka Götze 1954. Z Liberce se natrvalo vrátil do Prahy 1964 a do 1968 tam působil jako tajemník Svazu divadelních umělců. Po osmašedesátém roce byl z politických důvodů diskriminován a nucen vykonávat různá nekvalifikovaná zaměstnání, pracoval např. jako noční hlídač. 1970–80 vyučoval však již dějiny divadla na hudebně-dramatickém oddělení pražské konzervatoře. V druhé polovině šedesátých let napsal dvě biografie věnované českým hercům, 1967 Jaroslavu Marvanovi a 1968 Bohuši Záhorskému. Od poloviny 60. let se s úspěchem uplatňoval jako překladatel, zejména italské literatury, sporadicky i ruské a ukrajinské, povídek, románů (vycházely především v nakladatelství Odeon), a hlavně divadelních her (takřka dvou desítek vydaných jako rozmnožené texty Dilie). Uvedl do českého prostředí řadu italských spisovatelů, např. se jako první a nadlouho jediný stal překladatelem excentrického Tommasa Landolfiho (Podzimní příběh, 1983), přeložil také povídku Itala Calvina Baron na stromě. Intenzivně se věnoval dějinám a teorii divadla. Pro italskou divadelní kulturu ho získal teatrolog a překladatel Jaroslav Pokorný. V dramaturgických, překladatelských i vědeckých pracích soustřeďoval D. pozornost k období italské renesance a ke 20. století. Nejvýznamnějšími díly se staly Slovník světových dramatiků: italští autoři (vydal 1983 Divadelní ústav) a dějiny italského divadla Divadlo učenců a diplomatů (posmrtně editované 1995 Michaelou Holznerovou). D. platil za vynikajícího českého znalce italské teatrologie. Italské hry v D. překladu uváděla česká divadla, oblibě se jeho převody těšily i po roce 2000.

Manželka, herečka Jaroslava Bílková (1929–1984) se uplatňovala rovněž jako překladatelka. Poslední léta života strávil v invalidním důchodu (následek úrazu při srážce tramvají). Datum úmrtí uvádí řada pramenů chybně.

D: překlady: E. Filippo, Komediant na obtíž; L. Pirandello, Člověk, zvíře a ctnost (s J. Bílým), 1966; týž, Když je člověk někdo; týž, Diplom. V rukavičkách, in: Pět her a jedna aktovka, 1967; P. Volponi, Světa stroj, 1968; P. E. Poesio, Jean Luis Barrault (!), 1969; I. Calvino, Baron na stromě, in: Naši předkové, 1970, 1971; týž, Rozpůlený vikomt, in: tamtéž; týž: Neexistující rytíř, in: tamtéž; C. Goldoni, Mirandolina; A. Nicolaj, Svět vody, pod pseud. Ludmila Kropáčová, 1974; C. Terron, Poustevníkovy zuby, 1975; týž, Polib mně, Alfréde!; A. Campanile, Amfóra; G. Dessi, Spravedlnost, 1976; L. Pirandello, Jako dřív, líp než dřív, 1977; G. B. Della Porta, Astrolog; I. Svevo, Regenerace; A. Campanile, Za všechno může kapitán; G. Leopardi, Sázka Prométheova, 1979; E. Filippo, Vánoce u Cupiellů; A. Nicolaj, Pupeční šňůra; C. Goldoni, Zvědavé ženy, 1981; týž, Vějíř; A. Campanile, Celestinova cesta, 1982; T. Landolfi, Podzimní příběh, 1983; C. Gozzi, Zelenavý ptáček (s J. Bílkovou), 1984; C. Meano, Zrození Salome, 1985; L. Chiarelli, Maska a tvář, 1986; B. D. da Bibbiena (pod Cardinale Bibbiena), Komedie o Calandrovi, 1987; G. Leopardi, Morální dílka (s J. Pelánem), 2003.

L: nekrolog: in: Lidová demokracie 1. 12. 1988; J. Veltruský, Životní dílo Z. D., in: Divadelní revue 6, 1995, č. 4, s. 66–68; fk, Znalec italského divadla, in: Lidové noviny 3. 12. 1998 (s chybami dat); http://www.obecprekladatelu.cz (kde bibliografie překladů); Mladá fronta Dnes 4. 11. 1999, s. 20; ČBS, s. 109; Tomeš 1, s. 235; F. Černý, Za divadlem starým i novým, 2005, s. 151.

P: Biografický archiv ÚČL Praha; LA PNP Praha (pozůstalost); rukopisy: knihovna Divadelního ústavu, Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová