Biografický slovník
DIKAST Jiří 1559-1630: Porovnání verzí
(DIKASTUS_Jiří_1569-1630) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Jiří | + | | jméno = Jiří DIKAST |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = | + | | datum narození = 1559 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Miřkov u Horšovského Týna |
| − | | datum úmrtí = 1630 | + | | datum úmrtí = březen 1630 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Žitava (Německo) |
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | ||
63- Spisovatel | 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''DIKAST, Jiří''' ''(též DIKASTUS, DYKAST, DYKASTUS, MIŘKOVSKY, MIŘKOVINUS), * 1559 Miřkov u Horšovského Týna, † březen 1630 Žitava (Německo), farář, administrátor konzistoře podobojí, spisovatel'' | ||
| + | |||
| + | Navštěvoval latinskou školu v Žatci; mezi jeho učitele patřili | ||
| + | Pavel Philopater, Jiří Ostracius, Jakub Strabo, Jiří Sušilius | ||
| + | a Václav Posthumius. Podle starší literatury odešel za dalším | ||
| + | vzděláním do Saska. Magisterský gradus získal prý na univerzitě | ||
| + | v Lipsku (její matrika ho však neuvádí). Tam byl 1577 | ||
| + | ordinován na kněze. Poté se vrátil do Čech. Stal se duchovním | ||
| + | správcem nejprve v Lomnici nad Popelkou, později v Jičíně | ||
| + | (od 1589). Od 1605 byl soukromým vychovatelem dětí Jana | ||
| + | Rudolfa Trčky z Lípy na Opočně. Později znovu působil | ||
| + | v utrakvistické církevní správě, a to nejprve v Prostějově (od | ||
| + | podzimu 1608), od 1610 pak na různých pražských farách: | ||
| + | nejprve u sv. Štěpána na Novém Městě pražském a od jara | ||
| + | 1615 po Eliášovi Šúdovi ze Semanína u Matky Boží před | ||
| + | Týnem. 1617–18 po smrti Jiřího Tesáka zároveň spravoval | ||
| + | svatohaštalskou faru. Na podzim 1619 byl zvolen za administrátora | ||
| + | konzistoře podobojí, jejímž členem byl již od 1614. | ||
| + | Z titulu funkce korunoval spolu s bratrským seniorem Janem | ||
| + | Cyrilem Třebíčským 1619 Fridricha Falckého českým králem | ||
| + | (podobně jeho manželku). Po Bílé hoře vedl z příkazu | ||
| + | místodržících neúspěšná jednání s pražskými utrakvistickými | ||
| + | kněžími o podmínkách jejich setrvání v Praze. Marně se pokoušel | ||
| + | dosáhnout výjimky pro vlastní pobyt v zemi (o přímluvu | ||
| + | usiloval např. u valdických kartuziánů; snahu o domluvu | ||
| + | s bělohorskými vítězi řada D. souvěrců hodnotila velmi negativně). | ||
| + | V prosinci 1621 byl vypovězen z Prahy. Přesné datum | ||
| + | jeho odchodu z českých zemí není známo. 1622 již pobýval | ||
| + | v Lipsku, později v Žitavě. S manželkou Kateřinou měl pět | ||
| + | dětí (Jana, Dorotu, Annu Theofilii, Elissu, Apolenu). | ||
| + | |||
| + | Napsal několik českých spisů, jež vycházely především z jeho | ||
| + | činnosti v utrakvistické církevní správě (pohřební kázání, | ||
| + | modlitby, pobožné písně), a byl autorem příležitostné latinské | ||
| + | poezie. Mezi D. hlavní díla náleží dvousvazková ''Postilla'' | ||
| + | (1612–14). Působil také jako překladatel náboženské literatury. | ||
| + | O D. oblibě svědčila skutečnost, že mu řada humanistů | ||
| + | (Jan ml. Gryllus, Jan Campanus, Jiří Nigrinus ad.) připsala | ||
| + | svá díla. Mezi D. přátele patřil Jiří Carolides z Karlsperka. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' soupis in: Knihopis č. 2157–2178b (srov. též č. 3347 a 14374); LČL 1, | ||
| + | s. 546n.; RHB 2, s. 45n. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' J. Jungmann, Historie literatury české, 1849, s. 546; RSN 4, s. 179; Jireček | ||
| + | 1, s. 160n.; F. Dvorský (ed.), Paměti o školách českých, 1886, s. 102, 105, | ||
| + | 285, 413; OSN 7, s. 533n.; A. Podlaha, Dodatky a opravy k biografiím starších | ||
| + | spisovatelů českých, in: ČNM 62, 1888, s. 472; V. J. Nováček, Příspěvky | ||
| + | k životopisům českých spisovatelů a k dějinám literatury, in: tamtéž 67, | ||
| + | 1893, s. 265; Z. Winter, Život církevní v Čechách. Kulturně-historický obraz | ||
| + | z XV. a XVI. století, 1895, s. 284, 341n., 367, 523, 644, 678, 682; týž, Děje | ||
| + | vysokých škol pražských od secessí cizích národů po dobu bitvy bělohorské | ||
| + | (1409–1622), 1897, s. 149, 155, 167, 195; týž, O životě na vysokých školách | ||
| + | pražských knihy dvoje. Kulturní obraz XV. a XVI. století, 1899, s. 187, 300; | ||
| + | týž, Život a učení na partikulárních školách v Čechách v XV. a XVI. století, | ||
| + | 1901, s. 97, 318, 341, 495, 762; F. Dvorský, Založení kláštera valdického | ||
| + | Albrechtem z Valdštejna, in: ČNM 75, 1901, s. 192; F. Tischer (ed.), Dopisy | ||
| + | konsistoře podobojí z let 1610–19, 1917–25, s. 91–92, 188, 226 a passim; | ||
| + | MSN 2, s. 248; KSN 3, s. 340; RHB 2, s. 44–46 (kde i další literatura a prameny); | ||
| + | tamtéž 5, s. 389; LČL 1, s. 546n.; BL 3, s. 442; E. Štěříková, Exulantská | ||
| + | útočiště v Lužici a Sasku, 2004, s. 157; F. Koželuha, Paměti o věcech | ||
| + | náboženských v Prostějově do r. 1620 (ed. J. Laurenčík) 1, 2004, s. 105–107. | ||
| + | |||
| + | Martin Holý | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:1559]] |
| + | [[Kategorie:Miřkov]] | ||
[[Kategorie:1630]] | [[Kategorie:1630]] | ||
| + | [[Kategorie:Žitava]] | ||
Verze z 7. 1. 2017, 15:01
| Jiří DIKAST | |
 | |
| Narození | 1559 |
|---|---|
| Místo narození | Miřkov u Horšovského Týna |
| Úmrtí | březen 1630 |
| Místo úmrtí | Žitava (Německo) |
| Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 63- Spisovatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45468 |
DIKAST, Jiří (též DIKASTUS, DYKAST, DYKASTUS, MIŘKOVSKY, MIŘKOVINUS), * 1559 Miřkov u Horšovského Týna, † březen 1630 Žitava (Německo), farář, administrátor konzistoře podobojí, spisovatel
Navštěvoval latinskou školu v Žatci; mezi jeho učitele patřili Pavel Philopater, Jiří Ostracius, Jakub Strabo, Jiří Sušilius a Václav Posthumius. Podle starší literatury odešel za dalším vzděláním do Saska. Magisterský gradus získal prý na univerzitě v Lipsku (její matrika ho však neuvádí). Tam byl 1577 ordinován na kněze. Poté se vrátil do Čech. Stal se duchovním správcem nejprve v Lomnici nad Popelkou, později v Jičíně (od 1589). Od 1605 byl soukromým vychovatelem dětí Jana Rudolfa Trčky z Lípy na Opočně. Později znovu působil v utrakvistické církevní správě, a to nejprve v Prostějově (od podzimu 1608), od 1610 pak na různých pražských farách: nejprve u sv. Štěpána na Novém Městě pražském a od jara 1615 po Eliášovi Šúdovi ze Semanína u Matky Boží před Týnem. 1617–18 po smrti Jiřího Tesáka zároveň spravoval svatohaštalskou faru. Na podzim 1619 byl zvolen za administrátora konzistoře podobojí, jejímž členem byl již od 1614. Z titulu funkce korunoval spolu s bratrským seniorem Janem Cyrilem Třebíčským 1619 Fridricha Falckého českým králem (podobně jeho manželku). Po Bílé hoře vedl z příkazu místodržících neúspěšná jednání s pražskými utrakvistickými kněžími o podmínkách jejich setrvání v Praze. Marně se pokoušel dosáhnout výjimky pro vlastní pobyt v zemi (o přímluvu usiloval např. u valdických kartuziánů; snahu o domluvu s bělohorskými vítězi řada D. souvěrců hodnotila velmi negativně). V prosinci 1621 byl vypovězen z Prahy. Přesné datum jeho odchodu z českých zemí není známo. 1622 již pobýval v Lipsku, později v Žitavě. S manželkou Kateřinou měl pět dětí (Jana, Dorotu, Annu Theofilii, Elissu, Apolenu).
Napsal několik českých spisů, jež vycházely především z jeho činnosti v utrakvistické církevní správě (pohřební kázání, modlitby, pobožné písně), a byl autorem příležitostné latinské poezie. Mezi D. hlavní díla náleží dvousvazková Postilla (1612–14). Působil také jako překladatel náboženské literatury. O D. oblibě svědčila skutečnost, že mu řada humanistů (Jan ml. Gryllus, Jan Campanus, Jiří Nigrinus ad.) připsala svá díla. Mezi D. přátele patřil Jiří Carolides z Karlsperka.
D: soupis in: Knihopis č. 2157–2178b (srov. též č. 3347 a 14374); LČL 1, s. 546n.; RHB 2, s. 45n.
L: J. Jungmann, Historie literatury české, 1849, s. 546; RSN 4, s. 179; Jireček 1, s. 160n.; F. Dvorský (ed.), Paměti o školách českých, 1886, s. 102, 105, 285, 413; OSN 7, s. 533n.; A. Podlaha, Dodatky a opravy k biografiím starších spisovatelů českých, in: ČNM 62, 1888, s. 472; V. J. Nováček, Příspěvky k životopisům českých spisovatelů a k dějinám literatury, in: tamtéž 67, 1893, s. 265; Z. Winter, Život církevní v Čechách. Kulturně-historický obraz z XV. a XVI. století, 1895, s. 284, 341n., 367, 523, 644, 678, 682; týž, Děje vysokých škol pražských od secessí cizích národů po dobu bitvy bělohorské (1409–1622), 1897, s. 149, 155, 167, 195; týž, O životě na vysokých školách pražských knihy dvoje. Kulturní obraz XV. a XVI. století, 1899, s. 187, 300; týž, Život a učení na partikulárních školách v Čechách v XV. a XVI. století, 1901, s. 97, 318, 341, 495, 762; F. Dvorský, Založení kláštera valdického Albrechtem z Valdštejna, in: ČNM 75, 1901, s. 192; F. Tischer (ed.), Dopisy konsistoře podobojí z let 1610–19, 1917–25, s. 91–92, 188, 226 a passim; MSN 2, s. 248; KSN 3, s. 340; RHB 2, s. 44–46 (kde i další literatura a prameny); tamtéž 5, s. 389; LČL 1, s. 546n.; BL 3, s. 442; E. Štěříková, Exulantská útočiště v Lužici a Sasku, 2004, s. 157; F. Koželuha, Paměti o věcech náboženských v Prostějově do r. 1620 (ed. J. Laurenčík) 1, 2004, s. 105–107.
Martin Holý
