DILLINGER Miloslav 16.12.1902-27.9.1976

Z Personal
Miloslav DILLINGER
Narození 16.12.1902
Místo narození Čáslav
Úmrtí 27.9.1976
Místo úmrtí Bratislava (Slovensko)
Povolání 2- Fyzik
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 218
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45470

DILLINGER, Miloslav, * 16. 12. 1902 Čáslav, † 27. 9. 1976 Bratislava (Slovensko), chemik, pedagog

Narodil se v rodině státního úředníka Eduarda D. Vystudoval gymnázium v Čáslavi, 1922–28 získal aprobaci pro chemii a fyziku na Přírodovědecké fakultě UK v Praze, kde nastoupil jako asistent J. Heyrovského. 1928–29 působil jako středoškolský profesor na gymnáziu v Lipníku nad Bečvou a současně jako Heyrovského externí spolupracovník. 1929 obhájil doktorát přírodních věd na základě rigorózní práce Studium maxima proudu při elektrolýze se rtuťovou kapkovou katodou. Od 1929 působil na Slovensku: 1929–30 učil na gymnáziích v Levicích a ve Spišské Nové Vsi, 1930–45 v Banské Bystrici. Po vypuknutí Slovenského národního povstání v srpnu 1944 se dobrovolně přihlásil do armády a později bojoval jako partyzán. Od 1945 působil trvale v Bratislavě, 1945–48 byl ředitelem gymnázia a zároveň přednášel jako suplující profesor na Přírodovědecké fakultě Slovenské univerzity. 1947 se stal mimořádným profesorem na nově založené pedagogické fakultě, 1950 nastoupil na Přírodovědeckou fakultu Slovenské univerzity (od 1953 Univerzity Komenského), kde potom působil až do smrti, nejprve jako mimořádný, od 1960 jako řádný profesor. Založil a vedl tam chemický ústav a několik let také katedru anorganické chemie. Na fakultě zastával také akademické funkce: 1950–52 děkan a 1959–60 proděkan; zasedal v řadě vědeckých rad a zkušebních komisí. Tři roky přednášel externě anorganickou chemii také na Farmaceutické fakultě Univerzity Komenského a krátce i na Slovenské vysoké škole technické. Věnoval se rovněž teorii výuky chemie. Ve vědeckovýzkumné činnosti se zpočátku zaměřil na polarografii, především na možnosti jejího využití v chemické analýze; zasloužil se o rozvoj této disciplíny na Slovensku, organizoval první praktické kursy a přednášky z oboru. Později se zajímal o jadernou chemii, po absolvování radiochemických kursů v NDR a v SSSR založil na přírodovědecké fakultě katedru jaderné chemie, první pracoviště toho druhu na československých univerzitách. Napsal monografii Polarografia, životná práca J. Heyrovského, podílel se na přípravě příručky Malá encyklopédia chémie. Odborné znalosti i pedagogické zkušenosti uplatnil jako autor a překladatel středoškolských a vysokoškolských učebnic. Spolupracoval s redakčními radami časopisů Chemické zvesti, Přírodní vědy ve škole ad. Stal se členem a funkcionářem Slovenské chemické společnosti při SAV, Socialistické akademie Slovenska, Ústřední vědecko-metodické rady přírodních věd, Svazu zaměstnanců školství a dalších organizací. Získal několik vyznamenání: 1947 Československý válečný kříž 1939 a Řád SNP II. třídy, 1964 Řád rudé hvězdy, 1967 titul zasloužilý učitel, 1972 zlatou medaili ČSAV za zásluhy o rozvoj chemických věd, Medaili J. Heyrovského, 1973 Řád práce ad.

D: výběr: Polarografia, životná práca J. Heyrovského, Bratislava 1962; Malá encyklopédia chémie, Bratislava 1968 (spoluautor); středoškolské a vysokoškolské učebnice: Praktikum z laboratórnej techniky a anorganickej chémie, Bratislava 1966 (spoluautor); Základy teórie väzby v anorganickej chémii, Bratislava 1974 (spoluautor); Kapitoly z didaktiky chémie, Bratislava 1977; studie: Ein Beitrag zur chromatographischen Abtrennung des Thoriums von Uran, in: Wissenschaftliche Zeitschrift der Martin Luther-Universität, Halle – Wittenberg 1962; Štúdium kinetiky substitučných reakcií chromitých komplexov 2, in: Chemické zvesti 18, 1964, s. 823–829 (spoluautor).

L: O. Dolan, Univerzita Komenského, Bratislava 1968, s. 132; Pedagogická encyklopédia Slovenska 1, Bratislava 1984, s. 187; J. Mlynárik, Českí profesori na Slovensku 1, 1994, s. 243; Encyclopaedia Beliana 3, Bratislava 2003, s. 385; Prof. RNDr. M. D. 65-ročný, in: Chemické listy 62, 1968, s. 74; Professor RNDr. M. D. 70 Jahre, in: Chemické zvesti 26, 1972, s. 563n.; Za prof. RNDr. M. D., in: Naša univerzita 23, 1976/77, s. 16; Prof. RNDr. M. D. zomrel, in: Přírodní vědy ve škole 28, 1976/77, s. 227; ESL 1, s. 514; SBS 1, s. 472; BLS 2, s. 253n.

Ľudmila Ďuranová