DINTER Oskar 1.5.1906-1993: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku DINTER Oskar 1.5.1906-0.0.1993 na DINTER Oskar 1.5.1906-1993 bez založení přesměrování)
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 1993
 
| datum úmrtí = 1993
 
| místo úmrtí =  
 
| místo úmrtí =  
| povolání = 26- Bánský odborník nebo energetik
+
| povolání = 26- Bánský odborník nebo energetik<br />61- Pedagog
61- Pedagog
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 220
 
}}
 
}}
 
'''DINTER, Oskar''', ''* 1. 5. 1906 Kyjev (Ukrajina), † 1993 ?, báňský odborník, pedagog''
 
'''DINTER, Oskar''', ''* 1. 5. 1906 Kyjev (Ukrajina), † 1993 ?, báňský odborník, pedagog''

Aktuální verze z 22. 10. 2019, 12:52

Oskar DINTER
Narození 1.5.1906
Místo narození Kyjev (Ukrajina)
Úmrtí 1993
Povolání 26- Bánský odborník nebo energetik
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 220
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136947

DINTER, Oskar, * 1. 5. 1906 Kyjev (Ukrajina), † 1993 ?, báňský odborník, pedagog

S rodiči odešel z porevolučního Ruska, 1924–30 vystudoval obor hornického inženýrství na Vysoké škole báňské (VŠB) v Příbrami. Poté krátce působil na Ústavu hornictví II a úpravnictví VŠB, 1932–42 byl provozním inženýrem na dole Masaryk v Týnci u Nýřan (těžba černého uhlí v Plzeňské pánvi), potom do skončení války soukromým konzultantem. Po osvobození pracoval 1945–46 jako závodní na dole Masaryk, 1946–50 náměstek ředitele národního podniku Západočeské uhelné doly, 1950–51 závodní v železnorudném dole v Nižné Slané na středním Slovensku. 1951–55 řídil Průmyslovou školu hornickou v Banské Štiavnici. 1955–73 působil na Hornicko-geologické fakultě VŠB v Ostravě jako profesor na katedře úpravnictví; byl jejím vedoucím a 1956 až 1960 proděkanem fakulty. Zasloužil se o modernizaci studijního oboru úpravnictví na VŠB a jeho začlenění do mezinárodního kontextu. Od 1949 se věnoval výzkumné a expertní činnosti v oboru úpravy rud, nerudních surovin a uhlí, zejména problémům drcení, mletí a rozdružování surovin. Napsal řadu učebnic a skript. 1966 obdržel Řád práce.

D: Úprava nerostných surovin, 1957; Drcení a mletí nerostných surovin, 1984.

L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 148; Historie a současnost báňského školství v českých zemích, 1996, s. 120; V. Trantina a kol., Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu, 2001, s. 52n.

Pavel Vlašímský