DINTER Oskar 1.5.1906-1993: Porovnání verzí
(DINTER_Oskar_1.5.1906-0.0.1993) |
|||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1.5.1906 | | datum narození = 1.5.1906 | ||
− | | místo narození = Kyjev | + | | místo narození = Kyjev (Ukrajina) |
− | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 1993 |
| místo úmrtí = | | místo úmrtí = | ||
− | | povolání = 26- Bánský odborník nebo energetik | + | | povolání = 26- Bánský odborník nebo energetik<br />61- Pedagog |
− | 61- Pedagog | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 220 |
+ | }} | ||
+ | '''DINTER, Oskar''', ''* 1. 5. 1906 Kyjev (Ukrajina), † 1993 ?, báňský odborník, pedagog'' | ||
− | + | S rodiči odešel z porevolučního Ruska, 1924–30 vystudoval | |
+ | obor hornického inženýrství na Vysoké škole báňské | ||
+ | (VŠB) v Příbrami. Poté krátce působil na Ústavu hornictví | ||
+ | II a úpravnictví VŠB, 1932–42 byl provozním inženýrem na | ||
+ | dole Masaryk v Týnci u Nýřan (těžba černého uhlí v Plzeňské | ||
+ | pánvi), potom do skončení války soukromým konzultantem. | ||
+ | Po osvobození pracoval 1945–46 jako závodní na dole | ||
+ | Masaryk, 1946–50 náměstek ředitele národního podniku | ||
+ | Západočeské uhelné doly, 1950–51 závodní v železnorudném | ||
+ | dole v Nižné Slané na středním Slovensku. 1951–55 řídil | ||
+ | Průmyslovou školu hornickou v Banské Štiavnici. 1955–73 | ||
+ | působil na Hornicko-geologické fakultě VŠB v Ostravě jako | ||
+ | profesor na katedře úpravnictví; byl jejím vedoucím a 1956 až | ||
+ | 1960 proděkanem fakulty. Zasloužil se o modernizaci studijního | ||
+ | oboru úpravnictví na VŠB a jeho začlenění do mezinárodního | ||
+ | kontextu. Od 1949 se věnoval výzkumné a expertní | ||
+ | činnosti v oboru úpravy rud, nerudních surovin a uhlí, zejména | ||
+ | problémům drcení, mletí a rozdružování surovin. Napsal | ||
+ | řadu učebnic a skript. 1966 obdržel Řád práce. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Úprava nerostných surovin, 1957; Drcení a mletí nerostných surovin, 1984. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 148; Historie a současnost báňského | ||
+ | školství v českých zemích, 1996, s. 120; V. Trantina a kol., Velký slovník | ||
+ | osobností vědy a kultury příbramského regionu, 2001, s. 52n. | ||
+ | |||
+ | Pavel Vlašímský | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] |
Aktuální verze z 22. 10. 2019, 12:52
Oskar DINTER | |
Narození | 1.5.1906 |
---|---|
Místo narození | Kyjev (Ukrajina) |
Úmrtí | 1993 |
Povolání |
26- Bánský odborník nebo energetik 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 220 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136947 |
DINTER, Oskar, * 1. 5. 1906 Kyjev (Ukrajina), † 1993 ?, báňský odborník, pedagog
S rodiči odešel z porevolučního Ruska, 1924–30 vystudoval obor hornického inženýrství na Vysoké škole báňské (VŠB) v Příbrami. Poté krátce působil na Ústavu hornictví II a úpravnictví VŠB, 1932–42 byl provozním inženýrem na dole Masaryk v Týnci u Nýřan (těžba černého uhlí v Plzeňské pánvi), potom do skončení války soukromým konzultantem. Po osvobození pracoval 1945–46 jako závodní na dole Masaryk, 1946–50 náměstek ředitele národního podniku Západočeské uhelné doly, 1950–51 závodní v železnorudném dole v Nižné Slané na středním Slovensku. 1951–55 řídil Průmyslovou školu hornickou v Banské Štiavnici. 1955–73 působil na Hornicko-geologické fakultě VŠB v Ostravě jako profesor na katedře úpravnictví; byl jejím vedoucím a 1956 až 1960 proděkanem fakulty. Zasloužil se o modernizaci studijního oboru úpravnictví na VŠB a jeho začlenění do mezinárodního kontextu. Od 1949 se věnoval výzkumné a expertní činnosti v oboru úpravy rud, nerudních surovin a uhlí, zejména problémům drcení, mletí a rozdružování surovin. Napsal řadu učebnic a skript. 1966 obdržel Řád práce.
D: Úprava nerostných surovin, 1957; Drcení a mletí nerostných surovin, 1984.
L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 148; Historie a současnost báňského školství v českých zemích, 1996, s. 120; V. Trantina a kol., Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu, 2001, s. 52n.
Pavel Vlašímský