DINTER Oskar 1.5.1906-1993: Porovnání verzí

Z Personal
(DINTER_Oskar_1.5.1906-0.0.1993)
 
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 1.5.1906
 
| datum narození = 1.5.1906
| místo narození = Kyjev
+
| místo narození = Kyjev (Ukrajina)
| datum úmrtí = 0.0.1993
+
| datum úmrtí = 1993
 
| místo úmrtí =  
 
| místo úmrtí =  
| povolání = 26- Bánský odborník nebo energetik
+
| povolání = 26- Bánský odborník nebo energetik<br />61- Pedagog
61- Pedagog
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Oskar DINTER
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 220
 +
}}
 +
'''DINTER, Oskar''', ''* 1. 5. 1906 Kyjev (Ukrajina), † 1993 ?, báňský odborník, pedagog''
  
== Literatura ==
+
S rodiči odešel z porevolučního Ruska, 1924–30 vystudoval
 +
obor hornického inženýrství na Vysoké škole báňské
 +
(VŠB) v Příbrami. Poté krátce působil na Ústavu hornictví
 +
II a úpravnictví VŠB, 1932–42 byl provozním inženýrem na
 +
dole Masaryk v Týnci u Nýřan (těžba černého uhlí v Plzeňské
 +
pánvi), potom do skončení války soukromým konzultantem.
 +
Po osvobození pracoval 1945–46 jako závodní na dole
 +
Masaryk, 1946–50 náměstek ředitele národního podniku
 +
Západočeské uhelné doly, 1950–51 závodní v železnorudném
 +
dole v Nižné Slané na středním Slovensku. 1951–55 řídil
 +
Průmyslovou školu hornickou v Banské Štiavnici. 1955–73
 +
působil na Hornicko-geologické fakultě VŠB v Ostravě jako
 +
profesor na katedře úpravnictví; byl jejím vedoucím a 1956 až
 +
1960 proděkanem fakulty. Zasloužil se o modernizaci studijního
 +
oboru úpravnictví na VŠB a jeho začlenění do mezinárodního
 +
kontextu. Od 1949 se věnoval výzkumné a expertní
 +
činnosti v oboru úpravy rud, nerudních surovin a uhlí, zejména
 +
problémům drcení, mletí a rozdružování surovin. Napsal
 +
řadu učebnic a skript. 1966 obdržel Řád práce.
 +
 
 +
'''D:''' Úprava nerostných surovin, 1957; Drcení a mletí nerostných surovin, 1984.
 +
 
 +
'''L:''' Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 148; Historie a současnost báňského
 +
školství v českých zemích, 1996, s. 120; V. Trantina a kol., Velký slovník
 +
osobností vědy a kultury příbramského regionu, 2001, s. 52n.
 +
 
 +
Pavel Vlašímský
 
   
 
   
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]

Aktuální verze z 22. 10. 2019, 12:52

Oskar DINTER
Narození 1.5.1906
Místo narození Kyjev (Ukrajina)
Úmrtí 1993
Povolání 26- Bánský odborník nebo energetik
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 220
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136947

DINTER, Oskar, * 1. 5. 1906 Kyjev (Ukrajina), † 1993 ?, báňský odborník, pedagog

S rodiči odešel z porevolučního Ruska, 1924–30 vystudoval obor hornického inženýrství na Vysoké škole báňské (VŠB) v Příbrami. Poté krátce působil na Ústavu hornictví II a úpravnictví VŠB, 1932–42 byl provozním inženýrem na dole Masaryk v Týnci u Nýřan (těžba černého uhlí v Plzeňské pánvi), potom do skončení války soukromým konzultantem. Po osvobození pracoval 1945–46 jako závodní na dole Masaryk, 1946–50 náměstek ředitele národního podniku Západočeské uhelné doly, 1950–51 závodní v železnorudném dole v Nižné Slané na středním Slovensku. 1951–55 řídil Průmyslovou školu hornickou v Banské Štiavnici. 1955–73 působil na Hornicko-geologické fakultě VŠB v Ostravě jako profesor na katedře úpravnictví; byl jejím vedoucím a 1956 až 1960 proděkanem fakulty. Zasloužil se o modernizaci studijního oboru úpravnictví na VŠB a jeho začlenění do mezinárodního kontextu. Od 1949 se věnoval výzkumné a expertní činnosti v oboru úpravy rud, nerudních surovin a uhlí, zejména problémům drcení, mletí a rozdružování surovin. Napsal řadu učebnic a skript. 1966 obdržel Řád práce.

D: Úprava nerostných surovin, 1957; Drcení a mletí nerostných surovin, 1984.

L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 148; Historie a současnost báňského školství v českých zemích, 1996, s. 120; V. Trantina a kol., Velký slovník osobností vědy a kultury příbramského regionu, 2001, s. 52n.

Pavel Vlašímský