Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DISMAN Miloslav 27.4.1904-29.4.1981

{{Infobox - osoba
| jméno = Miloslav DISMAN
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 27.4.1904
| místo narození = Bělá pod Bezdězem
| datum úmrtí = 29.4.1981
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 86- Televizní pracovník nebo reportér<br />78- Hudební interpret<br />63- Spisovatel<br />82- Dramaturg, režisér nebo choreograf<br />
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 221-222
}}
'''DISMAN, Miloslav''', ''* 27. 4. 1904 Bělá pod Bezdězem, † 29. 4. 1981 Praha, rozhlasový režisér, pedagog, zakladatel rozhlasového recitačního dětského souboru''

Vystudoval vyšší reálku v Jičíně a na Žižkově (Praha; 1918
až 1920). Od 1922 působil jako učitel na obecných školách
v Novém Boru, Mšenu (Jablonec nad Nisou), Bezdězu,
Náhlově pod Ještědem a Dolní Poustevně. 1924–26 vykonával
vojenskou prezenční službu. Složil odborné pedagogické
zkoušky (1927) a 1930–32 absolvoval Školu vysokých
pedagogických studií v Praze. V té době byl již odborným
učitelem na Masarykově pokusné reformní škole v Praze-Nuslích (1930–35) a externě spolupracoval s pražským
Radiojournalem. Podílel se na přípravě přednášek a scének ve
školském a vzdělávacím odboru. 1935 se stal kmenovým pracovníkem
Československého rozhlasu. Vedle přednášek pro
školské vysílání a práce s dětským rozhlasovým souborem převzal
i funkci reportéra, mj. z pohřbu T. G. Masaryka (1937),
X. všesokolského sletu (1938) nebo z pietního přenesení
ostatků K. H. Máchy na Vyšehradský hřbitov (1939). V době
ohrožení republiky 1938 připravoval tzv. Okénka, publicistické
pořady, které měly posilovat národní vědomí a odhodlání
bránit Československo. Za nacistické okupace navázal spojení
s Národním revolučním výborem inteligence, odbojovou skupinou,
jejímiž vůdčími osobnostmi byli mj. V. Vančura nebo
L. Linhart. Patřil k organizátorům a reportérům povstaleckého
rozhlasu v květnových dnech 1945. Po osvobození se stal
prvním předsedou revoluční závodní rady Československého
rozhlasu, v němž působil i v dalších letech jako reportér. D.
patetický přednes přibližoval posluchačům atmosféru XI.
všesokolského sletu (1948), rozhlasového studia MEVRO na
pražském Výstavišti (1948) i celostátních spartakiád (1955,
1960, 1965). Pracoval však jako režisér (od 1952 vedoucí režisér)
programů pro děti a mládež, a to až do odchodu do
penze (1971). Uplatňoval se i v divadle a přednášel na loutkářské
fakultě DAMU. Především však připravoval program
a režíroval recitační sbor mládeže, který se postupně proměnil
ve stálý rozhlasový dětský soubor a později dostal do názvu
D. jméno (Dismanův recitační a divadelní soubor – DRDS).
Před mikrofonem poprvé vystoupil 1931 ve stylizované reportáži
''Podblanické děti návštěvou v Praze''. K nejslavnějším
programům patřily sborové recitace Máchova ''Máje'' (1936)
a Bezručovy básně ''Ostrava'' (1937). V poválečných letech se
DRDS stal školou předních hlasatelů (J. Šusterová, B. Švarc),
rozhlasových režisérů (J. Horčička, E. Sadková) a redaktorů
(J. Jírů, K. Kyncl). D. výchovou prošli i herci (A. Vránová,
J. Vala, J. Vinklář, J. Hlaváčová, V. Postránecký), kteří soubor
označovali za skvělou školu uměleckého přednesu a českého
jazyka. Vystupoval v něm i básník a dramatik P. Kohout.
Od 1951 působí DRDS jako stálá součást Československého
(Českého) rozhlasu. Účinkoval v desítkách inscenací a D. pro
něj režijně připravil např. ''Zahradu'' od J. Trnky (1960), hru
''Achilleus'' nebo básnickou pohádku V. Nezvala ''Anička skřítek''
''a Slaměný Hubert'' (1964).

Vedle rozhlasu a pedagogického působení se D. věnoval dětskému
divadlu. Spolu s M. Mellanovou a V. Vaňátkem organizovali
akci Pražské divadlo dětem a iniciovali vznik mnoha
dětských ochotnických scén. Za německé okupace přenesl D.
některé inscenace na jeviště Intimního divadla (např. ''Broučci''
podle J. Karafiáta). Později externě vyučoval na pražské AMU
(1959–70), působil v Mezinárodní organizaci loutkového divadla
(UNIMA) a vedl československou sekci Mezinárodní
organizace divadel pro děti (ASSITEJ).

'''D:''' Československý rozhlas v boji, 1945; Paprsek, 1950; Sborové recitace,
1949, 1952; Výchova dětí a mládeže pro spolupráci před mikrofonem, 1952;
Pracovníci čs. rozhlasu ve službách květnové revoluce, in: Kapitoly z dějin
Československého rozhlasu, 1967–1968; Dětský projev a dramatický přednes,
1968; Receptář dramatické výchovy; divadelní hra: Tři medvíďata, 1951;
vzpomínková kniha: Hovoří Praha, 1975; soupis in: LČL 1, s. 548.

'''L:''' A. Dolenský (ed.), Kulturní adresář ČSR, 1934, s. 71; KSN 3, s. 361; Kdo
je kdo v Československu 1, 1969, s. 149; MČE 2, s. 130 a 6, s. 914; PSN 1,
s. 562; LČL 1, s. 547–548 (kde další literatura); ČBS, s. 109; R. Běhal, Kdo
je kdo v sedmdesátileté historii českého rozhlasu, 1996, s. 59n.; Tomeš 1,
s. 235–236; Knapík, s. 70; E. Ješutová a kol., Od mikrofonu k posluchačům,
2003, passim; Ottova encyklopedie ČR 2, 2006, s. 106; E. Ješutová a kol., 99
uměleckých osobností rozhlasu, 2008, s. 27–28.

'''P:''' Knihovna Divadelního ústavu Praha (též rkp.).

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/227207 Bibliografie dějin Českých zemí]

Miloslav Martínek

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:86- Televizní pracovník nebo reportér]]
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]]

[[Kategorie:1904]]
[[Kategorie:Bělá_pod_Bezdězem]]
[[Kategorie:1981]]
[[Kategorie:Praha]]