Biografický slovník
DITTEL Leopold 29.5.1815-28.7.1898: Porovnání verzí
(DITTEL_Leopold_29.5.1815-28.7.1898) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Leopold DITTEL | | jméno = Leopold DITTEL | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Dittel Leopold portret.jpg |
| datum narození = 29.5.1815 | | datum narození = 29.5.1815 | ||
| − | | místo narození = Fulnek | + | | místo narození = Fulnek |
| datum úmrtí = 28.7.1898 | | datum úmrtí = 28.7.1898 | ||
| − | | místo úmrtí = Vídeň | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
| povolání = 15- Lékaři | | povolání = 15- Lékaři | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 224-225 |
| + | }} | ||
| + | '''DITTEL, Leopold''', ''* 29. 5. 1815 Fulnek, † 28. 7. 1898 Vídeň (Rakousko), lékař chirurg, urolog'' | ||
| − | + | Pocházel z židovské rodiny Abrahama D. a Marianny, roz. | |
| + | Oppenheimové. 1847 přestoupil ke katolické víře. (Narození | ||
| + | bývá uváděno i 15. 5.) Vystudoval šest tříd gymnázia v Opavě, | ||
| + | dva poslední (filozofické) ročníky v Brně a lékařskou fakultu | ||
| + | ve Vídni. Po promoci 1840 neměl prostředky na akademickou | ||
| + | kariéru, a tak pracoval jako praktický lékař v soukromém | ||
| + | Zinkově gymnasticko-ortopedickém ústavu ve Vídni a v létě | ||
| + | (1842–47) jako lázeňský lékař v Trenčianských Teplicích. | ||
| + | Získané úspory mu umožnily v zimě zdokonalovat si vzdělání | ||
| + | na vídeňských klinikách a v soukromých kursech (mj. | ||
| + | u J. Škody a K. Rokitanského). 1848 D. nastoupil jako sekundář | ||
| + | ve vídeňské všeobecné nemocnici. Střídal oddělení, až | ||
| + | 1853 zakotvil jako sekundář a později asistent na chirurgické | ||
| + | klinice J. Dumreichera. Napsal několik prací s ortopedickou | ||
| + | tematikou, mj. o koňské noze (1851), vbočené noze (1852), | ||
| + | vybočení páteře (1853) i stoji při zánětu kyčelního kloubu | ||
| + | (1856). | ||
| + | |||
| + | Jako soukromý docent operativní chirurgie se 1856 habilitoval, | ||
| + | 1861 se stal primářem III. chirurgického oddělení vše obecné | ||
| + | nemocnice a 1865 byl jmenován mimořádným profesorem | ||
| + | chirurgie; od 1872 byl koexaminátorem lékařské fakulty. Na | ||
| + | oddělení jako jeden z prvních ve Vídni zavedl Listerovy antiseptické | ||
| + | zásady a endoskopické vyšetřování. Pochopil, jaké diagnostické | ||
| + | i terapeutické možnosti nabízí antisepse a cystoskopie | ||
| + | v chirurgii močopohlavní soustavy. Proslul jako vynikající | ||
| + | chirurg, vynálezce nástrojů (D. sonda, D. cévka) i operačních | ||
| + | metod. Významné byly též D. pokusy na zemřelých k objasnění | ||
| + | funkce kloubů nebo močového měchýře. | ||
| + | |||
| + | Obohatil i břišní chirurgii, jako první prováděl resekci střeva | ||
| + | a primární steh u uskřinuté kýly s počínající gangrénou. | ||
| + | Specializoval se na urologii, zavedl kaučukovou cévku řezem | ||
| + | v podbřišku, vypracoval techniku odstraňování nádorů močového | ||
| + | měchýře, 1880 reformoval indikace operací močových | ||
| + | kamenů a do chirurgické praxe vrátil vysoký řez. 1890 zavedl | ||
| + | vlastní metodu laterální prostatektomie. Své myšlenky ověřoval | ||
| + | pokusy v duchu Rokitanského a Škodovy školy. Řádnou | ||
| + | profesuru po Dumreicherovi 1880 nepřijal. Stal se (1890) | ||
| + | dvorním radou, obdržel řadu vyznamenání a řádů. 1891 odešel | ||
| + | do výslužby; po Billrothově smrti byl 1895 zvolen předsedou | ||
| + | Společnosti lékařů ve Vídni. Dožil se zřízení urologických stanic v několika dalších nemocnicích; jeho věhlas učinil z Vídně evropské středisko urologického výzkumu i výuky. | ||
| + | Stal se uznávaným zakladatelem urologie jako samostatného | ||
| + | oboru v německé jazykové oblasti, stejně jako H. Thompson | ||
| + | v anglické a F. Guyon ve francouzské. Jeho jménem je označována | ||
| + | tzv. D. operace vezikovaginální píštěle. | ||
| + | |||
| + | D. portrétní reliéf od R. Bachmanna (1908) zdobí arkádové | ||
| + | nádvoří vídeňské univerzity; jedna z ulic v Aspern byla 1975 | ||
| + | nazvána Dittelgasse. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: De cosmeticis, Vindobonae 1840 (disertace); Die Topographie der | ||
| + | Halsfascien, Wien 1857; Studie zur Bestimmung der Grösse der Verkürzung | ||
| + | der coxalgischen Extremitäten, in: Allgemeine Wiener medizinische Zeitung, | ||
| + | 1866; Beitrag zur Lehre der Hypertrophie der Prostata, in: Oesterreichisches | ||
| + | medizinisches Jahrbuch, 1867; Der Steinsauger, in: Allgemeine Wiener medizinische | ||
| + | Zeitung, 1870; Die Structuren der Harnröhre, in: F. Pitha – Ch. A. | ||
| + | Billroth, Handbuch der allgemeinen und speziellen Chirurgie, 3. Bd., 2. | ||
| + | Abt., Erlangen – Stuttgart 1872; totéž, in: Deutsche Chirurgie (Ch. A. Th. Billlroth – G. A. Lücke, ed.), Stuttgart 1877; Ablösung der Mastdarm wand, in: Wiener medizinische Wochenschrift, 1874; Erfahrungen über die Wundbehandlung nach Lister, Wien 1877; Beiträge zur Verbandlehre, Katheterstativ, | ||
| + | tamtéž, 1878; Operationen der Blasensteine, tamtéž, 1880; Nierencalculose, | ||
| + | tamtéž, 1881; Die Dehnungszonen des schwangeren und kreissenden | ||
| + | Uterus, Leipzig 1898. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' A. Hirsch, Biographisches Lexikon der hervorragenden Aerzte aller Zeiten | ||
| + | und Völker 2, Wien – Leipzig 1885, s. 190n.; L. Eisenberg, Das geistige | ||
| + | Wien 2, Wien 1893, s. 87n.; OSN 7, s. 629 a 28, s. 273; E. Albert, Gedenkrede | ||
| + | auf weiland L. R. v. D., in: Wiener klinische Wochenschrift 11 (42), | ||
| + | 1898, s. 753n.; J. Pagel, Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des | ||
| + | 19. Jahrhunderts, Berlin – Wien 1901, s. 397n.; A. Brenner, Die III. Chirurgische | ||
| + | Abteilung Prof. Dr. v. D., 1861–1895, in: Wiener medizinische | ||
| + | Wochenschrift 85, 1935, s. 66n.; L. Schönbauer, Das medizinische Wien, | ||
| + | 2. vyd., Berlin – Wien 1947, tab. 61, s. 274, 392n., 409, 441; E. C. Kelly, | ||
| + | Encyclopedia of Medical Sources, Baltimore 1948, s. 112; NDB 4, s. 1; ÖBL | ||
| + | 1, s. 187n.; E. Lesky, Die Wiener medizinische Schule im 19. Jahrhundert, | ||
| + | Graz – Köln 1965, s. 70, 201, 206, 410, 459n., 465n., 498, 511, 550, 559; | ||
| + | World Who’s Who in Science from Antiquity to the Present, Chicago 1968, | ||
| + | s. 1731; BL 1, s. 257; Czeike 2, s. 41; DBE 2, s. 560. | ||
| + | |||
| + | Pavel Čech | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Aktuální verze z 10. 12. 2019, 19:17
| Leopold DITTEL | |
 | |
| Narození | 29.5.1815 |
|---|---|
| Místo narození | Fulnek |
| Úmrtí | 28.7.1898 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání | 15- Lékaři |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 224-225 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45483 |
DITTEL, Leopold, * 29. 5. 1815 Fulnek, † 28. 7. 1898 Vídeň (Rakousko), lékař chirurg, urolog
Pocházel z židovské rodiny Abrahama D. a Marianny, roz. Oppenheimové. 1847 přestoupil ke katolické víře. (Narození bývá uváděno i 15. 5.) Vystudoval šest tříd gymnázia v Opavě, dva poslední (filozofické) ročníky v Brně a lékařskou fakultu ve Vídni. Po promoci 1840 neměl prostředky na akademickou kariéru, a tak pracoval jako praktický lékař v soukromém Zinkově gymnasticko-ortopedickém ústavu ve Vídni a v létě (1842–47) jako lázeňský lékař v Trenčianských Teplicích. Získané úspory mu umožnily v zimě zdokonalovat si vzdělání na vídeňských klinikách a v soukromých kursech (mj. u J. Škody a K. Rokitanského). 1848 D. nastoupil jako sekundář ve vídeňské všeobecné nemocnici. Střídal oddělení, až 1853 zakotvil jako sekundář a později asistent na chirurgické klinice J. Dumreichera. Napsal několik prací s ortopedickou tematikou, mj. o koňské noze (1851), vbočené noze (1852), vybočení páteře (1853) i stoji při zánětu kyčelního kloubu (1856).
Jako soukromý docent operativní chirurgie se 1856 habilitoval, 1861 se stal primářem III. chirurgického oddělení vše obecné nemocnice a 1865 byl jmenován mimořádným profesorem chirurgie; od 1872 byl koexaminátorem lékařské fakulty. Na oddělení jako jeden z prvních ve Vídni zavedl Listerovy antiseptické zásady a endoskopické vyšetřování. Pochopil, jaké diagnostické i terapeutické možnosti nabízí antisepse a cystoskopie v chirurgii močopohlavní soustavy. Proslul jako vynikající chirurg, vynálezce nástrojů (D. sonda, D. cévka) i operačních metod. Významné byly též D. pokusy na zemřelých k objasnění funkce kloubů nebo močového měchýře.
Obohatil i břišní chirurgii, jako první prováděl resekci střeva a primární steh u uskřinuté kýly s počínající gangrénou. Specializoval se na urologii, zavedl kaučukovou cévku řezem v podbřišku, vypracoval techniku odstraňování nádorů močového měchýře, 1880 reformoval indikace operací močových kamenů a do chirurgické praxe vrátil vysoký řez. 1890 zavedl vlastní metodu laterální prostatektomie. Své myšlenky ověřoval pokusy v duchu Rokitanského a Škodovy školy. Řádnou profesuru po Dumreicherovi 1880 nepřijal. Stal se (1890) dvorním radou, obdržel řadu vyznamenání a řádů. 1891 odešel do výslužby; po Billrothově smrti byl 1895 zvolen předsedou Společnosti lékařů ve Vídni. Dožil se zřízení urologických stanic v několika dalších nemocnicích; jeho věhlas učinil z Vídně evropské středisko urologického výzkumu i výuky. Stal se uznávaným zakladatelem urologie jako samostatného oboru v německé jazykové oblasti, stejně jako H. Thompson v anglické a F. Guyon ve francouzské. Jeho jménem je označována tzv. D. operace vezikovaginální píštěle.
D. portrétní reliéf od R. Bachmanna (1908) zdobí arkádové nádvoří vídeňské univerzity; jedna z ulic v Aspern byla 1975 nazvána Dittelgasse.
D: výběr: De cosmeticis, Vindobonae 1840 (disertace); Die Topographie der Halsfascien, Wien 1857; Studie zur Bestimmung der Grösse der Verkürzung der coxalgischen Extremitäten, in: Allgemeine Wiener medizinische Zeitung, 1866; Beitrag zur Lehre der Hypertrophie der Prostata, in: Oesterreichisches medizinisches Jahrbuch, 1867; Der Steinsauger, in: Allgemeine Wiener medizinische Zeitung, 1870; Die Structuren der Harnröhre, in: F. Pitha – Ch. A. Billroth, Handbuch der allgemeinen und speziellen Chirurgie, 3. Bd., 2. Abt., Erlangen – Stuttgart 1872; totéž, in: Deutsche Chirurgie (Ch. A. Th. Billlroth – G. A. Lücke, ed.), Stuttgart 1877; Ablösung der Mastdarm wand, in: Wiener medizinische Wochenschrift, 1874; Erfahrungen über die Wundbehandlung nach Lister, Wien 1877; Beiträge zur Verbandlehre, Katheterstativ, tamtéž, 1878; Operationen der Blasensteine, tamtéž, 1880; Nierencalculose, tamtéž, 1881; Die Dehnungszonen des schwangeren und kreissenden Uterus, Leipzig 1898.
L: A. Hirsch, Biographisches Lexikon der hervorragenden Aerzte aller Zeiten und Völker 2, Wien – Leipzig 1885, s. 190n.; L. Eisenberg, Das geistige Wien 2, Wien 1893, s. 87n.; OSN 7, s. 629 a 28, s. 273; E. Albert, Gedenkrede auf weiland L. R. v. D., in: Wiener klinische Wochenschrift 11 (42), 1898, s. 753n.; J. Pagel, Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des 19. Jahrhunderts, Berlin – Wien 1901, s. 397n.; A. Brenner, Die III. Chirurgische Abteilung Prof. Dr. v. D., 1861–1895, in: Wiener medizinische Wochenschrift 85, 1935, s. 66n.; L. Schönbauer, Das medizinische Wien, 2. vyd., Berlin – Wien 1947, tab. 61, s. 274, 392n., 409, 441; E. C. Kelly, Encyclopedia of Medical Sources, Baltimore 1948, s. 112; NDB 4, s. 1; ÖBL 1, s. 187n.; E. Lesky, Die Wiener medizinische Schule im 19. Jahrhundert, Graz – Köln 1965, s. 70, 201, 206, 410, 459n., 465n., 498, 511, 550, 559; World Who’s Who in Science from Antiquity to the Present, Chicago 1968, s. 1731; BL 1, s. 257; Czeike 2, s. 41; DBE 2, s. 560.
Pavel Čech
