DITTERS z Dittersdorfu Karl 2.11.1739-24.10.1799: Porovnání verzí

Verze z 22. 10. 2019, 14:00

Karl DITTERS z Dittersdorfu
Narození	2.11.1739
Místo narození	Vídeň (Rakousko)
Úmrtí	24.10.1799
Místo úmrtí	Nový Dvůr u Jindřichova Hradce
Povolání	77- Hudební skladatel 78- Hudební interpret
Citace	Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 225-226
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45490

DITTERS z Dittersdorfu, Karl (též Carl), * 2. 11. 1739 Vídeň (Rakousko), † 24. 10. 1799 Nový Dvůr u Jindřichova Hradce, hudební skladatel, dirigent, houslista

Narodil se v rodině pocházející z Lublinu. Jeho otec, který svým dětem poskytl dobré vzdělání, byl ve Vídni jmenován císařským dvorním divadelním výšivkářem. D. hrál od dětství na housle a od dvanácti let byl zpěvákem a houslistou v kapele prince Josefa Friedricha Sachsen-Hildburghausena, kde dále rozvíjel své nadání studiem houslové hry a kompozice. 1759 se stal členem orchestru vídeňského dvorního divadla a koncertoval také samostatně. 1763 cestoval po Itálii, následujícího roku hrál s kapelou při římskoněmecké královské korunovaci Josefa II. Poté ho jako kapelníka přijal biskup Adam Patačić v uherském Velkém Varadíně (dnes Oradea, Rumunsko). D. pro něj angažoval i hudebníky v Praze, kterou znal ze svého předchozího pobytu. 1769, kdy byl orchestr rozpuštěn, odešel za zaměstnáním k vratislavskému biskupovi Phillippu Gotthardu Schaffgotschovi na zámek Janský Vrch v Javorníku ve Slezsku. V jeho službách pak zůstal sedmadvacet let. Biskup mu umožnil nejen získat profesionální hudebníky, ale velmi dobře ho zabezpečil i hmotně, protože vedle kapelnického angažmá mu udělil i výnosné úřednické funkce vrchního lesmistra knížectví niského a 1773 také krajského hejtmana ve Frývaldově (dnes Jeseník). Toto místo se udělovalo jen šlechticům, zaměstnavatel proto u Marie Terezie vymohl D. povýšení do šlechtického stavu. Od 1773 se psal s přídomkem z Dittersdorfu. Během války o bavorské dědictví ve druhé polovině 70. let kapela přechodně zanikla, biskup Schaffgotsch pobýval 1778–79 v Brně. D. v té době ve Slezsku zůstal a vykonával svůj hejtmanský úřad, žil na zámku v Jeseníku. Další existence kapely byla ohrožena 1785 kvůli nucené státní správě biskupských statků a s tím spojeným omezením výdajů. D. 1786/87 s úspěchem koncertoval a komponoval ve Vídni, kde se sblížil s předními skladateli Ch. W. Gluckem, J. Haydnem, W. A. Mozartem. 1790 pak své slezské úřady rozhojnil, byl jmenován hejtmanem ve Zlatých Horách a viceprezidentem zemského soudu. Současně se však objevovaly první potíže. D. začal s velkými náklady budovat vlastní dům v Javorníku. 1794, rok před smrtí biskupa, se s ním D. dostal do sporů. Byl sužován dnou, zadlužen a nový vratislavský biskup J. Ch. Franz Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein mu neprodloužil smlouvu. Ve značné tísni přijal pomoc svého budoucího zetě Ignáce Stillfrieda a 1797 se s rodinou odstěhoval na jeho zámek Červená Lhota u Jindřichova Hradce. Tam před smrtí ještě stačil dokončit vlastní životopis, který, sám stižen slepotou, diktoval svému synovi. Zemřel v blízkém Novém Dvoře a byl pohřben v Deštné.

D. zanechal rozsáhlé dílo kolísající umělecké úrovně, v němž byly zastoupeny opery, singspiely, oratoria, symfonie, koncerty a další skladby. Ve Varadíně bylo 1765 provedeno oratorium Isacco a 1768 opera L’ amore in musica (Láska v hudbě). Nejrozsáhlejší tvorba spadala však do období D. pobytu na Janském Vrchu, který za jeho dlouholeté éry vyrostl mezi 1770–97 v proslulé hudební a divadelní centrum, jehož lesk překročil hranice Slezska. D. v kapele zaměstnával řadu českých, později úspěšných hudebníků. V nově vybudovaném zámeckém divadle pravidelně uváděl vlastní komické opery na italská libreta. Skladby se dočkaly ohlasu i ve Vídni, kde dvorní divadlo provedlo jeho nejúspěšnější operu Der Apotheker und der Doktor (Lékárník a doktor, 1786), která se po vídeňské premiéře hrála i v Německu a Anglii, dále Der Betrug durch Aberglauben (Podvod pomocí pověry, 1786); Die Liebe im Narrenhause (Láska v blázinci, 1787); Rothkäppchen (Červená Karkulka, 1788). Na přelomu 1788/89 dirigoval osobně v brněnském městském divadle na Zelném trhu původní premiéru dnes ztraceného singspielu Die Hochzeit des Figaro (Figarova svatba) a v lednu 1789 úspěšný singspiel Hieronymus Knicker, který mělo vedle německých scén 1792 na repertoáru i pražské Vlastenské divadlo a hrál se jako Jeroným Držgrešle v Divadle U hybernů. Mezi 1794–97 D. komponoval singspiely pro dvorní divadlo vévody Friedricha Augusta Braunschweig-Oels v Olešnici u Vratislavi, např. Die lustigen Weiber von Windsor (Veselé paničky windsorské, 1796). Díla určená ke scénickému provedení představují nejvýznamnější součást tvorby. Ve svých raných komických operách D. vycházel z italské buffy, kterou postupem doby obohacoval. Srozumitelnost jeho stylu pro dobové publikum dokládalo rozšíření děl i dlouhá doba, po niž se hudba D. udržela na repertoáru.

D: soupis in: C. Krebs, Dittersdorfiana, Berlin 1900, reprint New York 1972; Lebensbeschreibung. Seinem Sohne in die Feder diktirt (ed. K. Spazier), Leip zig 1801; česky jako Vzpomínky hudebníka 18. století, 1959.

L: OSN 7, s. 630; HS 1, s. 235–236; DČD 1, s. 270, 373; MGG 3, s. 588–597; Slezsko 4, s. 31–32; LDM 1, s. 291–294 (se soupisem díla a literatury); Jakubcová, s. 145–147 (se soupisem díla a literatury); R. Zuber, K. D. z D., 1999.

P: ZA Opava, osobní pozůstalost.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miloš Kouřil, Marie Makariusová