DITTERS z Dittersdorfu Karl 2.11.1739-24.10.1799: Porovnání verzí
(DITTERS_z_Dittersdorfu_Karl_2.11.1739-24.10.1799) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Karl | + | | jméno = Karl DITTERS z Dittersdorfu |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 2.11.1739 | | datum narození = 2.11.1739 | ||
− | | místo narození = Vídeň | + | | místo narození = Vídeň (Rakousko) |
| datum úmrtí = 24.10.1799 | | datum úmrtí = 24.10.1799 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Nový Dvůr u Jindřichova Hradce |
| povolání = 77- Hudební skladatel | | povolání = 77- Hudební skladatel | ||
78- Hudební interpret | 78- Hudební interpret | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''DITTERS z Dittersdorfu, Karl''' ''(též Carl), * 2. 11. 1739 Vídeň (Rakousko), † 24. 10. 1799 Nový Dvůr u Jindřichova Hradce, hudební skladatel, dirigent, houslista'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se v rodině pocházející z Lublinu. Jeho otec, který | ||
+ | svým dětem poskytl dobré vzdělání, byl ve Vídni jmenován | ||
+ | císařským dvorním divadelním výšivkářem. D. hrál od dětství | ||
+ | na housle a od dvanácti let byl zpěvákem a houslistou v kapele | ||
+ | prince Josefa Friedricha Sachsen-Hildburghausena, kde dále | ||
+ | rozvíjel své nadání studiem houslové hry a kompozice. 1759 | ||
+ | se stal členem orchestru vídeňského dvorního divadla a koncertoval | ||
+ | také samostatně. 1763 cestoval po Itálii, následujícího | ||
+ | roku hrál s kapelou při římskoněmecké královské korunovaci | ||
+ | Josefa II. Poté ho jako kapelníka přijal biskup Adam Patačić | ||
+ | v uherském Velkém Varadíně (dnes Oradea, Rumunsko). D. | ||
+ | pro něj angažoval i hudebníky v Praze, kterou znal ze svého | ||
+ | předchozího pobytu. 1769, kdy byl orchestr rozpuštěn, | ||
+ | odešel za zaměstnáním k vratislavskému biskupovi Phillippu | ||
+ | Gotthardu Schaffgotschovi na zámek Janský Vrch v Javorníku | ||
+ | ve Slezsku. V jeho službách pak zůstal sedmadvacet let. Biskup | ||
+ | mu umožnil nejen získat profesionální hudebníky, ale velmi | ||
+ | dobře ho zabezpečil i hmotně, protože vedle kapelnického | ||
+ | angažmá mu udělil i výnosné úřednické funkce vrchního lesmistra | ||
+ | knížectví niského a 1773 také krajského hejtmana ve | ||
+ | Frývaldově (dnes Jeseník). Toto místo se udělovalo jen šlechticům, | ||
+ | zaměstnavatel proto u Marie Terezie vymohl D. povýšení | ||
+ | do šlechtického stavu. Od 1773 se psal s přídomkem | ||
+ | z Dittersdorfu. Během války o bavorské dědictví ve druhé polovině | ||
+ | 70. let kapela přechodně zanikla, biskup Schaffgotsch | ||
+ | pobýval 1778–79 v Brně. D. v té době ve Slezsku zůstal a vykonával | ||
+ | svůj hejtmanský úřad, žil na zámku v Jeseníku. Další | ||
+ | existence kapely byla ohrožena 1785 kvůli nucené státní správě | ||
+ | biskupských statků a s tím spojeným omezením výdajů. D. | ||
+ | 1786/87 s úspěchem koncertoval a komponoval ve Vídni, kde | ||
+ | se sblížil s předními skladateli Ch. W. Gluckem, J. Haydnem, | ||
+ | W. A. Mozartem. 1790 pak své slezské úřady rozhojnil, byl | ||
+ | jmenován hejtmanem ve Zlatých Horách a viceprezidentem | ||
+ | zemského soudu. Současně se však objevovaly první potíže. | ||
+ | D. začal s velkými náklady budovat vlastní dům v Javorníku. | ||
+ | 1794, rok před smrtí biskupa, se s ním D. dostal do sporů. | ||
+ | Byl sužován dnou, zadlužen a nový vratislavský biskup J. Ch. | ||
+ | Franz Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein mu neprodloužil | ||
+ | smlouvu. Ve značné tísni přijal pomoc svého budoucího zetě | ||
+ | Ignáce Stillfrieda a 1797 se s rodinou odstěhoval na jeho zámek | ||
+ | Červená Lhota u Jindřichova Hradce. Tam před smrtí | ||
+ | ještě stačil dokončit vlastní životopis, který, sám stižen slepotou, | ||
+ | diktoval svému synovi. Zemřel v blízkém Novém Dvoře | ||
+ | a byl pohřben v Deštné. | ||
+ | |||
+ | D. zanechal rozsáhlé dílo kolísající umělecké úrovně, v němž | ||
+ | byly zastoupeny opery, singspiely, oratoria, symfonie, koncerty | ||
+ | a další skladby. Ve Varadíně bylo 1765 provedeno oratorium | ||
+ | ''Isacco'' a 1768 opera ''L’ amore in musica'' (Láska v hudbě). | ||
+ | Nejrozsáhlejší tvorba spadala však do období D. pobytu na | ||
+ | Janském Vrchu, který za jeho dlouholeté éry vyrostl mezi | ||
+ | 1770–97 v proslulé hudební a divadelní centrum, jehož lesk | ||
+ | překročil hranice Slezska. D. v kapele zaměstnával řadu českých, | ||
+ | později úspěšných hudebníků. V nově vybudovaném | ||
+ | zámeckém divadle pravidelně uváděl vlastní komické opery | ||
+ | na italská libreta. Skladby se dočkaly ohlasu i ve Vídni, | ||
+ | kde dvorní divadlo provedlo jeho nejúspěšnější operu ''Der'' | ||
+ | ''Apotheker und der Doktor'' (Lékárník a doktor, 1786), která | ||
+ | se po vídeňské premiéře hrála i v Německu a Anglii, dále ''Der'' | ||
+ | ''Betrug durch Aberglauben'' (Podvod pomocí pověry, 1786); ''Die'' | ||
+ | ''Liebe im Narrenhause'' (Láska v blázinci, 1787); ''Rothkäppchen'' | ||
+ | (Červená Karkulka, 1788). Na přelomu 1788/89 dirigoval | ||
+ | osobně v brněnském městském divadle na Zelném trhu původní | ||
+ | premiéru dnes ztraceného singspielu ''Die Hochzeit des'' | ||
+ | ''Figaro'' (Figarova svatba) a v lednu 1789 úspěšný singspiel | ||
+ | ''Hieronymus Knicker'', který mělo vedle německých scén 1792 | ||
+ | na repertoáru i pražské Vlastenské divadlo a hrál se jako | ||
+ | ''Jeroným Držgrešle'' v Divadle U hybernů. Mezi 1794–97 D. | ||
+ | komponoval singspiely pro dvorní divadlo vévody Friedricha | ||
+ | Augusta Braunschweig-Oels v Olešnici u Vratislavi, např. | ||
+ | ''Die lustigen Weiber von Windsor'' (Veselé paničky windsorské, | ||
+ | 1796). Díla určená ke scénickému provedení představují | ||
+ | nejvýznamnější součást tvorby. Ve svých raných komických | ||
+ | operách D. vycházel z italské buffy, kterou postupem doby | ||
+ | obohacoval. Srozumitelnost jeho stylu pro dobové publikum | ||
+ | dokládalo rozšíření děl i dlouhá doba, po niž se hudba D. | ||
+ | udržela na repertoáru. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' soupis in: C. Krebs, Dittersdorfiana, Berlin 1900, reprint New York 1972; | ||
+ | Lebensbeschreibung. Seinem Sohne in die Feder diktirt (ed. K. Spazier), | ||
+ | Leip zig 1801; česky jako Vzpomínky hudebníka 18. století, 1959. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSN 7, s. 630; HS 1, s. 235–236; DČD 1, s. 270, 373; MGG 3, s. 588–597; Slezsko 4, s. 31–32; LDM 1, s. 291–294 (se soupisem díla a literatury); Jakubcová, s. 145–147 (se soupisem díla a literatury); R. Zuber, K. D. z D., | ||
+ | 1999. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' ZA Opava, osobní pozůstalost. | ||
+ | |||
+ | Miloš Kouřil, Marie Makariusová | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | [[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | ||
Řádka 21: | Řádka 109: | ||
[[Kategorie:Vídeň]] | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
[[Kategorie:1799]] | [[Kategorie:1799]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Nový Dvůr]] |
Verze z 8. 1. 2017, 21:02
Karl DITTERS z Dittersdorfu | |
Narození | 2.11.1739 |
---|---|
Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
Úmrtí | 24.10.1799 |
Místo úmrtí | Nový Dvůr u Jindřichova Hradce |
Povolání |
77- Hudební skladatel 78- Hudební interpret |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45490 |
DITTERS z Dittersdorfu, Karl (též Carl), * 2. 11. 1739 Vídeň (Rakousko), † 24. 10. 1799 Nový Dvůr u Jindřichova Hradce, hudební skladatel, dirigent, houslista
Narodil se v rodině pocházející z Lublinu. Jeho otec, který svým dětem poskytl dobré vzdělání, byl ve Vídni jmenován císařským dvorním divadelním výšivkářem. D. hrál od dětství na housle a od dvanácti let byl zpěvákem a houslistou v kapele prince Josefa Friedricha Sachsen-Hildburghausena, kde dále rozvíjel své nadání studiem houslové hry a kompozice. 1759 se stal členem orchestru vídeňského dvorního divadla a koncertoval také samostatně. 1763 cestoval po Itálii, následujícího roku hrál s kapelou při římskoněmecké královské korunovaci Josefa II. Poté ho jako kapelníka přijal biskup Adam Patačić v uherském Velkém Varadíně (dnes Oradea, Rumunsko). D. pro něj angažoval i hudebníky v Praze, kterou znal ze svého předchozího pobytu. 1769, kdy byl orchestr rozpuštěn, odešel za zaměstnáním k vratislavskému biskupovi Phillippu Gotthardu Schaffgotschovi na zámek Janský Vrch v Javorníku ve Slezsku. V jeho službách pak zůstal sedmadvacet let. Biskup mu umožnil nejen získat profesionální hudebníky, ale velmi dobře ho zabezpečil i hmotně, protože vedle kapelnického angažmá mu udělil i výnosné úřednické funkce vrchního lesmistra knížectví niského a 1773 také krajského hejtmana ve Frývaldově (dnes Jeseník). Toto místo se udělovalo jen šlechticům, zaměstnavatel proto u Marie Terezie vymohl D. povýšení do šlechtického stavu. Od 1773 se psal s přídomkem z Dittersdorfu. Během války o bavorské dědictví ve druhé polovině 70. let kapela přechodně zanikla, biskup Schaffgotsch pobýval 1778–79 v Brně. D. v té době ve Slezsku zůstal a vykonával svůj hejtmanský úřad, žil na zámku v Jeseníku. Další existence kapely byla ohrožena 1785 kvůli nucené státní správě biskupských statků a s tím spojeným omezením výdajů. D. 1786/87 s úspěchem koncertoval a komponoval ve Vídni, kde se sblížil s předními skladateli Ch. W. Gluckem, J. Haydnem, W. A. Mozartem. 1790 pak své slezské úřady rozhojnil, byl jmenován hejtmanem ve Zlatých Horách a viceprezidentem zemského soudu. Současně se však objevovaly první potíže. D. začal s velkými náklady budovat vlastní dům v Javorníku. 1794, rok před smrtí biskupa, se s ním D. dostal do sporů. Byl sužován dnou, zadlužen a nový vratislavský biskup J. Ch. Franz Hohenlohe-Waldenburg-Bartenstein mu neprodloužil smlouvu. Ve značné tísni přijal pomoc svého budoucího zetě Ignáce Stillfrieda a 1797 se s rodinou odstěhoval na jeho zámek Červená Lhota u Jindřichova Hradce. Tam před smrtí ještě stačil dokončit vlastní životopis, který, sám stižen slepotou, diktoval svému synovi. Zemřel v blízkém Novém Dvoře a byl pohřben v Deštné.
D. zanechal rozsáhlé dílo kolísající umělecké úrovně, v němž byly zastoupeny opery, singspiely, oratoria, symfonie, koncerty a další skladby. Ve Varadíně bylo 1765 provedeno oratorium Isacco a 1768 opera L’ amore in musica (Láska v hudbě). Nejrozsáhlejší tvorba spadala však do období D. pobytu na Janském Vrchu, který za jeho dlouholeté éry vyrostl mezi 1770–97 v proslulé hudební a divadelní centrum, jehož lesk překročil hranice Slezska. D. v kapele zaměstnával řadu českých, později úspěšných hudebníků. V nově vybudovaném zámeckém divadle pravidelně uváděl vlastní komické opery na italská libreta. Skladby se dočkaly ohlasu i ve Vídni, kde dvorní divadlo provedlo jeho nejúspěšnější operu Der Apotheker und der Doktor (Lékárník a doktor, 1786), která se po vídeňské premiéře hrála i v Německu a Anglii, dále Der Betrug durch Aberglauben (Podvod pomocí pověry, 1786); Die Liebe im Narrenhause (Láska v blázinci, 1787); Rothkäppchen (Červená Karkulka, 1788). Na přelomu 1788/89 dirigoval osobně v brněnském městském divadle na Zelném trhu původní premiéru dnes ztraceného singspielu Die Hochzeit des Figaro (Figarova svatba) a v lednu 1789 úspěšný singspiel Hieronymus Knicker, který mělo vedle německých scén 1792 na repertoáru i pražské Vlastenské divadlo a hrál se jako Jeroným Držgrešle v Divadle U hybernů. Mezi 1794–97 D. komponoval singspiely pro dvorní divadlo vévody Friedricha Augusta Braunschweig-Oels v Olešnici u Vratislavi, např. Die lustigen Weiber von Windsor (Veselé paničky windsorské, 1796). Díla určená ke scénickému provedení představují nejvýznamnější součást tvorby. Ve svých raných komických operách D. vycházel z italské buffy, kterou postupem doby obohacoval. Srozumitelnost jeho stylu pro dobové publikum dokládalo rozšíření děl i dlouhá doba, po niž se hudba D. udržela na repertoáru.
D: soupis in: C. Krebs, Dittersdorfiana, Berlin 1900, reprint New York 1972; Lebensbeschreibung. Seinem Sohne in die Feder diktirt (ed. K. Spazier), Leip zig 1801; česky jako Vzpomínky hudebníka 18. století, 1959.
L: OSN 7, s. 630; HS 1, s. 235–236; DČD 1, s. 270, 373; MGG 3, s. 588–597; Slezsko 4, s. 31–32; LDM 1, s. 291–294 (se soupisem díla a literatury); Jakubcová, s. 145–147 (se soupisem díla a literatury); R. Zuber, K. D. z D., 1999.
P: ZA Opava, osobní pozůstalost.
Miloš Kouřil, Marie Makariusová