Biografický slovník
DITTRICH Anton Franz 22.7.1786-18.5.1849
| Anton Franz DITTRICH | |
 | |
| Narození | 22.7.1786 |
|---|---|
| Místo narození | Vysočany u Žatce |
| Úmrtí | 18.5.1849 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 227 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45493 |
DITTRICH, Anton Franz (též Antonín František), * 22. 7. 1786 Vysočany u Žatce, † 18. 5. 1849 Praha, katolický kněz, pedagog, historik
Stal se cisterciáckým mnichem v oseckém klášteře. 1810 byl vysvěcen v Litoměřicích na kněze a současně počal působit v Chomutově jako profesor na gymnáziu, nad nímž měl patronát řád cisterciáků (do 1820). V Praze dosáhl titulu doktora filozofie. Od 1813 byl přítelem J. W. Goetha, s nímž se seznámil při jeho léčebném pobytu v Teplicích. Goethovi byl nápomocný při studiích o krásnu, později při mineralogických bádáních, básníka informoval také o dění v Čechách, o školství, nových českých lázních apod. Navštívil ho 1813 a 1818 při své cestě do Německa ve Výmaru, 1819 se setkali v Karlových Varech. Poté si dopisovali. 1823 odešel do Prahy, kde do 1844 vyučoval na pražském staroměstském akademickém gymnáziu a kde od 1845 až do své náhlé smrti (cholera) zastával po J. Jungmannovi místo prefekta. Na filozofické fakultě pražské univerzity přednášel od 1821, děkanem se stal 1830/31; byl členem akademického senátu. Pečoval o sbírku listin univerzitního archivu a s univerzitním bibliotekářem Antonínem Spirkou, strahovským premonstrátem Ladislavem Janderou a Josefem Jungmannem počal vydávat historické prameny k dějinám univerzity od založení do 17. století Monumenta historica universitatis Carolo-Ferdinandeae Pragensis (1830–34 dva díly ve třech svazcích). Mimo to připravil k vydání vlastní práci Statuta universitatis Pragensis, tisk byl během revoluce 1848 zmařen. Cenné jsou z dnešního pohledu D. deníky, uložené ve fondu oseckých cisterciáků v litoměřickém archivu, a korespondence, dokládající D. živý podíl na dobovém dění (kromě J. W. Goetha zejména se Salesiem Krügnerem). D. psal příležitostně básně (sbírka Poetische Versuche) a akademické řeči, byl autorem učebnice matematiky. V rukopise zůstala další díla, mj. Annales Monasterii ord. Cist. B. M. V. de Osseco s doplňky a Ansichten vom Klosterleben. Ve spise Mythodendron zpracoval životopis opata Rautenstraucha. Pohřben byl na Malostranském hřbitově.
L: Verzeichnis der Mitglieder des Stiftes Ossegg, 1896; OSN 7, s. 631; MSN 2, s. 285; KSN 3, s. 366; BOS 3, s. 531; BL 1, s. 258; DUK 3, rejstřík; A. John, Eines Deutsch-Böhmen Besuch in Jena und Weimar. Aus A. D.’s Tagebuch, in: Jahrbuch der Goethe-Gesellschaft 11, 1925; J. Hanzalová, Soupis osobních písemných pozůstalostí a rodinných archivů v České republice, 1995, s. 99; MSA 84, 1986, s. 21–22; 95, 1989, s. 15; P. Kovařík, Klíč k pražským hřbitovům, 2001, s. 275; Regestausgabe „Briefe an Goethe“ 1, Weimar 1980 (Bd. 6 RA, Bd. 8 RA); R. Sak, Velké postavy českých dějin. Josef Jungmann, 2007, s. 96, 99, 105, 215.
P: Biografický archiv ÚČL Praha; SOA Litoměřice (10 kartonů, 1804–1849, inventář Cisterciáci Osek, 1967); Österreichische Nationalbibliothek Bildarchiv, Wien (kde 2 obr. F. X. Zaldera a F. Hochela, A. D. jako gymnaziálního profesora a k instalaci prefektem).
Marcella Husová
