DITTRICH Arnošt 23.7.1878-15.12.1959: Porovnání verzí

Z Personal
(DITTRICH_Arnošt_23.7.1877-15.12.1959)
 
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Arnošt DITTRICH
 
| jméno = Arnošt DITTRICH
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Dittrich Arnost portret.jpg
| datum narození = 23.7.1877
+
| datum narození = 23.7.1878
| místo narození = Dubá, o. Česká Lípa
+
| místo narození = Dubá u České Lípy
 
| datum úmrtí = 15.12.1959
 
| datum úmrtí = 15.12.1959
 
| místo úmrtí = Lomnice nad Lužnicí
 
| místo úmrtí = Lomnice nad Lužnicí
| povolání = 2- Fyzik
+
| povolání = 2- Fyzik<br />9- Astronom nebo astrolog<br />53- Historik<br />56- Filozof<br />
9- Astronom nebo astrolog
+
53- Historik
+
56- Filozof
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Arnošt DITTRICH
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 227-228
 +
}}
 +
'''DITTRICH, Arnošt''' ''(též DITRICH), * 23. 7. 1878 Dubá u České Lípy, † 15. 12. 1959 Lomnice nad Lužnicí, fyzik, astronom, pedagog''
 +
 
 +
Syn finančního poradce Hypolita D. a Rosy, roz. Friedrichové.
 +
Studoval na reálném gymnáziu a 1897–1901 na české univerzitě
 +
v Praze. Po státních zkouškách a zisku doktorského titulu
 +
za rigorózní práci ''O centrifugálních jevech elektromagnetických''
 +
(1901) dostal stipendium na vídeňské univerzitě. 1902–20
 +
učil na reálných gymnáziích v Jičíně, Třeboni a 1920 krátce
 +
v Praze. 1920 byl přidělen jako dočasný správce astrofyzikální
 +
observatoře v Hurbanově na Slovensku, kterou 1927–36
 +
vedl jako ředitel. Potom byl přeložen do pražské hvězdárny
 +
v Klementinu na podřadné místo, proto 1938 odešel na odpočinek
 +
a nadále žil v Třeboni a Lomnici nad Lužnicí. Věnoval
 +
se rovněž pedagogické činnosti, 1921 se habilitoval a 1934 byl
 +
jmenován mimořádným profesorem na Přírodovědecké fakultě
 +
UK v Praze. Přednášel astrofyziku a od 1929 vedl seminář
 +
pro metodologii a historii přírodních exaktních věd.
 +
 
 +
V astronomické práci se zabýval především gravitační teorií,
 +
vztahem gravitace a kosmického magnetismu a teorií relativity.
 +
Jako jeden z prvních v Čechách přednášel o Einsteinově
 +
teorii relativity. D. vědecké práce téměř výlučně souvisely s relativistickou
 +
fyzikou, na niž aplikoval i astronomické poznatky.
 +
Zabýval se použitím euklidovské geometrie v astronomii
 +
ještě předtím, než Einstein vystoupil s teorií relativity, jak
 +
dosvědčuje jeho první tiskem vydaná studie ''Jak volit vazby''
 +
''a síly, aby soustava jimi daná se dala realisovat'' (1902). Nové
 +
myšlenky do klasické termodynamiky přinesla další D. práce
 +
''O lineární závislosti kapilárního napětí na teplotě'' (1904).
 +
Ve studii ''Zur Frage nach der Geometrie der Lichtstrahlen und''
 +
''starren Körper'' (1910) chápal geometrii jako základní přírodní
 +
vědu. Poté, co Einstein publikoval první práci o teorii relativity, vydal také D. relativistické studie, např. ''Rovnice Maxwellovy o prostoru Lobačevského'' (1910–11). Speciální relativitou
 +
se zabýval 1906–08 a od 1911 také v sešitových textech
 +
nazvaných ''Ilustrované přednášky'', které vydával A. Batěk
 +
v Kralovicích u Plzně. Jednalo se o první populární české texty
 +
o relativitě, proto musel D. vymýšlet i české názvosloví pro
 +
tuto teorii. Jeho hlavním dílem o této problematice se stala
 +
kniha ''O principu relativnosti, nové teorii světa 4-rozměrna''
 +
(1922). S vlastní gravitační teorií vystoupil 1911 ve studii ''Vliv''
 +
''principu relativnosti na formu rovnic vektorového pole''. V práci
 +
''O souvislosti gravitace s kosmickým magnetismem'' (1916) použil
 +
vlastní objev – dvouvektorovou teorii gravitace. Od 1913
 +
se začal věnovat také astronomii a filozofickým otázkám s ní
 +
souvisejícími, např. vztahu teorie relativity a Koperníkova systému,
 +
souvislosti duševní činnosti s elektromagnetickými jevy.
 +
V práci ''Hvězda Syrius'' (1913) podal astronomický důkaz, že
 +
Euklidova geometrie platí prakticky i pro útvary řádové velikosti
 +
jednoho siriometru (jednotka odvozená od vzdálenosti
 +
mezi Sluncem a Siriem).
 +
 
 +
Po válce se věnoval také dějinám astronomie a popularizaci
 +
vědy, psal články o astronomii Mayů a jejich obrázkovém
 +
kalendáři, o kometách, cestách lidstva k astronomii, astronomickém
 +
významu Cheopsovy pyramidy, předpovídání zatmění
 +
Měsíce, nejstarších pomůckách na měření času ad. Jeho
 +
bibliografie čítá více než 180 vědeckých studií a populárně-naučných článků, které uveřejňoval v domácích i zahraničních
 +
časopisech a sbornících: ''Časopis pro pěstování matematiky''
 +
''a fysiky'', ''Říše hvězd'', ''Rozhledy matematicko-přírodovědecké'',
 +
''Věda a život'', ''Vesmír'', ''Věstník Královské české společnosti nauk'',
 +
''Živa'', ''Astronomische Nachrichten'', ''Berliner Berichte'', ''Die Sterne, Orientalische Literatur-zeitung'', ''Oswald’s Annalen der Naturwissenschaften'', ''Scientia'', ''Sirius'', ''Weltall'' aj. Byl čestným členem Československé astronomické společnosti,
 +
členem Učené Šafaříkovy společnosti v Bratislavě, KČSN,
 +
Československé národní rady badatelské, Mezinárodní astronomické
 +
unie, Mezinárodního výboru pro dějiny věd, německé
 +
Astronomische Gesellschaft, švédské Samfundents for
 +
astronomisk historicforskning aj.
 +
 
 +
'''D:''' výběr: Slunce, Měsíc a hvězdy. Po cestách lidstva k hvězdářství, 1923; Die
 +
astronomischen Inschriften in Quiringuá, Berlin 1943; Das Kreuzigungsdatum
 +
Jesu von Nazareth, Leiden 1957; studie: Problém gravitace, in: Časopis
 +
pro pěstování matematiky a fysiky 52, 1923, s. 387–402; Methoda Hamilton-Jakobiho v mechanice Einsteinově, in: tamtéž 53, 1924, s. 38–60; Dvě poznámky k článku B. Hostinského o transformacích mechanických rovnic,
 +
in: tamtéž 54, 1925, s. 152–156; Epicykl jako prostředek k ovládnutí libovolného
 +
pohybu periodického, in: tamtéž, s. 248–265; Die Bärin, in: Sirius, 1926,
 +
č. 1/2; Objasnění základů užší relativistiky pomocí Russelova kalkulu relačního.
 +
Nová cesta k transformaci Lorentzově, in: Časopis pro pěstování matematiky
 +
a fysiky 59, 1929, s. 35–54; Metonův slunovrat, in: Říše hvězd 13, 1932,
 +
s. 66–70; Náhrada astronomických tabulek babylonských trigonometrickými
 +
vzorci, in: Časopis pro pěstování matematiky a fysiky 63, 1934, s. 82–96.
 +
 
 +
'''L:''' A. Dratvová, K osmdesátým narozeninám A. D., in: Pokroky matematiky,
 +
fyziky a astronomie 3, 1958, s. 366–368; táž, K úmrtí univ. profesora PhDr.
 +
A. D., in: Říše hvězd 41, 1960, s. 53–54; J. Soumar, Astronom a historik A. D.,
 +
in: 125 rokov hvezdárne v Hurbanove, Hurbanovo 1998, s. 53–57; M. Šolc,
 +
A. D. – jeden z prvních našich stoupenců Einsteinovy teorie relativity, in: tamtéž,
 +
s. 58–62 (s bibliografickým soupisem); SBS 1, s. 473–474; ČBS, s. 110;
 +
Tomeš 1, s. 236; BLS 2, s. 257–258; J. Grygar, Česká astronomie a astrofyzika
 +
ve XX. století, in: Co daly naše země Evropě a lidstvu 3, 2000, s. 328–342.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv Štefánikovy hvězdárny Praha, vlastní soupis publikační činnosti.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/273973 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Ľudmila Ďuranová
  
== Literatura ==
 
  OSN Dod II-1, 145; KSN III, 366; ČBS, 110; Říše hvězd 41 (1960), 53; PMFA 3 (1958), 366; Kunc II, Říše hvězd č. 41 (1960) č. III. s. 53-54;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:2- Fyzik]]
 
[[Kategorie:2- Fyzik]]
Řádka 22: Řádka 109:
 
[[Kategorie:56- Filozof]]
 
[[Kategorie:56- Filozof]]
  
[[Kategorie:1877]]
+
[[Kategorie:1878]]
 
[[Kategorie:Dubá]]
 
[[Kategorie:Dubá]]
 
[[Kategorie:1959]]
 
[[Kategorie:1959]]
 
[[Kategorie:Lomnice_nad_Lužnicí]]
 
[[Kategorie:Lomnice_nad_Lužnicí]]

Aktuální verze z 10. 12. 2019, 18:33

Arnošt DITTRICH
Narození 23.7.1878
Místo narození Dubá u České Lípy
Úmrtí 15.12.1959
Místo úmrtí Lomnice nad Lužnicí
Povolání 2- Fyzik
9- Astronom nebo astrolog
53- Historik
56- Filozof
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 227-228
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43385

DITTRICH, Arnošt (též DITRICH), * 23. 7. 1878 Dubá u České Lípy, † 15. 12. 1959 Lomnice nad Lužnicí, fyzik, astronom, pedagog

Syn finančního poradce Hypolita D. a Rosy, roz. Friedrichové. Studoval na reálném gymnáziu a 1897–1901 na české univerzitě v Praze. Po státních zkouškách a zisku doktorského titulu za rigorózní práci O centrifugálních jevech elektromagnetických (1901) dostal stipendium na vídeňské univerzitě. 1902–20 učil na reálných gymnáziích v Jičíně, Třeboni a 1920 krátce v Praze. 1920 byl přidělen jako dočasný správce astrofyzikální observatoře v Hurbanově na Slovensku, kterou 1927–36 vedl jako ředitel. Potom byl přeložen do pražské hvězdárny v Klementinu na podřadné místo, proto 1938 odešel na odpočinek a nadále žil v Třeboni a Lomnici nad Lužnicí. Věnoval se rovněž pedagogické činnosti, 1921 se habilitoval a 1934 byl jmenován mimořádným profesorem na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Přednášel astrofyziku a od 1929 vedl seminář pro metodologii a historii přírodních exaktních věd.

V astronomické práci se zabýval především gravitační teorií, vztahem gravitace a kosmického magnetismu a teorií relativity. Jako jeden z prvních v Čechách přednášel o Einsteinově teorii relativity. D. vědecké práce téměř výlučně souvisely s relativistickou fyzikou, na niž aplikoval i astronomické poznatky. Zabýval se použitím euklidovské geometrie v astronomii ještě předtím, než Einstein vystoupil s teorií relativity, jak dosvědčuje jeho první tiskem vydaná studie Jak volit vazby a síly, aby soustava jimi daná se dala realisovat (1902). Nové myšlenky do klasické termodynamiky přinesla další D. práce O lineární závislosti kapilárního napětí na teplotě (1904). Ve studii Zur Frage nach der Geometrie der Lichtstrahlen und starren Körper (1910) chápal geometrii jako základní přírodní vědu. Poté, co Einstein publikoval první práci o teorii relativity, vydal také D. relativistické studie, např. Rovnice Maxwellovy o prostoru Lobačevského (1910–11). Speciální relativitou se zabýval 1906–08 a od 1911 také v sešitových textech nazvaných Ilustrované přednášky, které vydával A. Batěk v Kralovicích u Plzně. Jednalo se o první populární české texty o relativitě, proto musel D. vymýšlet i české názvosloví pro tuto teorii. Jeho hlavním dílem o této problematice se stala kniha O principu relativnosti, nové teorii světa 4-rozměrna (1922). S vlastní gravitační teorií vystoupil 1911 ve studii Vliv principu relativnosti na formu rovnic vektorového pole. V práci O souvislosti gravitace s kosmickým magnetismem (1916) použil vlastní objev – dvouvektorovou teorii gravitace. Od 1913 se začal věnovat také astronomii a filozofickým otázkám s ní souvisejícími, např. vztahu teorie relativity a Koperníkova systému, souvislosti duševní činnosti s elektromagnetickými jevy. V práci Hvězda Syrius (1913) podal astronomický důkaz, že Euklidova geometrie platí prakticky i pro útvary řádové velikosti jednoho siriometru (jednotka odvozená od vzdálenosti mezi Sluncem a Siriem).

Po válce se věnoval také dějinám astronomie a popularizaci vědy, psal články o astronomii Mayů a jejich obrázkovém kalendáři, o kometách, cestách lidstva k astronomii, astronomickém významu Cheopsovy pyramidy, předpovídání zatmění Měsíce, nejstarších pomůckách na měření času ad. Jeho bibliografie čítá více než 180 vědeckých studií a populárně-naučných článků, které uveřejňoval v domácích i zahraničních časopisech a sbornících: Časopis pro pěstování matematiky a fysiky, Říše hvězd, Rozhledy matematicko-přírodovědecké, Věda a život, Vesmír, Věstník Královské české společnosti nauk, Živa, Astronomische Nachrichten, Berliner Berichte, Die Sterne, Orientalische Literatur-zeitung, Oswald’s Annalen der Naturwissenschaften, Scientia, Sirius, Weltall aj. Byl čestným členem Československé astronomické společnosti, členem Učené Šafaříkovy společnosti v Bratislavě, KČSN, Československé národní rady badatelské, Mezinárodní astronomické unie, Mezinárodního výboru pro dějiny věd, německé Astronomische Gesellschaft, švédské Samfundents for astronomisk historicforskning aj.

D: výběr: Slunce, Měsíc a hvězdy. Po cestách lidstva k hvězdářství, 1923; Die astronomischen Inschriften in Quiringuá, Berlin 1943; Das Kreuzigungsdatum Jesu von Nazareth, Leiden 1957; studie: Problém gravitace, in: Časopis pro pěstování matematiky a fysiky 52, 1923, s. 387–402; Methoda Hamilton-Jakobiho v mechanice Einsteinově, in: tamtéž 53, 1924, s. 38–60; Dvě poznámky k článku B. Hostinského o transformacích mechanických rovnic, in: tamtéž 54, 1925, s. 152–156; Epicykl jako prostředek k ovládnutí libovolného pohybu periodického, in: tamtéž, s. 248–265; Die Bärin, in: Sirius, 1926, č. 1/2; Objasnění základů užší relativistiky pomocí Russelova kalkulu relačního. Nová cesta k transformaci Lorentzově, in: Časopis pro pěstování matematiky a fysiky 59, 1929, s. 35–54; Metonův slunovrat, in: Říše hvězd 13, 1932, s. 66–70; Náhrada astronomických tabulek babylonských trigonometrickými vzorci, in: Časopis pro pěstování matematiky a fysiky 63, 1934, s. 82–96.

L: A. Dratvová, K osmdesátým narozeninám A. D., in: Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 3, 1958, s. 366–368; táž, K úmrtí univ. profesora PhDr. A. D., in: Říše hvězd 41, 1960, s. 53–54; J. Soumar, Astronom a historik A. D., in: 125 rokov hvezdárne v Hurbanove, Hurbanovo 1998, s. 53–57; M. Šolc, A. D. – jeden z prvních našich stoupenců Einsteinovy teorie relativity, in: tamtéž, s. 58–62 (s bibliografickým soupisem); SBS 1, s. 473–474; ČBS, s. 110; Tomeš 1, s. 236; BLS 2, s. 257–258; J. Grygar, Česká astronomie a astrofyzika ve XX. století, in: Co daly naše země Evropě a lidstvu 3, 2000, s. 328–342.

P: Archiv Štefánikovy hvězdárny Praha, vlastní soupis publikační činnosti.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ľudmila Ďuranová