DITTRICH Paul 28.9.1859-21.1.1936: Porovnání verzí

Z Personal
(DITTRICH_Paul_28.9.1859-21.1.1936)
 
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 28.9.1859
 
| datum narození = 28.9.1859
| místo narození =  
+
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 21.1.1936
 
| datum úmrtí = 21.1.1936
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 15- Lékaři
 
| povolání = 15- Lékaři
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Paul DITTRICH
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 231-232
 +
}}
 +
'''DITTRICH, Paul''', ''* 28. 9. 1859 Praha, † 21. 1. 1936 Praha, soudní lékař, pedagog''
 +
 
 +
Byl synem lékárníka Josefa D. (1818–1898) a Emy, roz.
 +
Eisensteinové. Jeho dědeček Vincenc (?1790–1880) vlastnil
 +
lékárnu v Ostruhové (Nerudově) ulici a věnoval se floristice.
 +
Po maturitě na pražském malostranském gymnáziu (1877)
 +
zahájil D. studium na pražské lékařské fakultě, kterou absolvoval
 +
1883. Hned po promoci nastoupil do všeobecné nemocnice
 +
v Praze, kde pracoval nejprve na interním oddělení
 +
(únor–duben 1883), poté na gynekologickém (květen–červenec
 +
1883). Dva měsíce působil jako externí lékař v ústavu
 +
choromyslných (srpen–září 1883). V listopadu se vrátil
 +
na interní oddělení všeobecné nemocnice, kde získal místo
 +
sekundáře. V dubnu 1884 nastoupil jako operační elév na chirurgickou
 +
kliniku německé univerzity a odtud přešel v říjnu
 +
téhož roku do patologicko-anatomického ústavu, v němž do
 +
konce 1888 pracoval jako první asistent. 1885 získal stipendium,
 +
které mu umožnilo nabýt zkušenosti na lékařských fakultách
 +
ve Wiesbadenu, Göttingen a Berlíně (u Roberta Kocha).
 +
Na těchto ústavech se věnoval zejména studiu výzkumných
 +
metod v bakteriologii. Po návratu do Prahy založil bakteriologickou
 +
laboratoř a vedl v ní střídavě s prof. H. Chiarim
 +
bakteriologické kursy. Od ledna 1889 přijal místo asistenta
 +
v ústavu soudního lékařství a tomuto oboru se pak věnoval
 +
do konce života. V dubnu 1889 se habilitoval z patologické
 +
anatomie. Asistentské místo v Praze vyměnil v říjnu 1891
 +
za stejné v ústavu pro soudní lékařství na vídeňské fakultě.
 +
Tam se marně pokusil 1892 získat veniam legendi ze soudní
 +
chemie, obor totiž nebyl ještě úředně konstituován. V březnu
 +
téhož roku se úspěšně habilitoval ze soudního lékařství a v srpnu byl jmenován mimořádným profesorem soudního lékařství v Innsbrucku, kde působil pouze rok. 1893 přešel na pražskou
 +
lékařskou fakultu. Zároveň byl pověřen přednáškami ze
 +
soudního lékařství na právnické fakultě německé univerzity.
 +
Na počátku roku 1895 se stal řádným profesorem soudního
 +
lékařství. Dvakrát byl zvolen děkanem (1897/98, 1928/29).
 +
Až do konce života zastával také funkci zemského soudního
 +
lékaře. 1929 byl penzionován.
 +
 
 +
Pracoval v různých lékařských oborech dříve, než se specializoval
 +
na soudní lékařství, proto mohl v této disciplíně přinášet
 +
nové pohledy a podněty. Publikoval asi 70 prací. Velmi se
 +
používala D. učebnice soudního lékařství. 1906–1935 vydával
 +
v Berlíně a Vídni dílo ''Handbuch der ärztlichen Sachverständigen-Tätigkeit''
 +
(v literatuře označováno jako pomník rakouského
 +
soudního lékařství). Jako poslední díl vydal 1935 monografii
 +
''Der Kindsmord''. Zabýval se i sociálními problémy oboru.
 +
 
 +
'''D:''' Lehrbuch der gerichtlichen Medizin, Wien – Leipzig 1897, 1921 (2. přeprac.
 +
vyd.); Praktische Anleitung zur Begutachtung der häufigsten Unfallschäden
 +
der Arbeiter, Wien – Leipzig 1901.
 +
 
 +
'''L:''' I. Fischer, Biographisches Lexikon der hervorragenden Aerzte der lezten
 +
50 Jahre 1, Berlin – Wien 1932, s. 319, 3, Zürich – New York 2002, s. 326;
 +
BL 1, s. 259; BLDMF, s. 56; G. Bindseil, Personalbibliographien von Professoren
 +
und Dozenten der Gerichtsmedizin an der medizinischen Fakultät
 +
der Universität Wien im ungef. Zeitraum von 1804–1900, Diss. Erlangen –
 +
Nürnberg 1970, s. 67–78; W. Mötsch, Personalbibliographien der Professoren
 +
und Dozenten der Gerichtsmedizin, Geburtshilfe und Frauenheilkunde,
 +
Hygiene und Kinderheilkunde an der medizinischen Fakultät der
 +
Karl-Ferdinands-Universität in Prag im ungef. Zeitraum von 1880–1910,
 +
Diss. Erlangen – Nürnberg 1972, s. 19–20; Bericht der Deutschen Universität
 +
in Prag über das Studienjahr 1935/36, 1936, s. 33–41; Die deutsche Karl-Ferdinands Universität in Prag unter der Regierung S. Majestät des Kaisers Franz Josef I., 1899, s. 237–238; E. Lesky, Die Wiener medizinische Schule
 +
im 19. Jhdt., Graz – Köln 1965, s. 613; Koerting, s. 160–161; F. Huter,
 +
Hundert Jahre medizinische Fakultät Innsbruck 1869–1969, 2, Innsbruck
 +
1969, s. 270.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv UK Praha, NLF Personalakt; Universitätsarchiv Wien Personalakt;
 +
Archiv hl. m. Prahy, matrika narozených MIK N 22, fol. 227.
 +
 
 +
Ludmila Hlaváčková
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:15- Lékaři]]
 
[[Kategorie:15- Lékaři]]
  
 
[[Kategorie:1859]]
 
[[Kategorie:1859]]
 +
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1936]]
 
[[Kategorie:1936]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 22. 10. 2019, 13:08

Paul DITTRICH
Narození 28.9.1859
Místo narození Praha
Úmrtí 21.1.1936
Místo úmrtí Praha
Povolání 15- Lékaři
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 231-232

DITTRICH, Paul, * 28. 9. 1859 Praha, † 21. 1. 1936 Praha, soudní lékař, pedagog

Byl synem lékárníka Josefa D. (1818–1898) a Emy, roz. Eisensteinové. Jeho dědeček Vincenc (?1790–1880) vlastnil lékárnu v Ostruhové (Nerudově) ulici a věnoval se floristice. Po maturitě na pražském malostranském gymnáziu (1877) zahájil D. studium na pražské lékařské fakultě, kterou absolvoval 1883. Hned po promoci nastoupil do všeobecné nemocnice v Praze, kde pracoval nejprve na interním oddělení (únor–duben 1883), poté na gynekologickém (květen–červenec 1883). Dva měsíce působil jako externí lékař v ústavu choromyslných (srpen–září 1883). V listopadu se vrátil na interní oddělení všeobecné nemocnice, kde získal místo sekundáře. V dubnu 1884 nastoupil jako operační elév na chirurgickou kliniku německé univerzity a odtud přešel v říjnu téhož roku do patologicko-anatomického ústavu, v němž do konce 1888 pracoval jako první asistent. 1885 získal stipendium, které mu umožnilo nabýt zkušenosti na lékařských fakultách ve Wiesbadenu, Göttingen a Berlíně (u Roberta Kocha). Na těchto ústavech se věnoval zejména studiu výzkumných metod v bakteriologii. Po návratu do Prahy založil bakteriologickou laboratoř a vedl v ní střídavě s prof. H. Chiarim bakteriologické kursy. Od ledna 1889 přijal místo asistenta v ústavu soudního lékařství a tomuto oboru se pak věnoval do konce života. V dubnu 1889 se habilitoval z patologické anatomie. Asistentské místo v Praze vyměnil v říjnu 1891 za stejné v ústavu pro soudní lékařství na vídeňské fakultě. Tam se marně pokusil 1892 získat veniam legendi ze soudní chemie, obor totiž nebyl ještě úředně konstituován. V březnu téhož roku se úspěšně habilitoval ze soudního lékařství a v srpnu byl jmenován mimořádným profesorem soudního lékařství v Innsbrucku, kde působil pouze rok. 1893 přešel na pražskou lékařskou fakultu. Zároveň byl pověřen přednáškami ze soudního lékařství na právnické fakultě německé univerzity. Na počátku roku 1895 se stal řádným profesorem soudního lékařství. Dvakrát byl zvolen děkanem (1897/98, 1928/29). Až do konce života zastával také funkci zemského soudního lékaře. 1929 byl penzionován.

Pracoval v různých lékařských oborech dříve, než se specializoval na soudní lékařství, proto mohl v této disciplíně přinášet nové pohledy a podněty. Publikoval asi 70 prací. Velmi se používala D. učebnice soudního lékařství. 1906–1935 vydával v Berlíně a Vídni dílo Handbuch der ärztlichen Sachverständigen-Tätigkeit (v literatuře označováno jako pomník rakouského soudního lékařství). Jako poslední díl vydal 1935 monografii Der Kindsmord. Zabýval se i sociálními problémy oboru.

D: Lehrbuch der gerichtlichen Medizin, Wien – Leipzig 1897, 1921 (2. přeprac. vyd.); Praktische Anleitung zur Begutachtung der häufigsten Unfallschäden der Arbeiter, Wien – Leipzig 1901.

L: I. Fischer, Biographisches Lexikon der hervorragenden Aerzte der lezten 50 Jahre 1, Berlin – Wien 1932, s. 319, 3, Zürich – New York 2002, s. 326; BL 1, s. 259; BLDMF, s. 56; G. Bindseil, Personalbibliographien von Professoren und Dozenten der Gerichtsmedizin an der medizinischen Fakultät der Universität Wien im ungef. Zeitraum von 1804–1900, Diss. Erlangen – Nürnberg 1970, s. 67–78; W. Mötsch, Personalbibliographien der Professoren und Dozenten der Gerichtsmedizin, Geburtshilfe und Frauenheilkunde, Hygiene und Kinderheilkunde an der medizinischen Fakultät der Karl-Ferdinands-Universität in Prag im ungef. Zeitraum von 1880–1910, Diss. Erlangen – Nürnberg 1972, s. 19–20; Bericht der Deutschen Universität in Prag über das Studienjahr 1935/36, 1936, s. 33–41; Die deutsche Karl-Ferdinands Universität in Prag unter der Regierung S. Majestät des Kaisers Franz Josef I., 1899, s. 237–238; E. Lesky, Die Wiener medizinische Schule im 19. Jhdt., Graz – Köln 1965, s. 613; Koerting, s. 160–161; F. Huter, Hundert Jahre medizinische Fakultät Innsbruck 1869–1969, 2, Innsbruck 1969, s. 270.

P: Archiv UK Praha, NLF Personalakt; Universitätsarchiv Wien Personalakt; Archiv hl. m. Prahy, matrika narozených MIK N 22, fol. 227.

Ludmila Hlaváčková