DIVIŠ Alén 26.4.1900-15.11.1956: Porovnání verzí
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Alén DIVIŠ | | jméno = Alén DIVIŠ | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Divis Alen portret.jpg |
| velikost obrázku = | | velikost obrázku = | ||
| popisek obrázku = | | popisek obrázku = | ||
Řádka 36: | Řádka 36: | ||
| poznámky = | | poznámky = | ||
| web = | | web = | ||
− | | citace = | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 233 |
}} | }} | ||
Řádka 99: | Řádka 99: | ||
[[Kategorie:1956]] | [[Kategorie:1956]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | Divis Alen Kristus.jpg|Kristus černochů, 1946 | ||
+ | Divis Alen Sinaj.jpg|Hora Sinaj, 1950 | ||
+ | </gallery> |
Aktuální verze z 11. 12. 2019, 19:24
Alén DIVIŠ | |
Narození | 26.4.1900 |
---|---|
Místo narození | Blato u Poděbrad |
Úmrtí | 15.11.1956 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 233 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137789 |
DIVIŠ, Alén (pův. jm. Karel), * 26. 4. 1900 Blato u Poděbrad, † 15. 11. 1956 Praha, malíř, grafik
Původně finanční úředník. 1919–20 krátce studoval na pražské UMPRUM (prof. E. Dítě). Určující význam pro jeho umělecký vývoj měl pobyt v Paříži, kam v polovině dvacátých let odjel. Studoval na École des Beaux-Arts, na soukromých akademiích Grande Chaumière a Colarossi Ranson, ovlivnil ho F. Kupka a členové pařížské školy Amédée Ozenfant, Fernand Léger či Othon Friesz. V Paříži udržoval kontakt s četnými tam působícími českými umělci (B. Martinů, J. Zrzavý, J. Šíma, Toyen, F. Tichý). D. raná tvorba se nesla v duchu kubismu a abstrakce, osobitou cestu nastoupil ve 30. letech, kdy po pobytu v Bretani a v severní Africe maloval drsné a pusté krajiny. Současně ho zaujali lidé z okraje společnosti. Inspirovaly ho výtvarné postupy amerického filmu. V září 1939 byl zatčen pro podezření ze špionáže a strávil půl roku v pařížském vězení La Santé. I tehdy dokázal probudit svou fantazii a inspiroval se skvrnami, rýhami i plísní vězeňských zdí a dotvářel jejich podobu. Vznikl tak jedinečný obraz vězeňského světa. Následovala internace v jižní Francii, Maroku a nakonec na Martiniku. V květnu 1941 byl propuštěn a odjel do USA, k tamnímu prostředí však zůstal jen málo všímavý a stále se vracel k zážitkům z vězení a nově k biblickým námětům. 1947 odjel zpět do Prahy a hned jeho první výstava 1948 byla přijata, zvláště mladší generací výtvarníků, s nadšením. Začal pracovat na cyklu inspirovaném Erbenovou sbírkou Kytice. 1949 vystavil ilustrace k baladě Svatební košile, které koncipoval v průběhu těžké choroby a které reflektovaly motiv smrti, prostupující pak celou D. tvorbou. Tehdejší oficiální kritika je odmítla. V 50. letech D. upadl v zapomnění. Žil v ústraní, stýkal se s úzkým okruhem přátel (F. Tichý, J. Seifert, V. Holan, H. Zaorálková) a až do smrti se věnoval převážně biblickým tématům. D. dílo, po mnoho let ignorované, vzbudilo zájem a dočkalo se ocenění především u mladé generace až v 70. letech 20. století. D. dílo je zastoupeno ve sbírkách NG Praha, Galerie hlavního města Prahy, Západočeské galerie Plzeň, Památníku Terezín.
D: samostatné výstavy: Paříž, Galerie Van Leer, 1932; Praha, Vilímkova galerie, 1948; Praha, Ars Melantrich, 1949; Liberec, Oblastní galerie, 1988; Roudnice nad Labem, Galerie moderního umění, 1998; Praha, Galerie Rudolfinum, 2005; obrazy: Paříž, 1927 (NG Praha); Zeď vězeňské cely, 1941 (NG Praha); New York, 1947 (Galerie hl. m. Prahy); Vodník – starosvati černí raci, 1948–1949 (NG Praha); knihy: Vzpomínky na pařížské vězení Santé, in: MY 47, č. 30–35; knižní ilustrace: K. J. Erben, Svatební košile, 1952.
L: Toman 1, s. 173 (jako Karel Albín D.); NEČVU 1, s. 139n. (se soupisem díla a literatury); J. Zemina, A. D. (1900–1956), 1988; týž, A. D. Práce ze čtyřicátých a padesátých let, 1998; SČSVU 2, s. 48n. (se soupisem díla a literatury); Saur 28, s. 38; V. Skálová – T. Pospiszyl, A. D. (1900–1956), 2005.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Tomáš Sekyrka, Marie Makariusová