DIVIŠ Alén 26.4.1900-15.11.1956: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 36: Řádka 36:
 
| poznámky =  
 
| poznámky =  
 
| web =  
 
| web =  
| citace =  
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 233
 
}}
 
}}
  

Verze z 22. 10. 2019, 13:10

Alén DIVIŠ
Narození 26.4.1900
Místo narození Blato u Poděbrad
Úmrtí 15.11.1956
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 233
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137789

DIVIŠ, Alén (pův. jm. Karel), * 26. 4. 1900 Blato u Poděbrad, † 15. 11. 1956 Praha, malíř, grafik

Původně finanční úředník. 1919–20 krátce studoval na pražské UMPRUM (prof. E. Dítě). Určující význam pro jeho umělecký vývoj měl pobyt v Paříži, kam v polovině dvacátých let odjel. Studoval na École des Beaux-Arts, na soukromých akademiích Grande Chaumière a Colarossi Ranson, ovlivnil ho F. Kupka a členové pařížské školy Amédée Ozenfant, Fernand Léger či Othon Friesz. V Paříži udržoval kontakt s četnými tam působícími českými umělci (B. Martinů, J. Zrzavý, J. Šíma, Toyen, F. Tichý). D. raná tvorba se nesla v duchu kubismu a abstrakce, osobitou cestu nastoupil ve 30. letech, kdy po pobytu v Bretani a v severní Africe maloval drsné a pusté krajiny. Současně ho zaujali lidé z okraje společnosti. Inspirovaly ho výtvarné postupy amerického filmu. V září 1939 byl zatčen pro podezření ze špionáže a strávil půl roku v pařížském vězení La Santé. I tehdy dokázal probudit svou fantazii a inspiroval se skvrnami, rýhami i plísní vězeňských zdí a dotvářel jejich podobu. Vznikl tak jedinečný obraz vězeňského světa. Následovala internace v jižní Francii, Maroku a nakonec na Martiniku. V květnu 1941 byl propuštěn a odjel do USA, k tamnímu prostředí však zůstal jen málo všímavý a stále se vracel k zážitkům z vězení a nově k biblickým námětům. 1947 odjel zpět do Prahy a hned jeho první výstava 1948 byla přijata, zvláště mladší generací výtvarníků, s nadšením. Začal pracovat na cyklu inspirovaném Erbenovou sbírkou Kytice. 1949 vystavil ilustrace k baladě Svatební košile, které koncipoval v průběhu těžké choroby a které reflektovaly motiv smrti, prostupující pak celou D. tvorbou. Tehdejší oficiální kritika je odmítla. V 50. letech D. upadl v zapomnění. Žil v ústraní, stýkal se s úzkým okruhem přátel (F. Tichý, J. Seifert, V. Holan, H. Zaorálková) a až do smrti se věnoval převážně biblickým tématům. D. dílo, po mnoho let ignorované, vzbudilo zájem a dočkalo se ocenění především u mladé generace až v 70. letech 20. století. D. dílo je zastoupeno ve sbírkách NG Praha, Galerie hlavního města Prahy, Západočeské galerie Plzeň, Památníku Terezín.

D: samostatné výstavy: Paříž, Galerie Van Leer, 1932; Praha, Vilímkova galerie, 1948; Praha, Ars Melantrich, 1949; Liberec, Oblastní galerie, 1988; Roudnice nad Labem, Galerie moderního umění, 1998; Praha, Galerie Rudolfinum, 2005; obrazy: Paříž, 1927 (NG Praha); Zeď vězeňské cely, 1941 (NG Praha); New York, 1947 (Galerie hl. m. Prahy); Vodník – starosvati černí raci, 1948–1949 (NG Praha); knihy: Vzpomínky na pařížské vězení Santé, in: MY 47, č. 30–35; knižní ilustrace: K. J. Erben, Svatební košile, 1952.

L: Toman 1, s. 173 (jako Karel Albín D.); NEČVU 1, s. 139n. (se soupisem díla a literatury); J. Zemina, A. D. (1900–1956), 1988; týž, A. D. Práce ze čtyřicátých a padesátých let, 1998; SČSVU 2, s. 48n. (se soupisem díla a literatury); Saur 28, s. 38; V. Skálová – T. Pospiszyl, A. D. (1900–1956), 2005.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Tomáš Sekyrka, Marie Makariusová