Verze z 23. 7. 2018, 12:40, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DIVIŠ Jiří 4.5.1886-2.7.1959

Z Personal
Jiří DIVIŠ
Narození 4.5.1886
Místo narození Přelouč
Úmrtí 2.7.1959
Místo úmrtí Praha
Povolání 15- Lékaři

DIVIŠ, Jiří, * 4. 5. 1886 Přelouč, † 2. 7. 1959 Praha, lékař-chirurg, pedagog

Byl synem ředitele cukrovaru Jana Vincenta D. (1848–1923). Po maturitě na malostranském gymnáziu v Praze (1905) vystudoval lékařskou fakultu české univerzity, kde 1911 získal titul MUDr. Chirurgii se věnoval od počátku své kariéry. Před první světovou válkou působil jako operační elév a později sekundář chirurgického oddělení České dětské nemocnice (od 1911), operační elév gynekologické kliniky (1913) a operační elév chirurgické kliniky (od 1914). Jako chirurg pracoval i během války, nejprve v polní nemocnici na ruské frontě (1914–17), později na chirurgickém oddělení Posádkové nemocnice v Brně. Po válce od 1918 spolupracoval s prof. Rudolfem Jedličkou, nejprve jako osobní asistent a ústavní lékař v Pražském sanatoriu v Podolí. 1922 se stal prvním asistentem II. chirurgické kliniky prof. R. Jedličky v Podolí. 1926 se habilitoval z patologie a terapie nemocí chirurgických. Po Jedličkově smrti působil 1926–29 jako prozatímní přednosta kliniky. 1930–33 pracoval jako primář chirurgického oddělení nemocnice na Vinohradech. 1933 byl jmenován mimořádným profesorem a přednostou II. chirurgické kliniky. 1939 byl sice navržen na řádného profesora, ale jmenován jím už nebyl. Po obsazení Pražského sanatoria jednotkami SS v dubnu 1941 působil pak až do 1942 jako chirurgický konsiliář dětské nemocnice. 1943 se stal primářem chirurgického oddělení barákové nemocnice v Motole. Od června 1945 stál opět v čele II. chirurgické kliniky (do 1958), tehdy již umístěné ve Všeobecné nemocnici na Karlově náměstí, na místě zrušené kliniky německé. Řádným profesorem byl jmenován 1946 (se zpětnou účinností od 1939), akademikem ČSAV 1954. Po odchodu z funkce přednosty kliniky na ní nadále zůstal pracovat jako vedoucí vědecký pracovník.

D. je pokládán za nejvýznamnějšího Jedličkova žáka a pokračovatele jeho školy spojené s II. chirurgickou klinikou. Původně se věnoval břišní chirurgii. Těžištěm jeho operativní i vědecké práce byla však hrudní chirurgie, jejíž se u nás stal zakladatelem a průkopníkem. Vychoval řadu následovníků. Nejvíce se věnoval chirurgii plic a mediastina, v této oblasti mu patří řada priorit (1921 s R. Jedličkou provedl první torakoplastiku u nás, 1923 první krevní transfúzi, 1927 první plicní resekci pro metastázu vřetenobuněčného sarkomu, 1931 první lobektomii pro nádor plicní; tyto priority byly citovány i v zahraniční literatuře). Zabýval se také kardiochirurgií, neurochirurgií a válečnou chirurgií. Kromě českých odborných společností se stal členem chirurgických společností ve Francii, Rakousku a Belgii. 1956 byl vyznamenán Řádem republiky.

Pohřben byl na vyšehradském hřbitově v Praze.

D: Plicní hlíza a její chirurgické léčení, 1949; Chirurgické nádory mediastina, 1954; Válečná chirurgie, 1950 (spoluautor); učebnice Speciální chirurgie II, 1951 (spoluautor).

L: BSPLF 1, s. 177–178; Tomeš 1, s. 238; Z. Vahala, J. D. (1886–1959), 1994.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Petr Svobodný