DLABAČ Alois 31.12.1863-21.1.1930: Porovnání verzí
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 31.12.1863 | | datum narození = 31.12.1863 | ||
− | | místo narození = Korunní Poříčí | + | | místo narození = Korunní (nyní Červené) Poříčí u Klatov |
| datum úmrtí = 21.1.1930 | | datum úmrtí = 21.1.1930 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = |
| povolání = 74- Architekt | | povolání = 74- Architekt | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''DLABAČ, Alois''', ''* 31. 12. 1863 Korunní (nyní Červené) Poříčí u Klatov, † 21. 1. 1930 ?, architekt'' | ||
+ | |||
+ | Byl synem stavitele Antonína D. z Hostivic u Prahy (kde i D. | ||
+ | vila, Komenského čp. 140) a bratrem architekta Antonína D. | ||
+ | (* 1853). Studoval inženýrské a pozemní stavitelství na české | ||
+ | technice v Praze (1884–88). Byl členem SIA a JUV. Obesílal | ||
+ | četné architektonické soutěže: 1898 prezentoval na výstavě | ||
+ | architektury a inženýrství v Praze návrh přestavby zámku | ||
+ | Wallsee u Amstettenu (Rakousko), jenž se tvaroslovím hlásil | ||
+ | k renesanci a baroku (projekt byl oceněn stříbrnou státní medailí). | ||
+ | 1898 rovněž získal I. cenu za návrh stavby Palackého | ||
+ | mostu v Praze. 1901–03 vyhrál III. cenu soutěže na přestavbu | ||
+ | a dostavbu Staroměstské radnice v Praze, které se zúčastnil | ||
+ | znovu 1905. | ||
+ | |||
+ | Při realizacích spolupracoval s řadou architektů a stavitelů, | ||
+ | mj. s F. J. Hodkem (vila J. Malijovského u Borohrádku 1905, | ||
+ | dům A. Liebschera na Starém Městě pražském [Valentinská 1/ | ||
+ | Platnéřská 15, 1903–04 či 1906?], Spolkový dům Vyšehradské | ||
+ | záložny – Husův sbor ve Vratislavově ulici v Praze -Vyšehradě, | ||
+ | 1908–09) či s R. Kříženeckým (Schierovy novobarokní domy | ||
+ | v Pařížské ulici v Praze). Secesní vilu čp. 254 na Hradčanech | ||
+ | (Mickiewiczova 6) spolu s ním realizoval J. Pfefferman. | ||
+ | 1912–13 se podle D. projektu stavěly pražské hydrocentrály | ||
+ | na Těšnově a na Štvanici. Podílel se též na stavbě domu čp. | ||
+ | 776 na Václavském náměstí (sochařská výzdoba od L. Šalouna | ||
+ | a V. Amorta). 1914 pracoval na přestavbě zámku v Brandýse | ||
+ | nad Orlicí, kde dodal architektonický návrh, stavbu samotnou | ||
+ | vykonával stavitel F. Sýkora. Na některých D. dílech spolupracoval, | ||
+ | zejména jako autor sgrafit, také M. Aleš – mj. na | ||
+ | D. vlastním domě ve Švédské ulici na Smíchově (Praha; objekt | ||
+ | zbořen při budování Strahovského tunelu). | ||
+ | |||
+ | D. byl autorem budovy gymnázia v Karlových Varech, 1922 | ||
+ | budoval státní cukrovar ve Zvoleněvsi u Slaného, 1924 projektoval | ||
+ | přestavbu zámku ve Střezimíři u Tábora, přibližně v téže | ||
+ | době stavěl také budovy úřadů v Třeboni, Vysokém Mýtě aj. | ||
+ | Mezi 1928–29 upravoval průčelí zámku ve Všenorech u Prahy | ||
+ | (práce prováděl stavební mistr K. Mrákota), literatura mu přičítá | ||
+ | i dům manželů Stuchlíkových (tzv. Dlabačova vila, 1934) | ||
+ | v ulici Na Krocínce 784/13 v Praze-Vysočanech. | ||
+ | |||
+ | Snad navrhl i dnes zbořený novobarokní tzv. Špačkův dům | ||
+ | v Klimentské ulici, mezi nerealizované projekty patří studie | ||
+ | schwarzenberského domu v Praze II (1920). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSND 2/1, s. 177; MSN 2, s. 294; KSN 3, s. 387; Technický obzor | ||
+ | 7, 1899, s. 274; Zprávy Spolku inženýrů a architektů 34 (39), 1900, s. 17, | ||
+ | 74–75, tab. 26–27; F. Ruth, Kronika královského hlavního města Prahy | ||
+ | a obcí sousedních 3, 1904, s. 1041, 1089; Architektonický obzor 2, 1903, | ||
+ | tab. 46; 4, 1905, s. 4, 48–49, tab. 3–4; 5, 1906, tab. 58; 19, 1920, s. 33, 102; | ||
+ | J. Teige – J. Herain, Staroměstský rynk, 1908, s. 200; A. Dolenský (ed.), | ||
+ | Kulturní adresář ČSR, 1934, s. 72, 528; Toman 1, s. 164; E. Poche (ed.), | ||
+ | Umělecké památky Čech 4, 1982, s. 285; R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu, | ||
+ | 1994, s. 27, 524, 538; J. Svoboda – Z. Lukeš – E. Havlová, Praha | ||
+ | 1891–1918. Kapitoly o architektuře velkoměsta, 1997, rejstřík; Umělecké | ||
+ | památky Prahy – Nové Město a Vyšehrad, 1998, s. 748; P. Vlček, Ilustrovaná | ||
+ | encyklopedie českých zámků, 1999, s. 178; Architekti, s. 142. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' ANM Praha (2 kartony). | ||
+ | |||
+ | Jiří Sehnal | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
[[Kategorie:1863]] | [[Kategorie:1863]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Červené_Poříčí]] |
[[Kategorie:1930]] | [[Kategorie:1930]] | ||
− |
Verze z 11. 1. 2017, 15:49
Alois DLABAČ | |
Narození | 31.12.1863 |
---|---|
Místo narození | Korunní (nyní Červené) Poříčí u Klatov |
Úmrtí | 21.1.1930 |
Povolání | 74- Architekt |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45521 |
DLABAČ, Alois, * 31. 12. 1863 Korunní (nyní Červené) Poříčí u Klatov, † 21. 1. 1930 ?, architekt
Byl synem stavitele Antonína D. z Hostivic u Prahy (kde i D. vila, Komenského čp. 140) a bratrem architekta Antonína D. (* 1853). Studoval inženýrské a pozemní stavitelství na české technice v Praze (1884–88). Byl členem SIA a JUV. Obesílal četné architektonické soutěže: 1898 prezentoval na výstavě architektury a inženýrství v Praze návrh přestavby zámku Wallsee u Amstettenu (Rakousko), jenž se tvaroslovím hlásil k renesanci a baroku (projekt byl oceněn stříbrnou státní medailí). 1898 rovněž získal I. cenu za návrh stavby Palackého mostu v Praze. 1901–03 vyhrál III. cenu soutěže na přestavbu a dostavbu Staroměstské radnice v Praze, které se zúčastnil znovu 1905.
Při realizacích spolupracoval s řadou architektů a stavitelů, mj. s F. J. Hodkem (vila J. Malijovského u Borohrádku 1905, dům A. Liebschera na Starém Městě pražském [Valentinská 1/ Platnéřská 15, 1903–04 či 1906?], Spolkový dům Vyšehradské záložny – Husův sbor ve Vratislavově ulici v Praze -Vyšehradě, 1908–09) či s R. Kříženeckým (Schierovy novobarokní domy v Pařížské ulici v Praze). Secesní vilu čp. 254 na Hradčanech (Mickiewiczova 6) spolu s ním realizoval J. Pfefferman. 1912–13 se podle D. projektu stavěly pražské hydrocentrály na Těšnově a na Štvanici. Podílel se též na stavbě domu čp. 776 na Václavském náměstí (sochařská výzdoba od L. Šalouna a V. Amorta). 1914 pracoval na přestavbě zámku v Brandýse nad Orlicí, kde dodal architektonický návrh, stavbu samotnou vykonával stavitel F. Sýkora. Na některých D. dílech spolupracoval, zejména jako autor sgrafit, také M. Aleš – mj. na D. vlastním domě ve Švédské ulici na Smíchově (Praha; objekt zbořen při budování Strahovského tunelu).
D. byl autorem budovy gymnázia v Karlových Varech, 1922 budoval státní cukrovar ve Zvoleněvsi u Slaného, 1924 projektoval přestavbu zámku ve Střezimíři u Tábora, přibližně v téže době stavěl také budovy úřadů v Třeboni, Vysokém Mýtě aj. Mezi 1928–29 upravoval průčelí zámku ve Všenorech u Prahy (práce prováděl stavební mistr K. Mrákota), literatura mu přičítá i dům manželů Stuchlíkových (tzv. Dlabačova vila, 1934) v ulici Na Krocínce 784/13 v Praze-Vysočanech.
Snad navrhl i dnes zbořený novobarokní tzv. Špačkův dům v Klimentské ulici, mezi nerealizované projekty patří studie schwarzenberského domu v Praze II (1920).
L: OSND 2/1, s. 177; MSN 2, s. 294; KSN 3, s. 387; Technický obzor 7, 1899, s. 274; Zprávy Spolku inženýrů a architektů 34 (39), 1900, s. 17, 74–75, tab. 26–27; F. Ruth, Kronika královského hlavního města Prahy a obcí sousedních 3, 1904, s. 1041, 1089; Architektonický obzor 2, 1903, tab. 46; 4, 1905, s. 4, 48–49, tab. 3–4; 5, 1906, tab. 58; 19, 1920, s. 33, 102; J. Teige – J. Herain, Staroměstský rynk, 1908, s. 200; A. Dolenský (ed.), Kulturní adresář ČSR, 1934, s. 72, 528; Toman 1, s. 164; E. Poche (ed.), Umělecké památky Čech 4, 1982, s. 285; R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu, 1994, s. 27, 524, 538; J. Svoboda – Z. Lukeš – E. Havlová, Praha 1891–1918. Kapitoly o architektuře velkoměsta, 1997, rejstřík; Umělecké památky Prahy – Nové Město a Vyšehrad, 1998, s. 748; P. Vlček, Ilustrovaná encyklopedie českých zámků, 1999, s. 178; Architekti, s. 142.
P: ANM Praha (2 kartony).
Jiří Sehnal