DLABAČ Bohumír Jan 17.7.1758-4.2.1820: Porovnání verzí

Verze z 11. 1. 2017, 15:58

Bohumír Jan DLABAČ
Narození	17.7.1758
Místo narození	Cerhenice u Kolína
Úmrtí	4.2.1820
Místo úmrtí	Praha
Povolání	53- Historik 63- Spisovatel 49- Náboženský nebo církevní činitel
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45523

DLABAČ, Bohumír Jan (vl. jm. Jan, též DLABÁČ, DLABACZ, DLABACŽ, Gotfrýd Jan), * 17. 7. 1758 Cerhenice u Kolína, † 4. 2. 1820 Praha, historik, knihovník, básník, překladatel

Pocházel z rodiny řezníka Václava D. a Rozálie, roz. Peřinové. Do školy chodil v Českém Brodě a Dobřichově, tam získal i základy hudebního vzdělání. Od 1771 byl vokalistou v břevnovském benediktinském klášteře, od 1773 v premonstrátském klášteře na Strahově, kde se věnoval hudbě pod vedením J. L. Oelschlegla. Studoval na malostranském a staroměstském gymnáziu. 1778 vstoupil do řádu premonstrátů, 1782 složil řeholní sliby, přijal řádové jméno Godefridus – Bohumír a studoval teologii v pražské premonstrátské koleji Norbertinu, kde řídil také chrámovou hudbu, a v generálním semináři. 1783 přijal kněžské svěcení. 1786 začal působit v knihovně strahovského kláštera, 1801 se stal jejím prvním bibliotekářem. Dále vykonával funkce: 1788–1807 ředitel kůru strahovského kláštera, 1805–10 klášterní archivář a historik, od 1809 cenzor. 1807 byl jmenován arcibiskupským notářem. 1796 se stal členem KČSN, pro období 1813–18 jejím direktorem. Čestným členem ho jmenovala Hornolužická akademie věd ve Zhořelci. Byl pohřben v Úhonicích u Unhoště.

D. představoval učence s širokými zájmy zahrnujícími jak historiografická, uměnovědná a kulturněhistorická studia, tak vstupy do aktuálního literárního, osvětového a společenského dění. Během dlouholetého působení ve strahovské knihovně shromáždil množství knih a rukopisů, mj. v souvislosti s majetkovými přesuny za josefínských reforem. V opisech a sbírkách uchoval řadu materiálů ke kulturním a literárním dějinám. Při sběru faktografie novátorsky použil dotazníkové ankety při vyhledávání pramenů ve farnostech a získávání údajů od žijících umělců. Od 1789 po knihovnách, archivech a farách systematicky vyhledával a shromažďoval biografické podklady pro své nejvýznamnější dílo, jímž se stal slovník umělců Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen und zum Teil auch für Mähren und Schlesien (1815, 3 díly). D. položil základy historiografie výtvarného umění, hudby, literatury a novinářství na českém území.

D. dílo se zařadilo k první fázi české obrozenské literatury s klasicizujícími rysy, žánrově v něm převládly příležitostné a oslavné básně, dále epigramy, anakreontika a náboženská poezie, zahrnulo drobné příležitostné tisky a rukopisy. Soubor D. básní Zpěvy a písně zůstal v rukopisu.

Rozsáhlá D. překladatelská činnost naukových spisů a propagandy byla podnícena Vlastenecko-hospodářskou společností a guberniem. Její velkou část tvořily agitační, propagandistické a informační tisky vydávané v době napoleonských válek. Z beletrie překládal rakouské a německé autory, z latiny spis F. Bacona Nová Atlantis (Vypsání nového světa, 1798). Jako aktivní hudebník převáděl do češtiny písně, kantáty a libreta (mj. melodram J. A. Bendy Medea, 1786; opera W. A. Mozarta Kouzelná flétna, 1792).

K D. příbuzným patřili MUDr. Jan D. (1809–1873), přítel Boženy Němcové, a Jan D. (1897–1977), novinář a překladatel. V rodišti mu byl odhalen pomník, jeho jméno nese jedna z ulic v Praze.

D: výběr: Zpěv ke cti nejsvětějšího otce Pia Šestýho, na slavný jeho příchod do Vídně k císaři římskýmu Josefu Druhýmu, 1782 (pod psedonymem Phýlobog); Zpěv Vlastěmila na obyvatele milevské…, 1782; Ke cti svých přátel milých Karla Hynka Tháma a Václava Tháma, 1784; Etwas über die musikal. Instrumente…, besonders von Böhmen, in: J. A. Riegger, Materialien zur alten u. neuen Statistik v. Böhmen, Leipzig – Prag 1788; Zpěv při korunování Leopolda Druhého, krále českého, 1791; Vítání vlastenského učeného a nám milého krajana pana Josefa Dobrovského z cesty švejdské, ruské a polské…, b. d. [1793]; Abhandlung von den Schicksalen der Künste in Böhmen, in: Abhandlungen der königlichen böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften 3, 1797, s. 107n.; Nachricht von den in böhmischer Sprache verfassten und herausgegebenen Zeitungen, 1803; Historische Darstellung des Ursprungs und der Schicksale des königlichen Stiftes Strahov, 1805, 1806, 1807; Udatnost slavného českého národu podle vlastenské historie horlivým obrancům českým… představená, 1809; Rozmlouvání o nynější vojně mezi farářem a sedlákem českým, 1809; Srdečné vítání nejosvícenějšího krále českého Františka Prvního a Marie Ludoviky…, 1810.

L: výběr: J. Jungmann, Historie literatury české, 1849, s. 546; F. Bayer, Stručné dějiny literatury české, 1878, s. 116; V. F. Bačkovský, O některých „prvých“ spisovatelích českých, in: Pokrok 16, 1884, č. 322, s. 1; J. Miškovský, J. B. D., 1900; -alfa- (J. Kamper), Gottfried Johann D., in: Politik 39, 1900, č. 227, s. 1–2; A. Hnilička, Počátky dějepisectví novověkého českého umění hudebního, in: ČNM 86, 1912, s. 257n.; Wurzbach 3, s. 326; OSN 7, s. 675n.; RSN 2, s. 211; BOS 3, s. 532–534; C. A. Straka, K stému výročí úmrtí buditele národa B. J. D., in: Národní listy 60, 1920, příl.: Literární příloha Národních listů, č. 38, s. 9, 8. 2. 1920; R. B. Perlík, B. J. D. (K stému výročí jeho smrti), in: Národní politika 38, 1920, s. 40; C. A. Straka, Literární styky s Lužicí (B. J. D.), in: Českolužický věstník, 1922; Naše kniha 7, 1926, s. 31; DLČ 1, s. 147, 150, 411, 737; 2, 1934, s. 56, 63, 201; O. Polách, K počátkům dokumentace, in: Glosy ze Strahova, 1964, č. 1–2, s. 19; B. Pražáková, B. J. D. ve Strahovské knihovně, in: Strahovská knihovna: Sborník Památníku národního písemnictví 1, 1966, s. 133–171; J. Kábrt, Josef Antonín Rieger a J. B. D., in: Základy české obrozenské bibliografie J. Kábrt (ed.), 1967, passim; F. Baťha, Vzpomínáme na J. B. D., in: Glosy ze Strahova, 1970, č. 12, s. 11–12; P. Křivský, B. J. D.: (1758–1820). Literární pozůstalost, 1971; V. Břeňová, Strahovští knihovníci a jejich příspěvky k dějinám knihtisku, in: Strahovská knihovna: Sborník Památníku národního písemnictví 7, 1972, s. 191–215; táž, Bibliotekáři Strahovské knihovny, in: tamtéž 8, 1973, s. 87–115; A. Rollová, O mapě k D. Krátkému vypsání Českého království z roku 1818, in: tamtéž 9, 1974, s. 141–149; J. Hejnic, Schwambergerův Lexicon eruditorum, Josef Dobrovský, Adam V. Urban a B. J. D., in: tamtéž 10, 1975, s. 83–98; LČL 1, s. 550–553 (se soupisem díla a starší literatury); Kutnar, s. 176n.; HS 1, s. 243; LDM 1, s. 295–297; O. Kašpar, Cerhenický rodák J. B. D. a jeho zájem o Latinskou Ameriku, in: Práce muzea v Kolíně 2, 1982, s. 91–101; týž, América Latina en el Renacimiento National checo, in: Archív orientální 49, 1982, s. 255–262; E. Stejskalová, Bibliografie českých novin od B. J. D. s přípisky Josefa Dobrovského, in: Sborník Národního muzea, řada C – Literární historie 31, 1984, č. 1/2, s. 149–169; V. Dvořáková, Osvícenci a romantikové, in: Kapitoly z českého dějepisu umění 1, 1986, s. 53–54; R. Pražák, J. B. D. – Széchényi Ferencnek, in: Széchényi Ferenc és Csehország: Levelestár, Budapest 2003, s. 182–183; K. Maýrová, Dva znovupřipomenuté prameny k dějinám literátských bratrstev v Českém Brodě a v Jaroměři z druhé poloviny 16. století, dochované ve sbírkových fondech Strahovské knihovny Královské kanonie premonstrátského řádu v Praze na Strahově, in: Bratrstva (ed. T. Jiránek – J. Kubeš), 2005, s. 179–185 a passim.

P: LA PNP Praha; Biografický archiv ÚČL Praha.

Zbyněk Sedláček