DLABAČ Jan 18.4.1897-15.9.1977: Porovnání verzí

Aktuální verze z 22. 10. 2019, 18:18

Jan DLABAČ
Narození	18.4.1897
Místo narození	Police nad Metují
Úmrtí	15.9.1977
Místo úmrtí	Brno
Povolání	68- Redaktor nebo žurnalista 64- Překladatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 242
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69315

DLABAČ, Jan, * 18. 4. 1897 Police nad Metují, † 15. 9. 1977 Brno, novinář, publicista, překladatel

Pocházel z rodiny berního úředníka. Jeho příbuznými byli ředitel KČSN, knihovník a archivář na Strahově Jan Bohumír D. (1758–1820), prastrýc a přítel Boženy Němcové MUDr. Jan D. (1809–1873) a bratranec básník Sigismund Bouška (1867–1942).

Od 1908 navštěvoval D. první českou státní reálku na Královských Vinohradech. Po maturitě 1915 si zapsal na české technice kulturní inženýrství. Tam složil první státní zkoušku. 1919 až 1921 studoval ve Francii na pařížské vysoké novinářské škole École libre des sciences politiques. 1921 se vrátil, nastoupenou vojenskou službu absolvoval jako policejní kapitán v Užhorodu. Od 1923 působil dva roky v Moravské Ostravě jako redaktor Moravskoslezského deníku a jako parlamentní zpravodaj. 1925 byl redaktorem Českého slova, téhož roku odjel do Paříže pokračovat ve studiích započatých na přelomu dvacátých let. Po návratu řídil od 1927 Pondělník Českého slova, brzy dosáhl jmenování zástupcem šéfredaktora Českého slova a stal se vedoucím Nedělní přílohy listu. Od 1930 působil jako šéfredaktor olomouckého deníku Pozor, pak byl šéfredaktorem brněnského Moravského slova. 1936 odešel do redakce (brněnských) Lidových novin, kde zprvu vedl sekci pro zahraniční politiku, pak Nedělní kulturní přílohu. V novinách se uplatňoval především jako fejetonista, náměty čerpal převážně z literární, uměnovědné a historické oblasti. V Brně předsedal moravské pobočce Syndikátu novinářů. V září 1939 byl zatčen a třináct měsíců vězněn v Dachau a v Buchenwaldu. Po propuštění 1940 působil do konce války jako disponent inzertního oddělení v obchodním vedení Lidových novin. 1945 stál jako předseda opět v čele brněnského Svazu novinářů, 1948 mu bylo svěřeno vedení Tiskových podniků Rovnost. 1950 odešel na vlastní žádost ze zdravotních důvodů do invalidního důchodu.

Jeho knižně publikovanými pracemi se staly Intelligence Service. Tajemství britské špionáže (s K. Komersem, b. d.) a cestopis Výlet do Řecka, vydaný 1933 u olomouckého nakladatele Prombergera. Od 1919 takřka tři desítky let překládal především z angličtiny a francouzštiny (E. A. Poe, M. Dekobra, A. Londres, J. H. Rosny, A. Mercier). Z D. převodů vynikly novely Constantina de Yvese Opojení v modrém (1946), Suzanne Chantalové Trpělivost – Bůh nespí (1946), prózy Maurice Larrouye Sirény a tritoni (1946) a Daleká cesta Claudea Seigneho (pod pseudonymem Jan Polický, 1947). V Olomouci vydal i soukromé tisky (Lafcadio Hearn, Rudá svatba, 1934, Moritz Scheyer, Gongora-Saudade, 1934, Pierre Mille, Tři z Konga, 1934, Pierre Daye, Step v plamenech, 1932 aj.). Od studia na reálce přispíval črtami, reportážemi a překlady do Národní politiky, pravidelným dopisovatelem českých listů se stal za pobytu v Paříži (Večer, Národní listy, plzeňský Český deník), ve 20. a 30. letech 20. století publikoval v dalších listech: Národní buditel, Topičův sborník, Podřipan, Věstník lidovýchovný, Apollon. Psal o francouzských prozaicích a básnících, mezi jinými o H. de Balzacovi a J. Tellierovi. Užíval mnoho šifer ( -aba-, Aba., č, Dač, Dl., J. D., C. A. B.) a pseudonymů (J. Polický, C. A. Baldnaj, Jan Dač, Jan Dbač, Č. A. Bald). V souvislosti s pobytem ve Španělsku v době občanské války vyvinul rozsáhlou přednáškovou činnost. 1937 dal vydražit svou sbírku ex libris, v té době největší v ČSR. Byl členem Svazu filatelistů a evropsky uznávaným filatelistou-sběratelem i teoretikem oboru, mnoho příspěvků publikoval ve francouzských listech. Z D. manželství se narodila dcera Eva, provd. Balvínová.

L: LČL 1, s. 553–554; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 497; R. Fischer, České noviny a novináři v Olomouci 1848–1938, 1938, passim; K. Tauš, Slovník cizích slov, zkratek, novinářských šifer, pseudonymů a časopisů pro čtenáře novin, 1947, s. 11–12, 129; www.obecprekladatelu.cz/D/DlabacJan.htm.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Marcella Husová