Biografický slovník
DLASK Emil 26.1.1890-12.4.1969: Porovnání verzí
(DLASK_Emil_26.1.1890-12.4.1969) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 26.1.1890 | | datum narození = 26.1.1890 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Čáslav |
| datum úmrtí = 12.4.1969 | | datum úmrtí = 12.4.1969 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Valašské Meziříčí |
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
62- Osvětový nebo veřejný činitel | 62- Osvětový nebo veřejný činitel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''DLASK, Emil''', ''* 26. 1. 1890 Čáslav, † 12. 4. 1969 Valašské Meziříčí, hudební skladatel, hudebník, osvětový pracovník, pedagog, publicista'' | ||
| + | |||
| + | Byl nejmladším ze tří dětí cukrovarnického technika. | ||
| + | Studoval na gymnáziích na Královských Vinohradech (Praha) | ||
| + | a v Domažlicích, kde 1908 maturoval, a na filozofických fakultách | ||
| + | pražské a lipské univerzity (1908–12). V Domažlicích | ||
| + | byl soukromým žákem J. Skalického (housle a klavír) a v Praze | ||
| + | O. Zicha a O. Ostrčila (teorie a dějiny hudby, 1909–16) a O. | ||
| + | Šilhavého (viola, komorní a orchestrální hra, 1920–22). Učil | ||
| + | na gymnáziu v Praze, od 1925 na Masarykově státním koedukačním | ||
| + | ústavu učitelském ve Valašském Meziříčí. Tam poté | ||
| + | vyučoval 1942–50 na reálném gymnáziu, rozvinul hudební | ||
| + | a hudebně osvětovou činnost, žil na odpočinku. | ||
| + | |||
| + | Byl členem pražského Orchestrálního sdružení (1909–16, | ||
| + | 1919–25, jež dirigoval 1908–22 O. Ostrčil) a hrál na violu | ||
| + | ve Valašském kvartetu ve Valašském Meziříčí (1939 až | ||
| + | 1947). Organizoval tzv. hudební středy pro studenty i veřejnost | ||
| + | s přednáškami a komorními koncerty. Napsal několik | ||
| + | článků a studií z regionální hudební historie a o soudobém | ||
| + | hudebním životě na Valašsku, v rukopise zůstala práce ''Otakar'' | ||
| + | ''Ostrčil a jeho Orchestrální sdružení''. Upravoval staré komorní | ||
| + | skladby a překládal do češtiny texty písní F. Schuberta | ||
| + | a F. Mendelssohna-Bartholdyho. Po odchodu do výslužby sledoval | ||
| + | soustavněji hudební život, koncerty Ostravského symfonického | ||
| + | orchestru (od 1962 Státní filharmonie Ostrava), | ||
| + | komorních ansámblů, konzervatoře či opery a operety uváděné | ||
| + | v ostravském divadle, a psal kritiky do novin (od 1958 | ||
| + | hudební referent ''Mladé fronty''). | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: Vítězslav Novák a Valašsko, 1940; Vzpomínky Novákova žáka, | ||
| + | 1941; Valašský skladatel Jan Nepomuk Polášek a jeho dílo, 1941; Hudební | ||
| + | ruch na Valašsku v poslední době, 1941; Dluh Valašska Jaroslavu Křičkovi, | ||
| + | in: Valašsko 1, 1952, s. 113–118, a 2, 1953, s. 105n. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' HS 1, s. 243–244; Slezsko 9, s. 25–26; F. M. Hradil, Hudebníci a pěvci | ||
| + | v kraji Leoše Janáčka, 1981, s. 252–253; S. Vančurová, Masarykův státní | ||
| + | koedukační ústav učitelský Valašské Meziříčí. 1903–1948. Inventář, 2008 | ||
| + | (bakalářská diplomová práce Filozofické fakulty MU Brno). | ||
| + | |||
| + | Gustav Novotný, Svatava Přibáňová | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 58: | ||
[[Kategorie:1890]] | [[Kategorie:1890]] | ||
| + | [[Kategorie:Čáslav]] | ||
[[Kategorie:1969]] | [[Kategorie:1969]] | ||
| + | [[Kategorie:Valašské Meziříčí]] | ||
Verze z 15. 1. 2017, 18:12
| Emil DLASK | |
 | |
| Narození | 26.1.1890 |
|---|---|
| Místo narození | Čáslav |
| Úmrtí | 12.4.1969 |
| Místo úmrtí | Valašské Meziříčí |
| Povolání |
78- Hudební interpret 62- Osvětový nebo veřejný činitel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=53183 |
DLASK, Emil, * 26. 1. 1890 Čáslav, † 12. 4. 1969 Valašské Meziříčí, hudební skladatel, hudebník, osvětový pracovník, pedagog, publicista
Byl nejmladším ze tří dětí cukrovarnického technika. Studoval na gymnáziích na Královských Vinohradech (Praha) a v Domažlicích, kde 1908 maturoval, a na filozofických fakultách pražské a lipské univerzity (1908–12). V Domažlicích byl soukromým žákem J. Skalického (housle a klavír) a v Praze O. Zicha a O. Ostrčila (teorie a dějiny hudby, 1909–16) a O. Šilhavého (viola, komorní a orchestrální hra, 1920–22). Učil na gymnáziu v Praze, od 1925 na Masarykově státním koedukačním ústavu učitelském ve Valašském Meziříčí. Tam poté vyučoval 1942–50 na reálném gymnáziu, rozvinul hudební a hudebně osvětovou činnost, žil na odpočinku.
Byl členem pražského Orchestrálního sdružení (1909–16, 1919–25, jež dirigoval 1908–22 O. Ostrčil) a hrál na violu ve Valašském kvartetu ve Valašském Meziříčí (1939 až 1947). Organizoval tzv. hudební středy pro studenty i veřejnost s přednáškami a komorními koncerty. Napsal několik článků a studií z regionální hudební historie a o soudobém hudebním životě na Valašsku, v rukopise zůstala práce Otakar Ostrčil a jeho Orchestrální sdružení. Upravoval staré komorní skladby a překládal do češtiny texty písní F. Schuberta a F. Mendelssohna-Bartholdyho. Po odchodu do výslužby sledoval soustavněji hudební život, koncerty Ostravského symfonického orchestru (od 1962 Státní filharmonie Ostrava), komorních ansámblů, konzervatoře či opery a operety uváděné v ostravském divadle, a psal kritiky do novin (od 1958 hudební referent Mladé fronty).
D: výběr: Vítězslav Novák a Valašsko, 1940; Vzpomínky Novákova žáka, 1941; Valašský skladatel Jan Nepomuk Polášek a jeho dílo, 1941; Hudební ruch na Valašsku v poslední době, 1941; Dluh Valašska Jaroslavu Křičkovi, in: Valašsko 1, 1952, s. 113–118, a 2, 1953, s. 105n.
L: HS 1, s. 243–244; Slezsko 9, s. 25–26; F. M. Hradil, Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka, 1981, s. 252–253; S. Vančurová, Masarykův státní koedukační ústav učitelský Valašské Meziříčí. 1903–1948. Inventář, 2008 (bakalářská diplomová práce Filozofické fakulty MU Brno).
Gustav Novotný, Svatava Přibáňová
