Biografický slovník
DLAUHÝ Johann 26.3.1808-?19.7.1888: Porovnání verzí
(DLAUHÝ_Johann_1808-29.7.1888) |
|||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Johann DLAUHÝ | | jméno = Johann DLAUHÝ | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = 1808 | + | | datum narození = 26.3.1808 |
| místo narození = Plzeň | | místo narození = Plzeň | ||
| − | | datum úmrtí = 29.7.1888 | + | | datum úmrtí = 19./29.7.1888 |
| − | | místo úmrtí = Vídeň | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
| povolání = 15- Lékaři | | povolání = 15- Lékaři | ||
61- Pedagog | 61- Pedagog | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''DLAUHÝ, Johann''' ''(též DLOUHÝ), * 26. 3. 1808 Plzeň, † 19./29. 7. 1888 Vídeň (Rakousko), lékař patolog'' | ||
| + | |||
| + | Gymnázium a filozofii absolvoval ve Vídni, lékařství 1827–30 | ||
| + | v Praze a pokračoval ve Vídni, kde byl po obhajobě disertace | ||
| + | ''De melanosi'' promován 1834. (V literatuře mu připisovaná | ||
| + | disertace ''De pneumonia adultorum secundum observationes'' | ||
| + | ''in nosocomio Pragensi collectas'', Pragae 1844, je dílem s D. | ||
| + | zaměňovaného či ztotožňovaného autora, chlumeckého lékaře | ||
| + | Antona V. Dlauhého z Pyšel, † 1877.) Pracoval ve vídeňském | ||
| + | patologicko-anatomickém ústavu jako asistent | ||
| + | K. Rokitanského. 1845 byl D. povolán do Prahy suplovat stolici | ||
| + | patologické anatomie po V. A. Bochdalkovi. O D. povolání | ||
| + | se zasloužil ředitel lékařsko-chirugických studií I. F. Nadherny, | ||
| + | který usiloval o pokrok výuky na pražské fakultě v duchu tzv. | ||
| + | druhé vídeňské lékařské školy a v žákovi Rokitanského viděl | ||
| + | nejvhodnějšího muže. Před konkursem na definitivní obsazení | ||
| + | stolice 1846 dosáhl Nadherny u gubernia osvobození D. od | ||
| + | zkoušky, což o výsledku prakticky rozhodlo a v lednu 1847 byl | ||
| + | D. jmenován mimořádným profesorem patologické anatomie. | ||
| + | Polarizované ovzduší fakulty mu ale nevyhovovalo. Už za | ||
| + | čtvrt roku zažádal o profesuru ve Vídni po tragicky zemřelém | ||
| + | J. Kolletschkovi a 1848–78 přednášel jako řádný profesor ve | ||
| + | Vídni. Věnoval se oboru státního lékařství, jenž však zůstal jen | ||
| + | okrajovou součástí patologické anatomie. Po příchodu do Vídně | ||
| + | 1848 se stal členem bezpečnostního výboru a Národní gardy; | ||
| + | 1849 byl z pověření L. Thuna vyslán do Turecka a Egypta k návštěvě | ||
| + | karanténních ústavů a studiu metod obrany proti šíření | ||
| + | cholery. Opakovaně (1852, 1855, 1859, 1862, 1866 a 1868) | ||
| + | byl zvolen děkanem vídeňské lékařské fakulty. Po jeho odchodu | ||
| + | na odpočinek byla stolice státního lékařství rozdělena na soudní | ||
| + | lékařství (na níž se proslavil pražský rodák E. Hofmann) a zdravotní | ||
| + | policii, později přejmenovanou na stolici hygieny. | ||
| + | |||
| + | Přátelil se se svým krajanem J. Škodou, ve vzpomínkách se | ||
| + | o něm zmínil E. Albert. Vedle členství ve vídeňské Společnosti | ||
| + | lékařů byl dopisujícím členem Spolku českých lékařů a mluvil rád česky i ve Vídni (v zápisu policejního výslechu F. C. Kampelíka byl zmíněn jako přítel českého jazyka). | ||
| + | |||
| + | '''D:''' De melanosi, Viennae 1834, Diss. vol. 417, No. 21. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' T. Puschmann, Die Medizin in Wien während der letzten 100 Jahre, | ||
| + | Wien 1884, rejstřík; A. Hirsch, Biographisches Lexikon der hervorragenden | ||
| + | Aerzte aller Zeiten und Völker 2, Wien – Leipzig 1885, s. 192; ČLČ 27, | ||
| + | 1888, s. 527; Prager medizinische Wochenschrift 13, 1888, s. 333n.; ADB | ||
| + | 47, s. 733; Die deutsche Karl-Ferdinands-Universität in Prag unter der Regierung | ||
| + | Seiner Majestät des Kaisers Franz Josef I., 1899, s. 217n.; J. Pagel, | ||
| + | Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des 19. Jahrhunderts, Berlin – | ||
| + | Wien 1901, s. 402; AČL, s. 42; L. Schönbauer, Das medizinische Wien, | ||
| + | Wien 1947, s. 332; O. Matoušek, Lékaři a přírodovědci doby Purkyňovy, | ||
| + | 1954, s. 65n.; E. Lesky, Die Wiener medizinische Schule im 19. Jahrhundert, | ||
| + | Graz – Köln 1965, s. 139, 214, 282n., 284, 290, 459, 589, 591, 607, 616; | ||
| + | Koerting, s. 136, 140; Plzeňský lékařský sborník 33, 1970, s. 159n.; BL 1, | ||
| + | s. 260n.; BSPLF 1, s. 88. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Archiv der Universität Wien, Medizinisches Promotionsprotokoll M1. | ||
| + | |||
| + | Pavel Čech | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:15- Lékaři]] | [[Kategorie:15- Lékaři]] | ||
Verze z 15. 1. 2017, 18:26
| Johann DLAUHÝ | |
 | |
| Narození | 26.3.1808 |
|---|---|
| Místo narození | Plzeň |
| Úmrtí | 19./29.7.1888 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání |
15- Lékaři 61- Pedagog |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=51745 |
DLAUHÝ, Johann (též DLOUHÝ), * 26. 3. 1808 Plzeň, † 19./29. 7. 1888 Vídeň (Rakousko), lékař patolog
Gymnázium a filozofii absolvoval ve Vídni, lékařství 1827–30 v Praze a pokračoval ve Vídni, kde byl po obhajobě disertace De melanosi promován 1834. (V literatuře mu připisovaná disertace De pneumonia adultorum secundum observationes in nosocomio Pragensi collectas, Pragae 1844, je dílem s D. zaměňovaného či ztotožňovaného autora, chlumeckého lékaře Antona V. Dlauhého z Pyšel, † 1877.) Pracoval ve vídeňském patologicko-anatomickém ústavu jako asistent K. Rokitanského. 1845 byl D. povolán do Prahy suplovat stolici patologické anatomie po V. A. Bochdalkovi. O D. povolání se zasloužil ředitel lékařsko-chirugických studií I. F. Nadherny, který usiloval o pokrok výuky na pražské fakultě v duchu tzv. druhé vídeňské lékařské školy a v žákovi Rokitanského viděl nejvhodnějšího muže. Před konkursem na definitivní obsazení stolice 1846 dosáhl Nadherny u gubernia osvobození D. od zkoušky, což o výsledku prakticky rozhodlo a v lednu 1847 byl D. jmenován mimořádným profesorem patologické anatomie. Polarizované ovzduší fakulty mu ale nevyhovovalo. Už za čtvrt roku zažádal o profesuru ve Vídni po tragicky zemřelém J. Kolletschkovi a 1848–78 přednášel jako řádný profesor ve Vídni. Věnoval se oboru státního lékařství, jenž však zůstal jen okrajovou součástí patologické anatomie. Po příchodu do Vídně 1848 se stal členem bezpečnostního výboru a Národní gardy; 1849 byl z pověření L. Thuna vyslán do Turecka a Egypta k návštěvě karanténních ústavů a studiu metod obrany proti šíření cholery. Opakovaně (1852, 1855, 1859, 1862, 1866 a 1868) byl zvolen děkanem vídeňské lékařské fakulty. Po jeho odchodu na odpočinek byla stolice státního lékařství rozdělena na soudní lékařství (na níž se proslavil pražský rodák E. Hofmann) a zdravotní policii, později přejmenovanou na stolici hygieny.
Přátelil se se svým krajanem J. Škodou, ve vzpomínkách se o něm zmínil E. Albert. Vedle členství ve vídeňské Společnosti lékařů byl dopisujícím členem Spolku českých lékařů a mluvil rád česky i ve Vídni (v zápisu policejního výslechu F. C. Kampelíka byl zmíněn jako přítel českého jazyka).
D: De melanosi, Viennae 1834, Diss. vol. 417, No. 21.
L: T. Puschmann, Die Medizin in Wien während der letzten 100 Jahre, Wien 1884, rejstřík; A. Hirsch, Biographisches Lexikon der hervorragenden Aerzte aller Zeiten und Völker 2, Wien – Leipzig 1885, s. 192; ČLČ 27, 1888, s. 527; Prager medizinische Wochenschrift 13, 1888, s. 333n.; ADB 47, s. 733; Die deutsche Karl-Ferdinands-Universität in Prag unter der Regierung Seiner Majestät des Kaisers Franz Josef I., 1899, s. 217n.; J. Pagel, Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des 19. Jahrhunderts, Berlin – Wien 1901, s. 402; AČL, s. 42; L. Schönbauer, Das medizinische Wien, Wien 1947, s. 332; O. Matoušek, Lékaři a přírodovědci doby Purkyňovy, 1954, s. 65n.; E. Lesky, Die Wiener medizinische Schule im 19. Jahrhundert, Graz – Köln 1965, s. 139, 214, 282n., 284, 290, 459, 589, 591, 607, 616; Koerting, s. 136, 140; Plzeňský lékařský sborník 33, 1970, s. 159n.; BL 1, s. 260n.; BSPLF 1, s. 88.
P: Archiv der Universität Wien, Medizinisches Promotionsprotokoll M1.
Pavel Čech
