DLAUHÝ Johann 26.3.1808-?19.7.1888

Z Personal
Johann DLAUHÝ
Narození 26.3.1808
Místo narození Plzeň
Úmrtí 19./29.7.1888
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 15- Lékaři
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 245-246
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=51745

DLAUHÝ, Johann (též DLOUHÝ), * 26. 3. 1808 Plzeň, † 19./29. 7. 1888 Vídeň (Rakousko), lékař patolog

Gymnázium a filozofii absolvoval ve Vídni, lékařství 1827–30 v Praze a pokračoval ve Vídni, kde byl po obhajobě disertace De melanosi promován 1834. (V literatuře mu připisovaná disertace De pneumonia adultorum secundum observationes in nosocomio Pragensi collectas, Pragae 1844, je dílem s D. zaměňovaného či ztotožňovaného autora, chlumeckého lékaře Antona V. Dlauhého z Pyšel, † 1877.) Pracoval ve vídeňském patologicko-anatomickém ústavu jako asistent K. Rokitanského. 1845 byl D. povolán do Prahy suplovat stolici patologické anatomie po V. A. Bochdalkovi. O D. povolání se zasloužil ředitel lékařsko-chirugických studií I. F. Nadherny, který usiloval o pokrok výuky na pražské fakultě v duchu tzv. druhé vídeňské lékařské školy a v žákovi Rokitanského viděl nejvhodnějšího muže. Před konkursem na definitivní obsazení stolice 1846 dosáhl Nadherny u gubernia osvobození D. od zkoušky, což o výsledku prakticky rozhodlo a v lednu 1847 byl D. jmenován mimořádným profesorem patologické anatomie. Polarizované ovzduší fakulty mu ale nevyhovovalo. Už za čtvrt roku zažádal o profesuru ve Vídni po tragicky zemřelém J. Kolletschkovi a 1848–78 přednášel jako řádný profesor ve Vídni. Věnoval se oboru státního lékařství, jenž však zůstal jen okrajovou součástí patologické anatomie. Po příchodu do Vídně 1848 se stal členem bezpečnostního výboru a Národní gardy; 1849 byl z pověření L. Thuna vyslán do Turecka a Egypta k návštěvě karanténních ústavů a studiu metod obrany proti šíření cholery. Opakovaně (1852, 1855, 1859, 1862, 1866 a 1868) byl zvolen děkanem vídeňské lékařské fakulty. Po jeho odchodu na odpočinek byla stolice státního lékařství rozdělena na soudní lékařství (na níž se proslavil pražský rodák E. Hofmann) a zdravotní policii, později přejmenovanou na stolici hygieny.

Přátelil se se svým krajanem J. Škodou, ve vzpomínkách se o něm zmínil E. Albert. Vedle členství ve vídeňské Společnosti lékařů byl dopisujícím členem Spolku českých lékařů a mluvil rád česky i ve Vídni (v zápisu policejního výslechu F. C. Kampelíka byl zmíněn jako přítel českého jazyka).

D: De melanosi, Viennae 1834, Diss. vol. 417, No. 21.

L: T. Puschmann, Die Medizin in Wien während der letzten 100 Jahre, Wien 1884, rejstřík; A. Hirsch, Biographisches Lexikon der hervorragenden Aerzte aller Zeiten und Völker 2, Wien – Leipzig 1885, s. 192; ČLČ 27, 1888, s. 527; Prager medizinische Wochenschrift 13, 1888, s. 333n.; ADB 47, s. 733; Die deutsche Karl-Ferdinands-Universität in Prag unter der Regierung Seiner Majestät des Kaisers Franz Josef I., 1899, s. 217n.; J. Pagel, Biographisches Lexikon hervorragender Ärzte des 19. Jahrhunderts, Berlin – Wien 1901, s. 402; AČL, s. 42; L. Schönbauer, Das medizinische Wien, Wien 1947, s. 332; O. Matoušek, Lékaři a přírodovědci doby Purkyňovy, 1954, s. 65n.; E. Lesky, Die Wiener medizinische Schule im 19. Jahrhundert, Graz – Köln 1965, s. 139, 214, 282n., 284, 290, 459, 589, 591, 607, 616; Koerting, s. 136, 140; Plzeňský lékařský sborník 33, 1970, s. 159n.; BL 1, s. 260n.; BSPLF 1, s. 88.

P: Archiv der Universität Wien, Medizinisches Promotionsprotokoll M1.

Pavel Čech