DLOUHÝ Josef 26.1.1860-31.5.1934: Porovnání verzí

Z Personal
(DLOUHÝ_Josef_26.1.1860-31.5.1934)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 26.1.1860
 
| datum narození = 26.1.1860
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Šestajovice u Prahy (nebo Praha)
 
| datum úmrtí = 31.5.1934
 
| datum úmrtí = 31.5.1934
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 74- Architekt
 
| povolání = 74- Architekt
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Josef DLOUHÝ
+
}}
 +
'''DLOUHÝ, Josef''', ''* 26. 1. 1860 Šestajovice u Prahy (nebo Praha), † 31. 5. 1934 Praha ?, stavební odborník, hydrolog''
 +
 
 +
Od 1885 působil v nově zřízeném vodním oddělení českého
 +
zemského výboru, který pro řeky v zemské správě zpracovával
 +
hydrografické plány, u řady řek zcela chybějící nebo od
 +
40. let 19. století ztracené. Jednalo se zejména o Labe, horní
 +
Vltavu, Lužnici, Malši a Otavu. Projektoval a řídil dílčí úpravy
 +
na středním Labi, Ohři, Cidlině a dalších řekách. Získal titul
 +
ing. 1920 odešel do výslužby jako odborový přednosta. Byl
 +
významným stavebním odborníkem zabývajícím se splavností
 +
českých řek. Působil v redakci respektovaného a prestižního
 +
periodika ''Technické listy''. Pracoval ve výborech Všeobecné
 +
zemské jubilejní výstavy 1891, Národopisné výstavy českoslovanské
 +
1895 a Výstavy architektury a inženýrství 1898. Jeho
 +
zásluhou byly pozitivně hodnoceny výsledky vodního stavitelství
 +
na výstavě 1891, představené v levém křídle pavilonu
 +
zemského výboru a soustředěné na dosud vykonané práce: stavební
 +
plány úprav řek Labe, Ohře, Berounky a Mandavského
 +
potoka; také na stavební plány realizovaných úprav řek Labe
 +
u Litole, Lužnice mezi Veselím a Dráchovem; zasloužený zájem
 +
vzbudil model pohyblivého jezu projektovaného na Ohři
 +
u Doksan a Libochovic a model již provedeného pohyblivého
 +
jezu na Mrlině.
 +
 
 +
Po odchodu do penze působil v nově založené Masarykově
 +
akademii práce a v Technickém muzeu v Praze (dnes Národní
 +
technické muzeum). Význam D. práce byl umocněn zvýšenou
 +
stavební činností v souvislosti se zahájením kanalizace dolní
 +
Vltavy (od Prahy) a dolního Labe (od Mělníka) a středního
 +
Labe (od Mělníka) jako součásti Dunajsko-oderského
 +
průplavu (velkorysého programu výstavby vodních cest
 +
v Předlitavsku) na přelomu 19. a 20. století.
 +
 
 +
S manželkou Růženou, roz. Šimkovou, měl dvě děti.
 +
 
 +
'''D:''' Průvodce v oddělení vodních staveb, 1922; Stavby vodní zemského výboru,
 +
in: Sto let práce. Zpráva o všeobecné zemské výstavě v Praze 1891.
 +
Na oslavu jubilea první průmyslové výstavy roku 1791 v Praze, 3. díl, 1895,
 +
s. 459–460.
 +
 
 +
'''L:''' OSND 2/1, s. 179.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv NTM Praha; NA Praha, policejní konskripce hl. m. Prahy.
 +
 
 +
Ivan Jakubec
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:74- Architekt]]
 
[[Kategorie:74- Architekt]]
  
 
[[Kategorie:1860]]
 
[[Kategorie:1860]]
 +
[[Kategorie:Šestajovice]]
 
[[Kategorie:1934]]
 
[[Kategorie:1934]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 19. 1. 2017, 14:29

Josef DLOUHÝ
Narození 26.1.1860
Místo narození Šestajovice u Prahy (nebo Praha)
Úmrtí 31.5.1934
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45537

DLOUHÝ, Josef, * 26. 1. 1860 Šestajovice u Prahy (nebo Praha), † 31. 5. 1934 Praha ?, stavební odborník, hydrolog

Od 1885 působil v nově zřízeném vodním oddělení českého zemského výboru, který pro řeky v zemské správě zpracovával hydrografické plány, u řady řek zcela chybějící nebo od 40. let 19. století ztracené. Jednalo se zejména o Labe, horní Vltavu, Lužnici, Malši a Otavu. Projektoval a řídil dílčí úpravy na středním Labi, Ohři, Cidlině a dalších řekách. Získal titul ing. 1920 odešel do výslužby jako odborový přednosta. Byl významným stavebním odborníkem zabývajícím se splavností českých řek. Působil v redakci respektovaného a prestižního periodika Technické listy. Pracoval ve výborech Všeobecné zemské jubilejní výstavy 1891, Národopisné výstavy českoslovanské 1895 a Výstavy architektury a inženýrství 1898. Jeho zásluhou byly pozitivně hodnoceny výsledky vodního stavitelství na výstavě 1891, představené v levém křídle pavilonu zemského výboru a soustředěné na dosud vykonané práce: stavební plány úprav řek Labe, Ohře, Berounky a Mandavského potoka; také na stavební plány realizovaných úprav řek Labe u Litole, Lužnice mezi Veselím a Dráchovem; zasloužený zájem vzbudil model pohyblivého jezu projektovaného na Ohři u Doksan a Libochovic a model již provedeného pohyblivého jezu na Mrlině.

Po odchodu do penze působil v nově založené Masarykově akademii práce a v Technickém muzeu v Praze (dnes Národní technické muzeum). Význam D. práce byl umocněn zvýšenou stavební činností v souvislosti se zahájením kanalizace dolní Vltavy (od Prahy) a dolního Labe (od Mělníka) a středního Labe (od Mělníka) jako součásti Dunajsko-oderského průplavu (velkorysého programu výstavby vodních cest v Předlitavsku) na přelomu 19. a 20. století.

S manželkou Růženou, roz. Šimkovou, měl dvě děti.

D: Průvodce v oddělení vodních staveb, 1922; Stavby vodní zemského výboru, in: Sto let práce. Zpráva o všeobecné zemské výstavě v Praze 1891. Na oslavu jubilea první průmyslové výstavy roku 1791 v Praze, 3. díl, 1895, s. 459–460.

L: OSND 2/1, s. 179.

P: Archiv NTM Praha; NA Praha, policejní konskripce hl. m. Prahy.

Ivan Jakubec

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=DLOUHÝ_Josef_26.1.1860-31.5.1934&oldid=97386“