DOŠKÁŘ Josef 19.2.1908-30.11.1991: Porovnání verzí

Verze z 2. 2. 2017, 16:57

Josef DOŠKÁŘ
Narození	19.2.1908
Místo narození	Praha
Úmrtí	30.11.1991
Místo úmrtí	Zlín
Povolání	27- Hutník nebo metalurg
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136681

DOŠKÁŘ, Josef, * 19. 2. 1908 Praha, † 30. 11. 1991 Zlín, slévárenský odborník

Na pražské technice vystudoval obor chemicko-technologický se zaměřením na anorganickou technologii a metalurgii kovů. Po ukončení školy se 1931 stal asistentem ústavu anorganické technologie u prof. J. Milbauera. Po obhajobě disertační práce o otravě katalyzátorů při výrobě kontaktní kyseliny sírové získal 1934 doktorát technických věd. Původně chtěl nastoupit do ústeckých chemických závodů, 1937 přijal zaměstnání v Baťově strojírně ve Zlíně, kde se začal věnovat strojírenské metalurgii. Ve zlínských laboratořích reorganizoval fyzikálně-chemické oddělení, zajistil pro ně špičkovou přístrojovou techniku a získal řadu schopných spolupracovníků. Za D. vedení vyrostly vývojové laboratoře podniku, zaměřené především na využití výsledků v praxi. Zavedl nové technologické postupy v galvanoplastice a tvrdém chromování nebo chemicko-tepelné zpracování při povrchové úpravě strojních součástí. Věnoval se také vývojové a výzkumné činnost v oblasti šedé litiny i ocelí.

Po válce pracoval jako vedoucí pracovník laboratoří přesného lití pozdějších Závodů přesného strojírenství (ZPS) Gottwaldov. Světovou úroveň mělo D. řešení výroby litých nástrojů z rychlořezných ocelí metodou přesného lití (1951), za něž získal státní cenu. Ve Zlíně působil i při rozvoji výroby obuvnických a obráběcích strojů. 1960 inicioval vznik Technického sboru sléváren přesných odlitků, v němž působil jako předseda až do 1983. Poté, co 1963 vzniklo v ZPS Gottwaldov celostátní vývojové středisko přesného lití, rozpracoval D. celou problematiku od vstupních surovin přes voskové vytavitelné modely, keramické formy až po vývoj ocelí určených pro výrobu odlitků. Vyvinul a provozně zavedl přesné lití do forem z etylsilikátu 40 tuzemské výroby. Do důchodu odešel 1972, ale nadále externě spolupracoval s dalšími podniky, zejména slévárnou Elitex Kdyně. Současně působil jako vědecký pracovník na slévárenské katedře Vysokého učení technického v Brně.

D: Nové pracovní metody ve slévárenství, 1954 (s Z. Emingerem a M. Hustákem); Novodobé způsoby lití kovů, 1955 (s V. Krumpolcem); Přesné lití do keramických forem (s kolektivem), 1961; Přesné lití (výroba přesných odlitků metodou vytavitelného modelu), 1961 (s O. Kaštánkem); Základy galvanotechniky, 1963 (s J. Gabrielem); Výroba přesných odlitků (s kolektivem), 1976; Kluzné vlastnosti litiny na ložisková pouzdra, in: Hutnické listy 4, 1949, č. 1, s. 6–10, č. 2, s. 45–48, č. 4, s. 112–115; Vliv některých přísad na rychlost uhličení cementačních ocelí dřevěným uhlím při cementačním pochodu, in: tamtéž, č. 11, s. 345–351, č. 12, s. 389–390; Vliv různých přísad do tvrdé chromovací lázně na charakter vrstev chromu, in: tamtéž 5, 1950, č. 5, s. 197–201, č. 6, s. 240–246; Řezné nástroje lité odstředivým způsobem, in: Slévárenství 1, 1953, č. 1–2, s. 28–30; Přesné lití podle vytavitelných modelů, in: Jemná mechanika a optika, 1957, č. 4, s. 108–110; Přesné lití neželezných kovů s nízkou tavicí teplotou, in: Slévárenství 6, 1958, č. 1, s. 49–51; Stav přesného lití vytavitelnými modely u nás a v cizině, in: tamtéž, č. 7, s. 226–228; Změny technologie přesného lití podle vytavitelných modelů, in: tamtéž 7, 1959, č. 1, s. 47–50; Přesné lití pomocí trvalých modelů a kašovité formovací směsi s koloidním SiO2, in: tamtéž, č. 2, s. 77–84; Od pevné skořepinové formy k samonosné skořepině, in: tamtéž 8, 1960, č. 3, s. 89–92; Výroba forem na vytavitelné modely pro přesné lití (s J. Gabrielem), in: tamtéž 14, 1966, č. 8, s. 329–330; Výroba forem na vytavitelné modely pro přesné lití z nízkotavitelných a zinkových slitin, in: tamtéž, č. 11, s. 459–461; Obalové hmoty pro přesné lití vytavitelným modelem, in: tamtéž 15, 1967, č. 1, s. 13–17; Vliv některých činitelů na pevnost keramických forem pro přesné lití, in: tamtéž, č. 3, s. 90–92; Výroba forem z plastických hmot na vytavitelné modely, in: tamtéž, č. 8, s. 329–330; Vliv obalové hmoty a sušení obalů na pevnost keramických forem, in: tamtéž 16, 1968, č. 1, s. 16–17; Kontrola ve výrobě přesných odlitků vytavitelným modelem, in: tamtéž, č. 12, s. 469–472; Vady přesných odlitků vyrobených metodou vytavitelného modelu, in: tamtéž, s. 473–479; Zdokonalení jednotlivých operací metody přesného lití vytavitelným modelem, in: tamtéž 26, 1978, č. 6, s. 247–250; Je přesné lití vytavitelným modelem opravdu ekonomickou metodou?, in: tamtéž 27, 1979, č. 2, s. 61–65; Některé ze základních požadavků pro výrobu přesných odlitků metodou vytavitelného modelu, in: tamtéž 29, 1981, č. 7, s. 280–284; Konstrukce přesně odlévaných odlitků, in: Strojírenství 12, 1962, č. 10, s. 723–726; Formstoffe zu Schalenformen für das Feingiessverfahren, in: Giesserei (Düsseldorf ) 53, 1966, č. 9, s. 277–278.

L: S. Lorenc, Ing. Dr. J. D. padesátníkem, in: Slévárenství 6, 1958, č. 2, s. 59; www.volny.cz/techmapos.zlin/oddil-c/c21.htm/.

Jan Hučka