DOBŘENSKÁ z Dobřenic Marie Klára 26.1.1889-24.10.1970: Porovnání verzí
(DOBŘENSKÁ_z_Dobřenic_Marie_26.1.1889-24.10.1970) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Marie DOBŘENSKÁ z Dobřenic | + | | jméno = Marie Klára DOBŘENSKÁ z Dobřenic |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 26.1.1889 | | datum narození = 26.1.1889 | ||
− | | místo narození = Merano | + | | místo narození = Merano (Itálie) |
| datum úmrtí = 24.10.1970 | | datum úmrtí = 24.10.1970 | ||
− | | místo úmrtí = Ascona | + | | místo úmrtí = Ascona (Švýcarsko) |
| povolání = 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu | | povolání = 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu | ||
62- Osvětový nebo veřejný činitel | 62- Osvětový nebo veřejný činitel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''DOBŘENSKÁ z Dobřenic, Marie Klára''' ''(též Mary), * 26. 1. 1889 Merano (Itálie), † 24. 10. 1970 Ascona (Švýcarsko), velkostatkářka, filantropka, mecenáška'' | ||
− | + | Pocházela z původem rakouského, v Uhersku usazeného rodu | |
+ | Wenckheimů. Jejím otcem byl František Rudolf Wenckheim, | ||
+ | matkou Klára Radák de Magyar Bényeová. Rodina vlastnila | ||
+ | zámek v jižních Uhrách. V mládí D. pobývala u příbuzných | ||
+ | nevlastní matky Ellen Frances Gladden Burtonové v Anglii, | ||
+ | kde se seznámila s anglickou kulturou a osvojila si angličtinu. | ||
+ | Kromě toho ovládala maďarštinu, němčinu, francouzštinu, | ||
+ | částečně italštinu, později i češtinu. 1913 se v Budapešti provdala | ||
+ | za Antonína Jindřicha Dobřenského z Dobřenic (1889 | ||
+ | až 1915) z potštejnské větve rodu a přistěhovala se na Potštejn. | ||
+ | Velkostatek spravoval manžel, který ho zdědil po otci Janu | ||
+ | Antonínu D. (1854–1900). D. syn František Jindřich (1915 až | ||
+ | 1978), zvaný Toši (Toschi), se narodil v době, kdy padl na ruské | ||
+ | frontě nedaleko Lucku jeho otec. D. se již neprovdala a střídavě | ||
+ | žila na Potštejně, v Nyonu (Švýcarsko) a v Kápolnásnyéku | ||
+ | v Maďarsku. Důležitým obdobím se pro D. stalo setkání | ||
+ | se Sidonií Nádhernou z Vrchotových Janovic (pravděpodobně | ||
+ | 1917 ve Švýcarsku), která ji seznámila s literárním světem. | ||
+ | D. se snažila vytvořit z potštejnského zámku místo kulturních | ||
+ | aktivit. Pořádala koncerty, mj. Českého a Ondříčkova kvarteta, | ||
+ | a výstavy výtvarných umělců, hostila známé osobnosti literárního | ||
+ | světa. Znala se s K. Krausem, R. M. Rilkem, s nímž | ||
+ | si vedle literátů – R. Musil, M. Lichnowská, A. Kolbová, | ||
+ | R. Ullmannová, K. Čapek, J. John, M. Pujmanová ad. – dopisovala. | ||
+ | Rilke jí věnoval některé své knihy. I přesto, že se | ||
+ | po vzniku Československé republiky musela potýkat s důsledky | ||
+ | pozemkové reformy, finančně podporovala revue ''Fackel'', | ||
+ | vydávanou K. Krausem ve Vídni. Mezi nimi se rozvinula čilá | ||
+ | korespondence a blízké přátelství. V závěti jí Kraus odkázal | ||
+ | několik rukopisů – např. ''Handschrift des Magiers'' (in: ''Fackel'', | ||
+ | srpen 1935) a dva rukopisy bohémského básníka P. Altenberga | ||
+ | (vl. jm. R. Engländer), jehož literární tvorbu Kraus podporoval. | ||
+ | 1928–37 si psala s A. Masarykovou. Osobně se stýkaly i během | ||
+ | exilu ve Švýcarsku po skončení druhé světové války. D. se věnovala | ||
+ | i charitativní činnosti, zejména v Červeném kříži, zřídila | ||
+ | na potštejnském zámku sezonní Chlapeckou kolonii Českého | ||
+ | srdce. 1924 darovala tamnímu Sokolu pozemek na stavbu sokolovny, | ||
+ | 1932 finančně podpořila konání 9. všesokolského | ||
+ | sletu. Ve 20. a 30. letech byla členkou Klubu československých | ||
+ | turistů, Spolku pro podporování římskokatolického | ||
+ | kněžského dorostu české národnosti v diecézi královéhradecké, | ||
+ | Společenského klubu v Praze, Mezinárodní ženské ligy za mír | ||
+ | a svobodu se sídlem v Ženevě. Zájem o chov teriérů ji přivedl | ||
+ | do Spolku přátel zvířat v Praze a Československého teriér klubu. | ||
+ | K jejím zájmům patřila i zahrada a otázky zemědělského | ||
+ | hospodářství či grafologie – zachovala se její rozsáhlá sbírka autografů. | ||
+ | Za druhé světové války pomáhala maďarským židům | ||
+ | k odchodu do zahraničí. Syn František Jindřich podepsal 1939 | ||
+ | deklaraci věrnosti české šlechty českému národu. Po ukončení | ||
+ | druhé světové války se již D. do Potštejna nevrátila. Zámek | ||
+ | a velkostatek byl 1945 znárodněn, D. s rodinou svého syna | ||
+ | 1946 emigrovala. Prvním místem jejího exilového pobytu byl | ||
+ | Londýn, kam pomohla odejít i své přítelkyni Sidonii Nádherné. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' P. Mašek, Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů | ||
+ | v českých zemích, 1999, s. 71; Almanach českých šlechtických rodů, | ||
+ | 1996, s. 149–153; M. Řezník, Potštejnská větev Dobřenských z Dobřenic, | ||
+ | in: Východočeský sborník historický, 1994, s. 175–188; R. Sak – Z. Bezecný, | ||
+ | Dáma z Rajského ostrova, 2000, s. 130n.; V. Streit, Hraběnka Mary | ||
+ | D. Wenckheim, in: Problematika historických a vzácných knižních fondů | ||
+ | Čech, Moravy a Slezska 2004 (Lidé okolo knih – autor – tvůrce – recipient). | ||
+ | Sborník z 13. odborné konference, Olomouc, 23.–24. listopadu 2004, | ||
+ | s. 183–194; týž, Svědectví na dopisním papíře, korespondence mezi Mary | ||
+ | a Alicí, in: Knižnica 9, Martin 2008, č. 3, s. 45–49; V. Krčmářová, M. D., | ||
+ | bakalářská práce FF MU Brno, 2007. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' SOA Zámrsk, rodinný archiv D., Potštejn; NA Praha – sbírka genealogická. | ||
+ | |||
+ | Miloš Hořejš | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] |
Verze z 21. 1. 2017, 14:52
Marie Klára DOBŘENSKÁ z Dobřenic | |
Narození | 26.1.1889 |
---|---|
Místo narození | Merano (Itálie) |
Úmrtí | 24.10.1970 |
Místo úmrtí | Ascona (Švýcarsko) |
Povolání |
41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu 62- Osvětový nebo veřejný činitel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=133674 |
DOBŘENSKÁ z Dobřenic, Marie Klára (též Mary), * 26. 1. 1889 Merano (Itálie), † 24. 10. 1970 Ascona (Švýcarsko), velkostatkářka, filantropka, mecenáška
Pocházela z původem rakouského, v Uhersku usazeného rodu Wenckheimů. Jejím otcem byl František Rudolf Wenckheim, matkou Klára Radák de Magyar Bényeová. Rodina vlastnila zámek v jižních Uhrách. V mládí D. pobývala u příbuzných nevlastní matky Ellen Frances Gladden Burtonové v Anglii, kde se seznámila s anglickou kulturou a osvojila si angličtinu. Kromě toho ovládala maďarštinu, němčinu, francouzštinu, částečně italštinu, později i češtinu. 1913 se v Budapešti provdala za Antonína Jindřicha Dobřenského z Dobřenic (1889 až 1915) z potštejnské větve rodu a přistěhovala se na Potštejn. Velkostatek spravoval manžel, který ho zdědil po otci Janu Antonínu D. (1854–1900). D. syn František Jindřich (1915 až 1978), zvaný Toši (Toschi), se narodil v době, kdy padl na ruské frontě nedaleko Lucku jeho otec. D. se již neprovdala a střídavě žila na Potštejně, v Nyonu (Švýcarsko) a v Kápolnásnyéku v Maďarsku. Důležitým obdobím se pro D. stalo setkání se Sidonií Nádhernou z Vrchotových Janovic (pravděpodobně 1917 ve Švýcarsku), která ji seznámila s literárním světem. D. se snažila vytvořit z potštejnského zámku místo kulturních aktivit. Pořádala koncerty, mj. Českého a Ondříčkova kvarteta, a výstavy výtvarných umělců, hostila známé osobnosti literárního světa. Znala se s K. Krausem, R. M. Rilkem, s nímž si vedle literátů – R. Musil, M. Lichnowská, A. Kolbová, R. Ullmannová, K. Čapek, J. John, M. Pujmanová ad. – dopisovala. Rilke jí věnoval některé své knihy. I přesto, že se po vzniku Československé republiky musela potýkat s důsledky pozemkové reformy, finančně podporovala revue Fackel, vydávanou K. Krausem ve Vídni. Mezi nimi se rozvinula čilá korespondence a blízké přátelství. V závěti jí Kraus odkázal několik rukopisů – např. Handschrift des Magiers (in: Fackel, srpen 1935) a dva rukopisy bohémského básníka P. Altenberga (vl. jm. R. Engländer), jehož literární tvorbu Kraus podporoval. 1928–37 si psala s A. Masarykovou. Osobně se stýkaly i během exilu ve Švýcarsku po skončení druhé světové války. D. se věnovala i charitativní činnosti, zejména v Červeném kříži, zřídila na potštejnském zámku sezonní Chlapeckou kolonii Českého srdce. 1924 darovala tamnímu Sokolu pozemek na stavbu sokolovny, 1932 finančně podpořila konání 9. všesokolského sletu. Ve 20. a 30. letech byla členkou Klubu československých turistů, Spolku pro podporování římskokatolického kněžského dorostu české národnosti v diecézi královéhradecké, Společenského klubu v Praze, Mezinárodní ženské ligy za mír a svobodu se sídlem v Ženevě. Zájem o chov teriérů ji přivedl do Spolku přátel zvířat v Praze a Československého teriér klubu. K jejím zájmům patřila i zahrada a otázky zemědělského hospodářství či grafologie – zachovala se její rozsáhlá sbírka autografů. Za druhé světové války pomáhala maďarským židům k odchodu do zahraničí. Syn František Jindřich podepsal 1939 deklaraci věrnosti české šlechty českému národu. Po ukončení druhé světové války se již D. do Potštejna nevrátila. Zámek a velkostatek byl 1945 znárodněn, D. s rodinou svého syna 1946 emigrovala. Prvním místem jejího exilového pobytu byl Londýn, kam pomohla odejít i své přítelkyni Sidonii Nádherné.
L: P. Mašek, Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, 1999, s. 71; Almanach českých šlechtických rodů, 1996, s. 149–153; M. Řezník, Potštejnská větev Dobřenských z Dobřenic, in: Východočeský sborník historický, 1994, s. 175–188; R. Sak – Z. Bezecný, Dáma z Rajského ostrova, 2000, s. 130n.; V. Streit, Hraběnka Mary D. Wenckheim, in: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 2004 (Lidé okolo knih – autor – tvůrce – recipient). Sborník z 13. odborné konference, Olomouc, 23.–24. listopadu 2004, s. 183–194; týž, Svědectví na dopisním papíře, korespondence mezi Mary a Alicí, in: Knižnica 9, Martin 2008, č. 3, s. 45–49; V. Krčmářová, M. D., bakalářská práce FF MU Brno, 2007.
P: SOA Zámrsk, rodinný archiv D., Potštejn; NA Praha – sbírka genealogická.
Miloš Hořejš