DOBŘENSKÁ z Dobřenic Marie Klára 26.1.1889-24.10.1970: Porovnání verzí

Z Personal
(DOBŘENSKÁ_z_Dobřenic_Marie_26.1.1889-24.10.1970)
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Marie DOBŘENSKÁ z Dobřenic
+
| jméno = Marie Klára DOBŘENSKÁ z Dobřenic
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 26.1.1889
 
| datum narození = 26.1.1889
| místo narození = Merano
+
| místo narození = Merano (Itálie)
 
| datum úmrtí = 24.10.1970
 
| datum úmrtí = 24.10.1970
| místo úmrtí = Ascona
+
| místo úmrtí = Ascona (Švýcarsko)
 
| povolání = 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
 
| povolání = 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
 
62- Osvětový nebo veřejný činitel
 
62- Osvětový nebo veřejný činitel
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Marie DOBŘENSKÁ z Dobřenic
+
}}
 +
'''DOBŘENSKÁ z Dobřenic, Marie Klára''' ''(též Mary), * 26. 1. 1889 Merano (Itálie), † 24. 10. 1970 Ascona (Švýcarsko), velkostatkářka, filantropka, mecenáška''
  
== Literatura ==
+
Pocházela z původem rakouského, v Uhersku usazeného rodu
 +
Wenckheimů. Jejím otcem byl František Rudolf Wenckheim,
 +
matkou Klára Radák de Magyar Bényeová. Rodina vlastnila
 +
zámek v jižních Uhrách. V mládí D. pobývala u příbuzných
 +
nevlastní matky Ellen Frances Gladden Burtonové v Anglii,
 +
kde se seznámila s anglickou kulturou a osvojila si angličtinu.
 +
Kromě toho ovládala maďarštinu, němčinu, francouzštinu,
 +
částečně italštinu, později i češtinu. 1913 se v Budapešti provdala
 +
za Antonína Jindřicha Dobřenského z Dobřenic (1889
 +
až 1915) z potštejnské větve rodu a přistěhovala se na Potštejn.
 +
Velkostatek spravoval manžel, který ho zdědil po otci Janu
 +
Antonínu D. (1854–1900). D. syn František Jindřich (1915 až
 +
1978), zvaný Toši (Toschi), se narodil v době, kdy padl na ruské
 +
frontě nedaleko Lucku jeho otec. D. se již neprovdala a střídavě
 +
žila na Potštejně, v Nyonu (Švýcarsko) a v Kápolnásnyéku
 +
v Maďarsku. Důležitým obdobím se pro D. stalo setkání
 +
se Sidonií Nádhernou z Vrchotových Janovic (pravděpodobně
 +
1917 ve Švýcarsku), která ji seznámila s literárním světem.
 +
D. se snažila vytvořit z potštejnského zámku místo kulturních
 +
aktivit. Pořádala koncerty, mj. Českého a Ondříčkova kvarteta,
 +
a výstavy výtvarných umělců, hostila známé osobnosti literárního
 +
světa. Znala se s K. Krausem, R. M. Rilkem, s nímž
 +
si vedle literátů – R. Musil, M. Lichnowská, A. Kolbová,
 +
R. Ullmannová, K. Čapek, J. John, M. Pujmanová ad. – dopisovala.
 +
Rilke jí věnoval některé své knihy. I přesto, že se
 +
po vzniku Československé republiky musela potýkat s důsledky
 +
pozemkové reformy, finančně podporovala revue ''Fackel'',
 +
vydávanou K. Krausem ve Vídni. Mezi nimi se rozvinula čilá
 +
korespondence a blízké přátelství. V závěti jí Kraus odkázal
 +
několik rukopisů – např. ''Handschrift des Magiers'' (in: ''Fackel'',
 +
srpen 1935) a dva rukopisy bohémského básníka P. Altenberga
 +
(vl. jm. R. Engländer), jehož literární tvorbu Kraus podporoval.
 +
1928–37 si psala s A. Masarykovou. Osobně se stýkaly i během
 +
exilu ve Švýcarsku po skončení druhé světové války. D. se věnovala
 +
i charitativní činnosti, zejména v Červeném kříži, zřídila
 +
na potštejnském zámku sezonní Chlapeckou kolonii Českého
 +
srdce. 1924 darovala tamnímu Sokolu pozemek na stavbu sokolovny,
 +
1932 finančně podpořila konání 9. všesokolského
 +
sletu. Ve 20. a 30. letech byla členkou Klubu československých
 +
turistů, Spolku pro podporování římskokatolického
 +
kněžského dorostu české národnosti v diecézi královéhradecké,
 +
Společenského klubu v Praze, Mezinárodní ženské ligy za mír
 +
a svobodu se sídlem v Ženevě. Zájem o chov teriérů ji přivedl
 +
do Spolku přátel zvířat v Praze a Československého teriér klubu.
 +
K jejím zájmům patřila i zahrada a otázky zemědělského
 +
hospodářství či grafologie – zachovala se její rozsáhlá sbírka autografů.
 +
Za druhé světové války pomáhala maďarským židům
 +
k odchodu do zahraničí. Syn František Jindřich podepsal 1939
 +
deklaraci věrnosti české šlechty českému národu. Po ukončení
 +
druhé světové války se již D. do Potštejna nevrátila. Zámek
 +
a velkostatek byl 1945 znárodněn, D. s rodinou svého syna
 +
1946 emigrovala. Prvním místem jejího exilového pobytu byl
 +
Londýn, kam pomohla odejít i své přítelkyni Sidonii Nádherné.
 +
 
 +
'''L:''' P. Mašek, Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů
 +
v českých zemích, 1999, s. 71; Almanach českých šlechtických rodů,
 +
1996, s. 149–153; M. Řezník, Potštejnská větev Dobřenských z Dobřenic,
 +
in: Východočeský sborník historický, 1994, s. 175–188; R. Sak – Z. Bezecný,
 +
Dáma z Rajského ostrova, 2000, s. 130n.; V. Streit, Hraběnka Mary
 +
D. Wenckheim, in: Problematika historických a vzácných knižních fondů
 +
Čech, Moravy a Slezska 2004 (Lidé okolo knih – autor – tvůrce – recipient).
 +
Sborník z 13. odborné konference, Olomouc, 23.–24. listopadu 2004,
 +
s. 183–194; týž, Svědectví na dopisním papíře, korespondence mezi Mary
 +
a Alicí, in: Knižnica 9, Martin 2008, č. 3, s. 45–49; V. Krčmářová, M. D.,
 +
bakalářská práce FF MU Brno, 2007.
 +
 
 +
'''P:''' SOA Zámrsk, rodinný archiv D., Potštejn; NA Praha – sbírka genealogická.
 +
 
 +
Miloš Hořejš
 
   
 
   
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]

Verze z 21. 1. 2017, 14:52

Marie Klára DOBŘENSKÁ z Dobřenic
Narození 26.1.1889
Místo narození Merano (Itálie)
Úmrtí 24.10.1970
Místo úmrtí Ascona (Švýcarsko)
Povolání

41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu

62- Osvětový nebo veřejný činitel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=133674

DOBŘENSKÁ z Dobřenic, Marie Klára (též Mary), * 26. 1. 1889 Merano (Itálie), † 24. 10. 1970 Ascona (Švýcarsko), velkostatkářka, filantropka, mecenáška

Pocházela z původem rakouského, v Uhersku usazeného rodu Wenckheimů. Jejím otcem byl František Rudolf Wenckheim, matkou Klára Radák de Magyar Bényeová. Rodina vlastnila zámek v jižních Uhrách. V mládí D. pobývala u příbuzných nevlastní matky Ellen Frances Gladden Burtonové v Anglii, kde se seznámila s anglickou kulturou a osvojila si angličtinu. Kromě toho ovládala maďarštinu, němčinu, francouzštinu, částečně italštinu, později i češtinu. 1913 se v Budapešti provdala za Antonína Jindřicha Dobřenského z Dobřenic (1889 až 1915) z potštejnské větve rodu a přistěhovala se na Potštejn. Velkostatek spravoval manžel, který ho zdědil po otci Janu Antonínu D. (1854–1900). D. syn František Jindřich (1915 až 1978), zvaný Toši (Toschi), se narodil v době, kdy padl na ruské frontě nedaleko Lucku jeho otec. D. se již neprovdala a střídavě žila na Potštejně, v Nyonu (Švýcarsko) a v Kápolnásnyéku v Maďarsku. Důležitým obdobím se pro D. stalo setkání se Sidonií Nádhernou z Vrchotových Janovic (pravděpodobně 1917 ve Švýcarsku), která ji seznámila s literárním světem. D. se snažila vytvořit z potštejnského zámku místo kulturních aktivit. Pořádala koncerty, mj. Českého a Ondříčkova kvarteta, a výstavy výtvarných umělců, hostila známé osobnosti literárního světa. Znala se s K. Krausem, R. M. Rilkem, s nímž si vedle literátů – R. Musil, M. Lichnowská, A. Kolbová, R. Ullmannová, K. Čapek, J. John, M. Pujmanová ad. – dopisovala. Rilke jí věnoval některé své knihy. I přesto, že se po vzniku Československé republiky musela potýkat s důsledky pozemkové reformy, finančně podporovala revue Fackel, vydávanou K. Krausem ve Vídni. Mezi nimi se rozvinula čilá korespondence a blízké přátelství. V závěti jí Kraus odkázal několik rukopisů – např. Handschrift des Magiers (in: Fackel, srpen 1935) a dva rukopisy bohémského básníka P. Altenberga (vl. jm. R. Engländer), jehož literární tvorbu Kraus podporoval. 1928–37 si psala s A. Masarykovou. Osobně se stýkaly i během exilu ve Švýcarsku po skončení druhé světové války. D. se věnovala i charitativní činnosti, zejména v Červeném kříži, zřídila na potštejnském zámku sezonní Chlapeckou kolonii Českého srdce. 1924 darovala tamnímu Sokolu pozemek na stavbu sokolovny, 1932 finančně podpořila konání 9. všesokolského sletu. Ve 20. a 30. letech byla členkou Klubu československých turistů, Spolku pro podporování římskokatolického kněžského dorostu české národnosti v diecézi královéhradecké, Společenského klubu v Praze, Mezinárodní ženské ligy za mír a svobodu se sídlem v Ženevě. Zájem o chov teriérů ji přivedl do Spolku přátel zvířat v Praze a Československého teriér klubu. K jejím zájmům patřila i zahrada a otázky zemědělského hospodářství či grafologie – zachovala se její rozsáhlá sbírka autografů. Za druhé světové války pomáhala maďarským židům k odchodu do zahraničí. Syn František Jindřich podepsal 1939 deklaraci věrnosti české šlechty českému národu. Po ukončení druhé světové války se již D. do Potštejna nevrátila. Zámek a velkostatek byl 1945 znárodněn, D. s rodinou svého syna 1946 emigrovala. Prvním místem jejího exilového pobytu byl Londýn, kam pomohla odejít i své přítelkyni Sidonii Nádherné.

L: P. Mašek, Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, 1999, s. 71; Almanach českých šlechtických rodů, 1996, s. 149–153; M. Řezník, Potštejnská větev Dobřenských z Dobřenic, in: Východočeský sborník historický, 1994, s. 175–188; R. Sak – Z. Bezecný, Dáma z Rajského ostrova, 2000, s. 130n.; V. Streit, Hraběnka Mary D. Wenckheim, in: Problematika historických a vzácných knižních fondů Čech, Moravy a Slezska 2004 (Lidé okolo knih – autor – tvůrce – recipient). Sborník z 13. odborné konference, Olomouc, 23.–24. listopadu 2004, s. 183–194; týž, Svědectví na dopisním papíře, korespondence mezi Mary a Alicí, in: Knižnica 9, Martin 2008, č. 3, s. 45–49; V. Krčmářová, M. D., bakalářská práce FF MU Brno, 2007.

P: SOA Zámrsk, rodinný archiv D., Potštejn; NA Praha – sbírka genealogická.

Miloš Hořejš