DOBŘENSKÝ z Dobřenic Jan Josef 29.4.1870-13.4.1947: Porovnání verzí

Aktuální verze z 23. 10. 2019, 19:09

Jan Josef DOBŘENSKÝ z Dobřenic
Narození	29.4.1870
Místo narození	Chotěboř
Úmrtí	13.4.1947
Místo úmrtí	Chotěboř
Povolání	42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace	Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 268
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=75470

DOBŘENSKÝ z Dobřenic, Jan Josef, * 29. 4. 1870 Chotěboř, † 13. 4. 1947 Chotěboř, velkostatkář, politik

Pocházel z chotěbořské větve rodu. Byl prvorozeným synem Jana Václava D. (1841–1919) a Elizabeth, roz. Kottulinské (1850–1929). Spolu s bratry absolvoval nejprve studia doma pod dozorem vychovatelů, mezi nimiž kolem 1887 byl mj. Cyril Purkyně. Každoročně skládal zkoušky na českém gymnáziu v Německém (Havlíčkově) Brodě. Později studoval práva v Praze. Během vojenské služby dosáhl hodnosti rytmistra hulánského pluku č. 3 v záloze. Stal se členem městského zastupitelstva v Chotěboři a náměstkem starosty okresu. 1903–13 byl poslancem zemského sněmu Království českého, 1906–07 také říšské rady. 1907 se oženil s Rosou, roz. Trauttmansdorf-Weinsbergovou (1879–1967), a měl s ní tři děti, Alžbětu (1909–1989), Jana Maxmiliána (1911–1996) a Annu Marii (1912–1995). Stal se čestným občanem několika obcí, např. Pohledu, kde úspěšně obhájil práva české menšiny. Za první světové války působil jako hospodářský referent generálního guvernéra pro zabraná území v Polsku. Po vzniku republiky zastával hodnost štábního kapitána v záloze. Byl zdatným jezdcem a chovatelem koní. V parkurových soutěžích i dostihových závodech získal řadu cen (mj. první cenu při třídenních distančních závodech z Polska do Vídně), později byl zvolen prezidentem československého Jockeyklubu. 1919 po smrti otce převzal správu chotěbořského velkostatku o rozloze 1 777 ha, který se po pozemkové reformě zmenšil o 646 ha. V září 1938 D. (jako hlava rodu) zmocnil Jindřicha Františka z potštejnské větve, aby za všechny Dobřenské podepsal manifest, ve kterém několik příslušníků české šlechty spontánně proklamovalo oddanost prezidentu Benešovi a výzvu zachovat celistvost československého státu. O rok později spolupodepsal D. se svým bratrem Otokarem a synem Janem prohlášení věrnosti české a moravské šlechty českému národu. Po únoru 1948 byl zámek Chotěboř zkonfiskován; rodině žijící v Kanadě byl vrácen 1990.

L: AČP, s. 74; Lišková, s. 51; P. Mašek, Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, 1999, s. 71; Almanach českých šlechtických rodů, 1996, s. 149–153; J. M. Dobrzenský z Dobrzenicz, Z Dobřenic je cesta dlouhá, 1996, s. 83–85; P. Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti 1, 2008, s. 187.

P: SOA Zámrsk, rodinný archiv Dobřenských Chotěboř; NA Praha, sbírka genealogická D.

Miloš Hořejš