Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DOBŠ Václav 8.2.1846-27.2.1902

{{Infobox - osoba
| jméno = Václav DOBŠ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 8.2.1846
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 27.2.1902
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 78- Hudební interpret

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 269-270
}}
'''DOBŠ, Václav''' ''(též DOBEŠ, DOBSCH, Wenzel), * 8. 2. 1846 Praha, † 27. 2. 1902 Praha, zpěvák''

Byl původně určen pro dráhu duchovního. Vystudoval gymnázium,
pěvecky ho osm měsíců školil F. Pivoda. Začínal 1866
ve sboru Prozatímního divadla v Praze, 1868–70 byl sólistou
operního souboru založeného Pavlem Švandou ze Semčic
v Plzni. 1870 debutoval rolí Kecala ve Smetanově ''Prodané''
''nevěstě'' v Prozatímním divadle v Praze, kam byl pak v dubnu
angažován jako sólista basového oboru náhradou za J. Palečka,
který odešel do angažmá do Petrohradu. Palečkovu osobnost
D. nahradil hlasově, údajně však ne herecky. Byl typem
vhodným pro vážné, důstojné role (Lorenco v české premiéře
Gounodovy opery ''Romeo a Julie''), nikoli pro komický
obor. V rolích jako Kecal mu podle dobových hodnocení
bránila jakási nesmělost se v těchto rolích plně projevit, což
však mohlo souviset s tehdejším pojetím postavy, chápané
v charakteru drastické komiky. Od počátku kariéry byl ceněn
D. sonorní, hluboký bas příjemné barvy, jevištní zjev
a muzikálnost. B. Smetana pro něj zamýšlel roli Lutobora
při kompozici ''Libuše''. Během tří sezon v Prozatímním divadle
zpíval ve dvaceti titulech, mj. Gavestona v ''Bílé paní''
A. Boieldieua, Kašpara ve Weberově ''Čarostřelci'', Marcella
v Meyerbeerových ''Hugenotech'', Sarastra v Mozartově ''Kouzelné''
''flétně'', také markraběte Ottu v premiéře opery ''Břetislav''
K. Bendla. Sporadicky se zapojil i do koncertního života,
účinkoval například 1870 při koncertu Českoslovanských
smíšených pěveckých jednot v rámci Svatojánských slavností
v Praze. 1873 přešel k německé opeře do Stavovského divadla,
jejímž členem (pod jménem Wenzel Dobsch) zůstal
až do odchodu na odpočinek 1889, resp. po několika pohostinských
vystoupeních až do 1891. V rámci koncertní
činnosti se podílel na provedení Beethovenových ''Ruin athénských''
na koncertu ve prospěch záložního fondu členů sboru
a orchestru německé opery v Praze či oratoria ''Poslední chvíle''
''Spasitelovy'' L. Spohra (obojí 1874), Verdiho ''Requiem'' (1880)
aj. D. se ucházel 1886 o přijetí do Národního divadla, nebylo
mu však vyhověno. Jeho první rolí v německém divadle se stal
Kardinál v Halévyho ''Židovce'' (1873), jež patřila k jeho nejlepším,
dále ztvárnil Jojakima v Rubinsteinových ''Makabejcích'',
Zakariu v Meyerbeerově Prorokovi či Bertrama v jeho ''Robertu''
''ďáblovi'', Falstaffa v Nicolaiových ''Veselých paničkách windsorských'',
v Mozartových operách Leporella v ''Donu Giovannim''
či Osmina v ''Únosu ze serailu''. V německém divadle zpíval také
wagnerovský repertoár, v němž nalezl svou doménu (Jindřich
Ptáčník v ''Lohengrinovi'', Heřman Duryňský v ''Tannhäuserovi'',
Daland v ''Bludném Holanďanovi'', Fasolt ve ''Zlatu Rýna'', Marke
v ''Tristanovi a Isoldě''). Při zahajovacím představení Nového
německého divadla, jímž byli ''Mistři pěvci norimberští'' (5. 1.
1888), zpíval Víta Pognera. Jak v české, tak v německé opeře
byly kromě hlasových kvalit oceňovány jeho píle a spolehlivost.

'''D:''' soupis rolí v Prozatímním divadle v Praze: V. Štěpán – M. Trávníčková,
Prozatímní divadlo 1 a 2, 2006 (soupis repertoáru a rejstříky); soupis rolí
v Německém zemském, resp. Novém německém divadle v Praze: Dokumentační
centrum Státní opery Praha; cedule Stavovského a Nového německého
divadla Praha v divadelním oddělení NM Praha.

'''L:''' HS 1, s. 248; ND a jeho předchůdci, s. 75; J. Ludvová a kol., Hudební
divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, 2006, s. 113–114 (se soupisem
rolí a další bibliografií); KRL 2, s. 916–917; Národní listy 22. 2. 1870;
Hudební listy 1, 1870, s. 32, 40, 47, 96, 240; tamtéž 5, 1874, s. 5, 76;
O. Teuber, Geschichte des Prager Theaters 3, 1888, s. 650, 668, 687, 739,
809, 812, 814n., 820; B. Benoni, Moje vzpomínky a dojmy 1–2, 1917,
1919, rejstřík; R. Rosenheim, Die Geschichte der deutschen Bühnen in Prag
1883–1918, 1938, s. 43, 82, 88, 98; Bartoš: PD opera, s. 170–171; Věstník
pěvecký a hudební 46, 1942, s. 7; A. Javorin, Pražské arény, 1958, s. 88, 121;
V. Horák, František Pivoda – pěvecký pedagog, 1970.

'''P:''' J. Ludvová, Neues deutsches Theater v Praze. Lexikon opery (strojopis,
Divadelní ústav Praha).

Vlasta Reittererová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]

[[Kategorie:1846]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1902]]
[[Kategorie:Praha]]