Biografický slovník
DOBERSKÝ Josef 16.3.1888-11.2.1967: Porovnání verzí
(DOBERSKÝ-Pohl_Josef_16.3.1888-11.2.1967) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Josef DOBERSKÝ | + | | jméno = Josef DOBERSKÝ |
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Dobersky Josef portret.jpg |
| datum narození = 16.3.1888 | | datum narození = 16.3.1888 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Dobré u Dobrušky |
| datum úmrtí = 11.2.1967 | | datum úmrtí = 11.2.1967 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 12- Geograf | | povolání = 12- Geograf | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 250-251 |
| + | }} | ||
| + | '''DOBERSKÝ, Josef''' ''(do 1946 POHL, též POHLDOBERSKÝ), * 16. 3. 1888 Dobré u Dobrušky, † 11. 2. 1967 Praha, geograf'' | ||
| − | + | Byl synem chalupníka Františka P. a Kristiny, roz. Svatošové. | |
| + | Vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a 1909 až | ||
| + | 1914 dějepis a zeměpis na filozofické fakultě české univerzity. | ||
| + | Tématem disertační práce (PhDr. 1916) byl ''Vývoj isochron'' | ||
| + | ''v Čechách (s Prahou jako východiskem) v letech 1904–1913''. | ||
| + | Učil na gymnáziích v Pardubicích a Praze. 1927 se na podnět | ||
| + | V. Švambery habilitoval z antropogeografie na UK, od | ||
| + | 1929 byl postupně uvolňován pro přednášky a semináře, | ||
| + | 1937 se stal mimořádným (na stolici po V. Dvorském) a po | ||
| + | válečném přerušení 1946 řádným profesorem. Německé příjmení | ||
| + | si počeštil podle rodné obce, změnil i politickou orientaci | ||
| + | a z agrárníka se stal komunistou. 1950–52 krátce vedl | ||
| + | Geografický ústav UK, na odpočinek odešel 1958. Mnoho | ||
| + | energie věnoval i práci v Československé společnosti zeměpisné, | ||
| + | 1945–56 byl jejím předsedou. Byl velmi konfliktní. Spory | ||
| + | vedl např. s J. Korčákem, jemuž blokoval habilitaci, ale i třeba | ||
| + | s J. Králem a B. Šalamonem, jejichž činnost za války dokonce | ||
| + | nechal v červnu 1945 prověřit bezpečnostními orgány. | ||
| + | |||
| + | Životním tématem se D. stala geografie obyvatelstva a sídel. | ||
| + | Po několika drobnějších pracích, věnovaných obyvatelstvu | ||
| + | tehdy německého Kladska a přilehlých oblastí Čech, vytvořil | ||
| + | důležitou studii o hustotě obyvatelstva v Čechách ''Densité de'' | ||
| + | ''la population dans la République Tchécoslovaque'' (1926), v které | ||
| + | na základě hustoty zalidnění v jednotlivých obcích pomocí | ||
| + | matematických metod analyzoval prostorové rozmístění obyvatelstva | ||
| + | v Československu. Podobnému tématu, spojenému | ||
| + | se studiem migrace obyvatelstva, se věnoval i v následující práci | ||
| + | ''Vylidňování venkova v Čechách v letech 1850–1930'' (1932). | ||
| + | Během třicátých let se D. propracoval ke geografii sídel (''Typy'' | ||
| + | ''vesnických sídel v Čechách'', 1935, později ovšem kritizované | ||
| + | jako deskriptivní, nepřihlížející ke genezi sídla a půdorysu) | ||
| + | a k sociologickým otázkám. Spolupracoval též s redakcí ''Ottova'' | ||
| + | ''slovníku naučného nové doby''. Po válce publikoval drobnější | ||
| + | práce, např. se podílel na vytváření nedokončeného ''Nového | ||
| + | zeměpisného atlasu světa'' (1947), studii ''Kladsko politicky-zeměpisně'' | ||
| + | (1946; zpracoval i mapu této oblasti s českým názvoslovím), | ||
| + | ale také ''Úspěchy ruské a sovětské geografie'' (1951). | ||
| + | Rozsáhlé studie o Královéhradecku a Dobrušsku, stejně jako | ||
| + | syntéza sídelního zeměpisu, zůstaly v rukopise. | ||
| + | |||
| + | Syn '''Přemysl D.''' (* 20. 8. 1918, Pardubice, † 26. 12. 1983, | ||
| + | Praha) byl lékařem a předním dietologem, zakladatelem | ||
| + | a přednostou dietologické laboratoře Institutu klinické a experimentální | ||
| + | medicíny (IKEM) Praha. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' soupisy: J. Kunský, J. D. šedesátníkem, in: Sborník Československé | ||
| + | společnosti zeměpisné 53, 1948, s. 87–93; O. Vrána, Za profesorem J. D., | ||
| + | in: tamtéž 72, 1967, s. 251–252. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' MSN 5, s. 798; OSND 4/2, s. 1184; V. Häufler, Dějiny geografie na | ||
| + | Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 166, 236, 249–250, 391; (redakce), | ||
| + | Univ. prof. dr. J. D. zemřel, in: Lidé a země 16, 1967, č. 3, s. 106; BL 3, | ||
| + | s. 257–258; ČBS, s. 111; Kutnar, s. 767; J. Martínek – M. Martínek, Kdo | ||
| + | byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 343 (Pohl-D.); Tomeš 2, | ||
| + | s. 596; DUK 4, s. 176, 486; R. Jeřábek – S. Brouček (ed.), Lidová kultura. | ||
| + | Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, 2007, s. 175–176. | ||
| + | K Přemyslu D.: nekrolog in: ČLČ 123, 1984, s. 208. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Archiv UK, Praha, fond Přírodovědecká fakulta, osobní spis č. 45; SOA | ||
| + | Zámrsk, matrika narozených Dobré (1839–1897), sign. 25–3865, fol. 193. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/170597 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Jiří Martínek | ||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
| Řádka 17: | Řádka 83: | ||
[[Kategorie:1888]] | [[Kategorie:1888]] | ||
| + | [[Kategorie:Dobré]] | ||
[[Kategorie:1967]] | [[Kategorie:1967]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 19. 12. 2019, 17:39
| Josef DOBERSKÝ | |
 | |
| Narození | 16.3.1888 |
|---|---|
| Místo narození | Dobré u Dobrušky |
| Úmrtí | 11.2.1967 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 12- Geograf |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 250-251 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45545 |
DOBERSKÝ, Josef (do 1946 POHL, též POHLDOBERSKÝ), * 16. 3. 1888 Dobré u Dobrušky, † 11. 2. 1967 Praha, geograf
Byl synem chalupníka Františka P. a Kristiny, roz. Svatošové. Vystudoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou a 1909 až 1914 dějepis a zeměpis na filozofické fakultě české univerzity. Tématem disertační práce (PhDr. 1916) byl Vývoj isochron v Čechách (s Prahou jako východiskem) v letech 1904–1913. Učil na gymnáziích v Pardubicích a Praze. 1927 se na podnět V. Švambery habilitoval z antropogeografie na UK, od 1929 byl postupně uvolňován pro přednášky a semináře, 1937 se stal mimořádným (na stolici po V. Dvorském) a po válečném přerušení 1946 řádným profesorem. Německé příjmení si počeštil podle rodné obce, změnil i politickou orientaci a z agrárníka se stal komunistou. 1950–52 krátce vedl Geografický ústav UK, na odpočinek odešel 1958. Mnoho energie věnoval i práci v Československé společnosti zeměpisné, 1945–56 byl jejím předsedou. Byl velmi konfliktní. Spory vedl např. s J. Korčákem, jemuž blokoval habilitaci, ale i třeba s J. Králem a B. Šalamonem, jejichž činnost za války dokonce nechal v červnu 1945 prověřit bezpečnostními orgány.
Životním tématem se D. stala geografie obyvatelstva a sídel. Po několika drobnějších pracích, věnovaných obyvatelstvu tehdy německého Kladska a přilehlých oblastí Čech, vytvořil důležitou studii o hustotě obyvatelstva v Čechách Densité de la population dans la République Tchécoslovaque (1926), v které na základě hustoty zalidnění v jednotlivých obcích pomocí matematických metod analyzoval prostorové rozmístění obyvatelstva v Československu. Podobnému tématu, spojenému se studiem migrace obyvatelstva, se věnoval i v následující práci Vylidňování venkova v Čechách v letech 1850–1930 (1932). Během třicátých let se D. propracoval ke geografii sídel (Typy vesnických sídel v Čechách, 1935, později ovšem kritizované jako deskriptivní, nepřihlížející ke genezi sídla a půdorysu) a k sociologickým otázkám. Spolupracoval též s redakcí Ottova slovníku naučného nové doby. Po válce publikoval drobnější práce, např. se podílel na vytváření nedokončeného Nového zeměpisného atlasu světa (1947), studii Kladsko politicky-zeměpisně (1946; zpracoval i mapu této oblasti s českým názvoslovím), ale také Úspěchy ruské a sovětské geografie (1951). Rozsáhlé studie o Královéhradecku a Dobrušsku, stejně jako syntéza sídelního zeměpisu, zůstaly v rukopise.
Syn Přemysl D. (* 20. 8. 1918, Pardubice, † 26. 12. 1983, Praha) byl lékařem a předním dietologem, zakladatelem a přednostou dietologické laboratoře Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) Praha.
D: soupisy: J. Kunský, J. D. šedesátníkem, in: Sborník Československé společnosti zeměpisné 53, 1948, s. 87–93; O. Vrána, Za profesorem J. D., in: tamtéž 72, 1967, s. 251–252.
L: MSN 5, s. 798; OSND 4/2, s. 1184; V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 166, 236, 249–250, 391; (redakce), Univ. prof. dr. J. D. zemřel, in: Lidé a země 16, 1967, č. 3, s. 106; BL 3, s. 257–258; ČBS, s. 111; Kutnar, s. 767; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 343 (Pohl-D.); Tomeš 2, s. 596; DUK 4, s. 176, 486; R. Jeřábek – S. Brouček (ed.), Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, 2007, s. 175–176. K Přemyslu D.: nekrolog in: ČLČ 123, 1984, s. 208.
P: Archiv UK, Praha, fond Přírodovědecká fakulta, osobní spis č. 45; SOA Zámrsk, matrika narozených Dobré (1839–1897), sign. 25–3865, fol. 193.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Martínek
