DOBIÁŠ Bohumil 21.11.1905-11.4.1964: Porovnání verzí
(DOBIÁŠ_Bohumil_21.11.1905-11.4.1964) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 21.11.1905 | | datum narození = 21.11.1905 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Úročnice u Benešova |
| datum úmrtí = 11.4.1964 | | datum úmrtí = 11.4.1964 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Tábor |
| povolání = 75- Sochař nebo medailér | | povolání = 75- Sochař nebo medailér | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''DOBIÁŠ, Bohumil''', ''* 21. 11. 1905 Úročnice u Benešova, † 11. 4. 1964 Tábor, keramik, pedagog'' | ||
− | + | Vystudoval (1926–33) Uměleckoprůmyslovou školu v Praze | |
+ | v ateliéru Josefa Drahoňovského. Svůj profesní život spojil | ||
+ | s odbornou keramickou školou v Bechyni, kde působil 1935 | ||
+ | až 1964 jako učitel modelování a figurálního kreslení poté, co | ||
+ | absolvoval praxi v řadě keramických závodů a rok působil jako | ||
+ | hospitant na Státní odborné škole keramické v Praze. Zabýval | ||
+ | se tvorbou figurálních keramických plastik, na hrnčířském | ||
+ | kruhu točil vázy, které pokrýval krystalickou glazurou nebo | ||
+ | dekoroval figurálními kresbami, modeloval také majolikové | ||
+ | reliéfy, závěsné talíře atd. V jeho díle se projevil respekt k lidové | ||
+ | keramice, vztah k českým dějinám a prostředí jižních Čech | ||
+ | (motivy rybářů). Věnoval se také realizacím pro architekturu: | ||
+ | plastiky, náhrobky, doplňky fasád, fontány, mozaiky (např. | ||
+ | reliéfy do základní školy v Dubnici). Byl autorem několika | ||
+ | sériově vyráběných stolních porcelánových souborů, v nichž | ||
+ | v duchu funkcionalismu kladl důraz na užitnost a jednoduchost | ||
+ | tvaru. Navázal spolupráci s Krásnou jizbou Družstevní | ||
+ | práce, výtvarným oddělením Práce, Svazem československého | ||
+ | díla a Evropským literárním klubem, Sdružením jihočeských | ||
+ | výtvarníků, pro které navrhoval drobné plastiky. O keramice | ||
+ | publikoval texty v odborných časopisech (např. ''Sklo a keramika'', | ||
+ | ''Panorama''). Získal čestné uznání Svazu československého | ||
+ | díla a Jihočeskou výtvarnou cenu 1954. | ||
+ | |||
+ | Syn '''Bohumil D. ml.''' (* 15. 6. 1929 Nemanice u Českých | ||
+ | Budějovic, † 8. 6. 2001 Bechyně), keramik, středoškolský | ||
+ | a vysokoškolský pedagog, šel ve stopách svého otce. 1945–48 | ||
+ | vystudoval keramickou školu v Bechyni, od 1959 byl jejím | ||
+ | pedagogem a 1968–86 ředitelem. V ateliéru keramiky Otto | ||
+ | Eckerta 1948–53 absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, | ||
+ | na níž později (1986–89) působil jako profesor. | ||
+ | Věnoval se dekorativním točeným a modelovaným plastikám | ||
+ | včetně realizací do veřejného prostoru. Byl jedním ze zakladatelů | ||
+ | tradice Bechyňského keramického sympozia. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' samostatné výstavy: Topičův salon, Praha 1942 (s O. Eckertem a S. Mikuláštíkem); | ||
+ | Alšova jihočeská galerie, Mezinárodní muzeum keramiky, Bechyně | ||
+ | 1984; skupinové výstavy: mj. od 1934 členské výstavy Sdružení jihočeských | ||
+ | výtvarníků; zastoupení ve sbírkách: UPM Praha, Alšova jihočeská galerie, | ||
+ | Mezinárodní muzeum keramiky, Bechyně, Západočeské muzeum Plzeň. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' E. Poche, Keramické práce B. D. – O. Eckerta – S. Mikuláštíka, 1942 | ||
+ | (katalog výstavy); Jídelní soubor B. D., in: Tvar 2, 1949, č. 4, s. 112–113; | ||
+ | J. Vydra, B. D., in: tamtéž, č. 9–10, s. 293–299; J. Hofmeisterová, B. D., | ||
+ | in: tamtéž 8, 1955, č. 4, s. 106–111; M. Růžička – T. Vlček, Současná keramika, | ||
+ | 1979, passim; M. Růžička, B. D. st. Sochař a keramik, 1984 (katalog | ||
+ | výstavy v Bechyni); Toman 1, s. 165; MČE 2, s. 144; NEČVUD, s. 170. | ||
+ | |||
+ | Milan Hlaveš | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Řádka 17: | Řádka 66: | ||
[[Kategorie:1905]] | [[Kategorie:1905]] | ||
+ | [[Kategorie:Úročnice]] | ||
[[Kategorie:1964]] | [[Kategorie:1964]] | ||
+ | [[Kategorie:Tábor]] |
Verze z 19. 1. 2017, 17:19
Bohumil DOBIÁŠ | |
Narození | 21.11.1905 |
---|---|
Místo narození | Úročnice u Benešova |
Úmrtí | 11.4.1964 |
Místo úmrtí | Tábor |
Povolání | 75- Sochař nebo medailér |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45554 |
DOBIÁŠ, Bohumil, * 21. 11. 1905 Úročnice u Benešova, † 11. 4. 1964 Tábor, keramik, pedagog
Vystudoval (1926–33) Uměleckoprůmyslovou školu v Praze v ateliéru Josefa Drahoňovského. Svůj profesní život spojil s odbornou keramickou školou v Bechyni, kde působil 1935 až 1964 jako učitel modelování a figurálního kreslení poté, co absolvoval praxi v řadě keramických závodů a rok působil jako hospitant na Státní odborné škole keramické v Praze. Zabýval se tvorbou figurálních keramických plastik, na hrnčířském kruhu točil vázy, které pokrýval krystalickou glazurou nebo dekoroval figurálními kresbami, modeloval také majolikové reliéfy, závěsné talíře atd. V jeho díle se projevil respekt k lidové keramice, vztah k českým dějinám a prostředí jižních Čech (motivy rybářů). Věnoval se také realizacím pro architekturu: plastiky, náhrobky, doplňky fasád, fontány, mozaiky (např. reliéfy do základní školy v Dubnici). Byl autorem několika sériově vyráběných stolních porcelánových souborů, v nichž v duchu funkcionalismu kladl důraz na užitnost a jednoduchost tvaru. Navázal spolupráci s Krásnou jizbou Družstevní práce, výtvarným oddělením Práce, Svazem československého díla a Evropským literárním klubem, Sdružením jihočeských výtvarníků, pro které navrhoval drobné plastiky. O keramice publikoval texty v odborných časopisech (např. Sklo a keramika, Panorama). Získal čestné uznání Svazu československého díla a Jihočeskou výtvarnou cenu 1954.
Syn Bohumil D. ml. (* 15. 6. 1929 Nemanice u Českých Budějovic, † 8. 6. 2001 Bechyně), keramik, středoškolský a vysokoškolský pedagog, šel ve stopách svého otce. 1945–48 vystudoval keramickou školu v Bechyni, od 1959 byl jejím pedagogem a 1968–86 ředitelem. V ateliéru keramiky Otto Eckerta 1948–53 absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, na níž později (1986–89) působil jako profesor. Věnoval se dekorativním točeným a modelovaným plastikám včetně realizací do veřejného prostoru. Byl jedním ze zakladatelů tradice Bechyňského keramického sympozia.
D: samostatné výstavy: Topičův salon, Praha 1942 (s O. Eckertem a S. Mikuláštíkem); Alšova jihočeská galerie, Mezinárodní muzeum keramiky, Bechyně 1984; skupinové výstavy: mj. od 1934 členské výstavy Sdružení jihočeských výtvarníků; zastoupení ve sbírkách: UPM Praha, Alšova jihočeská galerie, Mezinárodní muzeum keramiky, Bechyně, Západočeské muzeum Plzeň.
L: E. Poche, Keramické práce B. D. – O. Eckerta – S. Mikuláštíka, 1942 (katalog výstavy); Jídelní soubor B. D., in: Tvar 2, 1949, č. 4, s. 112–113; J. Vydra, B. D., in: tamtéž, č. 9–10, s. 293–299; J. Hofmeisterová, B. D., in: tamtéž 8, 1955, č. 4, s. 106–111; M. Růžička – T. Vlček, Současná keramika, 1979, passim; M. Růžička, B. D. st. Sochař a keramik, 1984 (katalog výstavy v Bechyni); Toman 1, s. 165; MČE 2, s. 144; NEČVUD, s. 170.
Milan Hlaveš