DOBIÁŠ František Mrázek 2.3.1907-2.10.1972: Porovnání verzí
(DOBIÁŠ_František_Mrázek_2.3.1907-2.10.1972) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = František Mrázek DOBIÁŠ | | jméno = František Mrázek DOBIÁŠ | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Dobias Frantisek Mrazek portret.jpg |
| datum narození = 2.3.1907 | | datum narození = 2.3.1907 | ||
| místo narození = Třebíč | | místo narození = Třebíč | ||
| datum úmrtí = 2.10.1972 | | datum úmrtí = 2.10.1972 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Bad Laasphe u Giessenu (Německo) |
− | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | + | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />53- Historik<br />54- Etnograf<br /> |
− | 53- Historik | + | |
− | 54- Etnograf | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 252-253 |
+ | }} | ||
+ | '''DOBIÁŠ, František Mrázek''', ''* 2. 3. 1907 Třebíč, † 2. 10. 1972 Bad Laasphe u Giessenu (Německo), evangelický kněz, teolog, překladatel'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z chudé dělnické rodiny. S podporou faráře V. Pokorného | ||
+ | navštěvoval německou evangelickou školu v Brně, pak | ||
+ | české gymnázium, kde 1926 maturoval. Na studium si vydělával | ||
+ | kondicemi, pracoval v Křesťanském spolku Žerotín | ||
+ | a v nedělní škole. Od 1926 studoval evangelické bohosloví | ||
+ | na pražské Husově fakultě, 1928–29 byl na stipendijním | ||
+ | pobytu v Hartfordu v USA. Po návratu se stal asistentem | ||
+ | profesora starozákonní vědy S. Daňka. Letní semestr 1930 | ||
+ | strávil v Curychu, studium uzavřel na podzim státní zkouškou | ||
+ | a nastoupil jako vikář, posléze farář Českobratrské církve | ||
+ | evangelické v Krabčicích u Roudnice nad Labem. Po sňatku | ||
+ | s Marií Mrázkovou přijal její příjmení jako druhé jméno. | ||
+ | Působil v kuratoriu evangelického dívčího výchovného ústavu, | ||
+ | v okresní školní radě a v předsednictvu Společnosti pro křesťanskou | ||
+ | dobročinnost. 1938 dosáhl titulu ThDr. na základě | ||
+ | práce o pojetí eucharistie u Lukáše Pražského, habilitační řízení | ||
+ | (u J. L. Hromádky) přerušila německá okupace. Za války | ||
+ | se angažoval ve školení duchovenského dorostu, organizovaném | ||
+ | J. B. Součkem, v květnu 1945 předsedal místnímu národnímu | ||
+ | výboru v Krabčicích. 1945 nastoupil na místo faráře | ||
+ | v Pardubicích, 1946 se habilitoval ze systematické teologie, | ||
+ | 1948 byl jmenován mimořádným a 1950 řádným profesorem. | ||
+ | Na nově zřízené Komenského fakultě vedl katedru sociální | ||
+ | teologie, 1954/55 a 1968–70 byl proděkanem fakulty, děkanem | ||
+ | 1970/71, znovu 1972. | ||
+ | |||
+ | Od 30. let publikoval v evangelickém tisku příspěvky s biblistickou, | ||
+ | systematicko-teologickou a etickou tematikou. | ||
+ | V intenci evropské dialektické teologie uveřejnil nejvýznamnější | ||
+ | práci ''Učení Jednoty bratrské o večeři Páně'' (1940). | ||
+ | Srovnáním eucharistické teorie bratří doby Lukášovy a doby | ||
+ | po J. Blahoslavovi došel k závěru o podobnosti s Kalvínovým | ||
+ | učením. Bratrské teologii věnoval tituly ''Víra a vyznání'' | ||
+ | ''Českých bratří'' a ''Vyznání J. A. Komenského''. Sociálními aspekty | ||
+ | Komenského teologie, předpoklady ekumenismu v bratrském | ||
+ | učení, speciálními otázkami bratrské teologie i její | ||
+ | genezí od táborského přijetí viklefismu se zabýval ve speciálních | ||
+ | studiích, v nichž kombinoval bohovědné a historické | ||
+ | metody. Některé se dočkaly mezinárodní pozornosti. Z dogmatických | ||
+ | spisů na sebe upozornil monografiemi ''Boží zjevení,'' | ||
+ | ''bible a lidský rozum'', ''Christologie'', ''Soteriologie'' a průkopnickou | ||
+ | knihou ''Učení o Písmu svatém podle Karla Bartha'' (s J. B. Součkem, 1943). V oboru sociální teologie se zaměřoval | ||
+ | zejména na otázky křesťanské etiky a sociologické struktury | ||
+ | evangelických sborů (''Úvod do sociální teologie'', 1959). Do češtiny | ||
+ | uvedl Kalvínovu ''Instituci'' a jeho polemiku s kardinálem | ||
+ | Sadoletem, s A. Molnárem přeložil ''Husovu výzbroj do Kostnice'', | ||
+ | Husův hlavní spis ''O církvi'' a ''Táborské vyznání víry'' Mikuláše | ||
+ | z Pelhřimova. D. patřil k prvořadým českým dialektickým | ||
+ | teologům. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' bibliografie in: Křesťanská revue 27, 1960, s. 139–145; Ročenka Komenského | ||
+ | evangelické bohoslovecké fakulty, 1971, s. 32–39; A. Molnár, Proslov | ||
+ | při pohřbu F. M. D., in: Křesťanská revue 39, 1972, s. 171–172; Tomeš 1, | ||
+ | s. 240. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/255010 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
Řádka 23: | Řádka 80: | ||
[[Kategorie:Třebíč]] | [[Kategorie:Třebíč]] | ||
[[Kategorie:1972]] | [[Kategorie:1972]] | ||
+ | [[Kategorie:Bad Laasphe]] |
Aktuální verze z 19. 12. 2019, 17:55
František Mrázek DOBIÁŠ | |
Narození | 2.3.1907 |
---|---|
Místo narození | Třebíč |
Úmrtí | 2.10.1972 |
Místo úmrtí | Bad Laasphe u Giessenu (Německo) |
Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 53- Historik 54- Etnograf |
Citace | Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 252-253 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45558 |
DOBIÁŠ, František Mrázek, * 2. 3. 1907 Třebíč, † 2. 10. 1972 Bad Laasphe u Giessenu (Německo), evangelický kněz, teolog, překladatel
Pocházel z chudé dělnické rodiny. S podporou faráře V. Pokorného navštěvoval německou evangelickou školu v Brně, pak české gymnázium, kde 1926 maturoval. Na studium si vydělával kondicemi, pracoval v Křesťanském spolku Žerotín a v nedělní škole. Od 1926 studoval evangelické bohosloví na pražské Husově fakultě, 1928–29 byl na stipendijním pobytu v Hartfordu v USA. Po návratu se stal asistentem profesora starozákonní vědy S. Daňka. Letní semestr 1930 strávil v Curychu, studium uzavřel na podzim státní zkouškou a nastoupil jako vikář, posléze farář Českobratrské církve evangelické v Krabčicích u Roudnice nad Labem. Po sňatku s Marií Mrázkovou přijal její příjmení jako druhé jméno. Působil v kuratoriu evangelického dívčího výchovného ústavu, v okresní školní radě a v předsednictvu Společnosti pro křesťanskou dobročinnost. 1938 dosáhl titulu ThDr. na základě práce o pojetí eucharistie u Lukáše Pražského, habilitační řízení (u J. L. Hromádky) přerušila německá okupace. Za války se angažoval ve školení duchovenského dorostu, organizovaném J. B. Součkem, v květnu 1945 předsedal místnímu národnímu výboru v Krabčicích. 1945 nastoupil na místo faráře v Pardubicích, 1946 se habilitoval ze systematické teologie, 1948 byl jmenován mimořádným a 1950 řádným profesorem. Na nově zřízené Komenského fakultě vedl katedru sociální teologie, 1954/55 a 1968–70 byl proděkanem fakulty, děkanem 1970/71, znovu 1972.
Od 30. let publikoval v evangelickém tisku příspěvky s biblistickou, systematicko-teologickou a etickou tematikou. V intenci evropské dialektické teologie uveřejnil nejvýznamnější práci Učení Jednoty bratrské o večeři Páně (1940). Srovnáním eucharistické teorie bratří doby Lukášovy a doby po J. Blahoslavovi došel k závěru o podobnosti s Kalvínovým učením. Bratrské teologii věnoval tituly Víra a vyznání Českých bratří a Vyznání J. A. Komenského. Sociálními aspekty Komenského teologie, předpoklady ekumenismu v bratrském učení, speciálními otázkami bratrské teologie i její genezí od táborského přijetí viklefismu se zabýval ve speciálních studiích, v nichž kombinoval bohovědné a historické metody. Některé se dočkaly mezinárodní pozornosti. Z dogmatických spisů na sebe upozornil monografiemi Boží zjevení, bible a lidský rozum, Christologie, Soteriologie a průkopnickou knihou Učení o Písmu svatém podle Karla Bartha (s J. B. Součkem, 1943). V oboru sociální teologie se zaměřoval zejména na otázky křesťanské etiky a sociologické struktury evangelických sborů (Úvod do sociální teologie, 1959). Do češtiny uvedl Kalvínovu Instituci a jeho polemiku s kardinálem Sadoletem, s A. Molnárem přeložil Husovu výzbroj do Kostnice, Husův hlavní spis O církvi a Táborské vyznání víry Mikuláše z Pelhřimova. D. patřil k prvořadým českým dialektickým teologům.
L: bibliografie in: Křesťanská revue 27, 1960, s. 139–145; Ročenka Komenského evangelické bohoslovecké fakulty, 1971, s. 32–39; A. Molnár, Proslov při pohřbu F. M. D., in: Křesťanská revue 39, 1972, s. 171–172; Tomeš 1, s. 240.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera