DOBIÁŠ František Mrázek 2.3.1907-2.10.1972: Porovnání verzí

Z Personal
(DOBIÁŠ_František_Mrázek_2.3.1907-2.10.1972)
 
Řádka 5: Řádka 5:
 
| místo narození = Třebíč
 
| místo narození = Třebíč
 
| datum úmrtí = 2.10.1972
 
| datum úmrtí = 2.10.1972
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Bad Laasphe u Giessenu (Německo)
 
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
 
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
 
53- Historik
 
53- Historik
Řádka 11: Řádka 11:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>František Mrázek DOBIÁŠ
+
}}
 +
'''DOBIÁŠ, František Mrázek''', ''* 2. 3. 1907 Třebíč, † 2. 10. 1972 Bad Laasphe u Giessenu (Německo), evangelický kněz, teolog, překladatel''
 +
 
 +
Pocházel z chudé dělnické rodiny. S podporou faráře V. Pokorného
 +
navštěvoval německou evangelickou školu v Brně, pak
 +
české gymnázium, kde 1926 maturoval. Na studium si vydělával
 +
kondicemi, pracoval v Křesťanském spolku Žerotín
 +
a v nedělní škole. Od 1926 studoval evangelické bohosloví
 +
na pražské Husově fakultě, 1928–29 byl na stipendijním
 +
pobytu v Hartfordu v USA. Po návratu se stal asistentem
 +
profesora starozákonní vědy S. Daňka. Letní semestr 1930
 +
strávil v Curychu, studium uzavřel na podzim státní zkouškou
 +
a nastoupil jako vikář, posléze farář Českobratrské církve
 +
evangelické v Krabčicích u Roudnice nad Labem. Po sňatku
 +
s Marií Mrázkovou přijal její příjmení jako druhé jméno.
 +
Působil v kuratoriu evangelického dívčího výchovného ústavu,
 +
v okresní školní radě a v předsednictvu Společnosti pro křesťanskou
 +
dobročinnost. 1938 dosáhl titulu ThDr. na základě
 +
práce o pojetí eucharistie u Lukáše Pražského, habilitační řízení
 +
(u J. L. Hromádky) přerušila německá okupace. Za války
 +
se angažoval ve školení duchovenského dorostu, organizovaném
 +
J. B. Součkem, v květnu 1945 předsedal místnímu národnímu
 +
výboru v Krabčicích. 1945 nastoupil na místo faráře
 +
v Pardubicích, 1946 se habilitoval ze systematické teologie,
 +
1948 byl jmenován mimořádným a 1950 řádným profesorem.
 +
Na nově zřízené Komenského fakultě vedl katedru sociální
 +
teologie, 1954/55 a 1968–70 byl proděkanem fakulty, děkanem
 +
1970/71, znovu 1972.
 +
 
 +
Od 30. let publikoval v evangelickém tisku příspěvky s biblistickou,
 +
systematicko-teologickou a etickou tematikou.
 +
V intenci evropské dialektické teologie uveřejnil nejvýznamnější
 +
práci ''Učení Jednoty bratrské o večeři Páně'' (1940).
 +
Srovnáním eucharistické teorie bratří doby Lukášovy a doby
 +
po J. Blahoslavovi došel k závěru o podobnosti s Kalvínovým
 +
učením. Bratrské teologii věnoval tituly ''Víra a vyznání''
 +
''Českých bratří'' a ''Vyznání J. A. Komenského''. Sociálními aspekty
 +
Komenského teologie, předpoklady ekumenismu v bratrském
 +
učení, speciálními otázkami bratrské teologie i její
 +
genezí od táborského přijetí viklefismu se zabýval ve speciálních
 +
studiích, v nichž kombinoval bohovědné a historické
 +
metody. Některé se dočkaly mezinárodní pozornosti. Z dogmatických
 +
spisů na sebe upozornil monografiemi ''Boží zjevení,''
 +
''bible a lidský rozum'', ''Christologie'', ''Soteriologie'' a průkopnickou
 +
knihou ''Učení o Písmu svatém podle Karla Bartha'' (s J. B. Součkem, 1943). V oboru sociální teologie se zaměřoval
 +
zejména na otázky křesťanské etiky a sociologické struktury
 +
evangelických sborů (''Úvod do sociální teologie'', 1959). Do češtiny
 +
uvedl Kalvínovu ''Instituci'' a jeho polemiku s kardinálem
 +
Sadoletem, s A. Molnárem přeložil ''Husovu výzbroj do Kostnice'',
 +
Husův hlavní spis ''O církvi'' a ''Táborské vyznání víry'' Mikuláše
 +
z Pelhřimova. D. patřil k prvořadým českým dialektickým
 +
teologům.
 +
 
 +
'''L:''' bibliografie in: Křesťanská revue 27, 1960, s. 139–145; Ročenka Komenského
 +
evangelické bohoslovecké fakulty, 1971, s. 32–39; A. Molnár, Proslov
 +
při pohřbu F. M. D., in: Křesťanská revue 39, 1972, s. 171–172; Tomeš 1,
 +
s. 240.
 +
 
 +
Martin Kučera
  
== Literatura ==
 
  SČF 97; Kdy zemřeli 4;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
 
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
Řádka 23: Řádka 79:
 
[[Kategorie:Třebíč]]
 
[[Kategorie:Třebíč]]
 
[[Kategorie:1972]]
 
[[Kategorie:1972]]
 +
[[Kategorie:Bad Laasphe]]

Verze z 19. 1. 2017, 18:26

František Mrázek DOBIÁŠ
Narození 2.3.1907
Místo narození Třebíč
Úmrtí 2.10.1972
Místo úmrtí Bad Laasphe u Giessenu (Německo)
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel 53- Historik

54- Etnograf

DOBIÁŠ, František Mrázek, * 2. 3. 1907 Třebíč, † 2. 10. 1972 Bad Laasphe u Giessenu (Německo), evangelický kněz, teolog, překladatel

Pocházel z chudé dělnické rodiny. S podporou faráře V. Pokorného navštěvoval německou evangelickou školu v Brně, pak české gymnázium, kde 1926 maturoval. Na studium si vydělával kondicemi, pracoval v Křesťanském spolku Žerotín a v nedělní škole. Od 1926 studoval evangelické bohosloví na pražské Husově fakultě, 1928–29 byl na stipendijním pobytu v Hartfordu v USA. Po návratu se stal asistentem profesora starozákonní vědy S. Daňka. Letní semestr 1930 strávil v Curychu, studium uzavřel na podzim státní zkouškou a nastoupil jako vikář, posléze farář Českobratrské církve evangelické v Krabčicích u Roudnice nad Labem. Po sňatku s Marií Mrázkovou přijal její příjmení jako druhé jméno. Působil v kuratoriu evangelického dívčího výchovného ústavu, v okresní školní radě a v předsednictvu Společnosti pro křesťanskou dobročinnost. 1938 dosáhl titulu ThDr. na základě práce o pojetí eucharistie u Lukáše Pražského, habilitační řízení (u J. L. Hromádky) přerušila německá okupace. Za války se angažoval ve školení duchovenského dorostu, organizovaném J. B. Součkem, v květnu 1945 předsedal místnímu národnímu výboru v Krabčicích. 1945 nastoupil na místo faráře v Pardubicích, 1946 se habilitoval ze systematické teologie, 1948 byl jmenován mimořádným a 1950 řádným profesorem. Na nově zřízené Komenského fakultě vedl katedru sociální teologie, 1954/55 a 1968–70 byl proděkanem fakulty, děkanem 1970/71, znovu 1972.

Od 30. let publikoval v evangelickém tisku příspěvky s biblistickou, systematicko-teologickou a etickou tematikou. V intenci evropské dialektické teologie uveřejnil nejvýznamnější práci Učení Jednoty bratrské o večeři Páně (1940). Srovnáním eucharistické teorie bratří doby Lukášovy a doby po J. Blahoslavovi došel k závěru o podobnosti s Kalvínovým učením. Bratrské teologii věnoval tituly Víra a vyznání Českých bratří a Vyznání J. A. Komenského. Sociálními aspekty Komenského teologie, předpoklady ekumenismu v bratrském učení, speciálními otázkami bratrské teologie i její genezí od táborského přijetí viklefismu se zabýval ve speciálních studiích, v nichž kombinoval bohovědné a historické metody. Některé se dočkaly mezinárodní pozornosti. Z dogmatických spisů na sebe upozornil monografiemi Boží zjevení, bible a lidský rozum, Christologie, Soteriologie a průkopnickou knihou Učení o Písmu svatém podle Karla Bartha (s J. B. Součkem, 1943). V oboru sociální teologie se zaměřoval zejména na otázky křesťanské etiky a sociologické struktury evangelických sborů (Úvod do sociální teologie, 1959). Do češtiny uvedl Kalvínovu Instituci a jeho polemiku s kardinálem Sadoletem, s A. Molnárem přeložil Husovu výzbroj do Kostnice, Husův hlavní spis O církvi a Táborské vyznání víry Mikuláše z Pelhřimova. D. patřil k prvořadým českým dialektickým teologům.

L: bibliografie in: Křesťanská revue 27, 1960, s. 139–145; Ročenka Komenského evangelické bohoslovecké fakulty, 1971, s. 32–39; A. Molnár, Proslov při pohřbu F. M. D., in: Křesťanská revue 39, 1972, s. 171–172; Tomeš 1, s. 240.

Martin Kučera