DOBRODINSKÝ Bedřich 13.2.1896-28.10.1979: Porovnání verzí

Z Personal
(DOBRODINSKÝ_Bedřich_13.2.1896-28.10.1979)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 13.2.1896
 
| datum narození = 13.2.1896
−
| místo narození = Kunžak (okr. Jindřichův Hradec)
+
| místo narození = Kunžak u Jindřichova Hradce
 
| datum úmrtí = 28.10.1979
 
| datum úmrtí = 28.10.1979
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 10: Řádka 10:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Bedřich DOBRODINSKÝ
+
}}
 +
'''DOBRODINSKÝ, Bedřich''', ''* 13. 2. 1896 Kunžak u Jindřichova Hradce, † 28. 10. 1979 Praha, harfista, flétnista, hudební skladatel''
 +
 
 +
Jako školák začal pod vedením strýce Rudolfa Martínka hrát na
 +
housle, flétnu a křídlovku. Harfistou se stal ve čtrnácti letech,
 +
v té době byl elévem hudby 75. pěšího pluku v Jindřichově
 +
Hradci. Základy hry na harfu získal od Gustava Miloty, zdokonalil
 +
se u Josefiny Huberové (1912–13) v Salcburku, kde
 +
začal hrát i sólově. Za první světové války po tříměsíčním pobytu
 +
na frontě, kde onemocněl, a léčení v Křemži působil jako
 +
vojenský hudebník znovu v Jindřichově Hradci a poté v městském
 +
divadle v Debrecínu. Po válce byl flétnistou a harfistou
 +
v pražských biografech (1919), v Šakově filharmonii (1919 až
 +
1921), kde se stal spoluzakladatelem dechového kvinteta (první
 +
stálý český soubor tohoto obsazení) a v lázních Luhačovice
 +
(1921–22). Současně se 1919–20 dále soukromě vzdělával
 +
u Jana Balíka (flétna) a u Heleny Kličkové -Nebeské (harfa).
 +
D. proslul jako sóloharfista České filharmonie (1922–62) i samostatný
 +
koncertní a rozhlasový interpret.
 +
 
 +
Sám rovněž úspěšně komponoval. Provozování vlastní hudební
 +
školy (1931–46) ho vedlo k tvorbě instruktivních skladeb,
 +
houslových, klavírních, harfových a pro jiné nástroje. Uplatnil
 +
se také jako hudební spisovatel, v odborném tisku publikoval
 +
četné články, zvláště o hře na harfu, v rukopise zůstala
 +
studie o Klimentu Bosákovi. 1946–48 vyučoval externě na
 +
AMU, přestože byl uznáván jako nejlepší český a jeden ze tří
 +
nejlepších světových harfistů. Později mohl udílet jen soukromé
 +
konzultace nastupujícím harfistům, z nichž vynikli Karel
 +
Patras, Milena Šperlová a Libuše Váchalová. 1966 byl D. jmenován
 +
zasloužilým umělcem. Hudbě se věnují i D. synové –
 +
sbormistr Jan Maria D. (* 1925), houslista a sbormistr Václav
 +
D. (* 1929), vnuk – harfista, sbormistr a skladatel Lukáš D.
 +
(* 1964) a neteř – harfistka Jaroslava D. (* 1933).
 +
 
 +
'''D:''' Preludium pro orchestr (premiéra 1938 Praha); Koncert pro harfu a orchestr
 +
(premiéra 1946 Praha); chrámové skladby: Pastorální mše F dur (premiéra
 +
1940 Praha); instruktivní skladby houslové, klavírní, harfové i pro jiné
 +
nástroje: Dueta ve snadném slohu, 1958; knihy: Filharmonie se směje, 1941;
 +
Akustika v hudební praxi, 1946; Problémy harfové hry, 1975.
 +
 
 +
'''L:''' HS 1, s. 247 (nepřesné); Tomeš 1, s. 241; M. Hála, B. D., personální
 +
bibliografie, 1980.
 +
 
 +
Mojmír Sobotka
  
−
== Literatura ==
 
−
  ČBS, 111; HS1, 247;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]

Verze z 21. 1. 2017, 10:05

Bedřich DOBRODINSKÝ
Narození 13.2.1896
Místo narození Kunžak u Jindřichova Hradce
Úmrtí 28.10.1979
Místo úmrtí Praha
Povolání

78- Hudební interpret

77- Hudební skladatel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45573

DOBRODINSKÝ, Bedřich, * 13. 2. 1896 Kunžak u Jindřichova Hradce, † 28. 10. 1979 Praha, harfista, flétnista, hudební skladatel

Jako školák začal pod vedením strýce Rudolfa Martínka hrát na housle, flétnu a křídlovku. Harfistou se stal ve čtrnácti letech, v té době byl elévem hudby 75. pěšího pluku v Jindřichově Hradci. Základy hry na harfu získal od Gustava Miloty, zdokonalil se u Josefiny Huberové (1912–13) v Salcburku, kde začal hrát i sólově. Za první světové války po tříměsíčním pobytu na frontě, kde onemocněl, a léčení v Křemži působil jako vojenský hudebník znovu v Jindřichově Hradci a poté v městském divadle v Debrecínu. Po válce byl flétnistou a harfistou v pražských biografech (1919), v Šakově filharmonii (1919 až 1921), kde se stal spoluzakladatelem dechového kvinteta (první stálý český soubor tohoto obsazení) a v lázních Luhačovice (1921–22). Současně se 1919–20 dále soukromě vzdělával u Jana Balíka (flétna) a u Heleny Kličkové -Nebeské (harfa). D. proslul jako sóloharfista České filharmonie (1922–62) i samostatný koncertní a rozhlasový interpret.

Sám rovněž úspěšně komponoval. Provozování vlastní hudební školy (1931–46) ho vedlo k tvorbě instruktivních skladeb, houslových, klavírních, harfových a pro jiné nástroje. Uplatnil se také jako hudební spisovatel, v odborném tisku publikoval četné články, zvláště o hře na harfu, v rukopise zůstala studie o Klimentu Bosákovi. 1946–48 vyučoval externě na AMU, přestože byl uznáván jako nejlepší český a jeden ze tří nejlepších světových harfistů. Později mohl udílet jen soukromé konzultace nastupujícím harfistům, z nichž vynikli Karel Patras, Milena Šperlová a Libuše Váchalová. 1966 byl D. jmenován zasloužilým umělcem. Hudbě se věnují i D. synové – sbormistr Jan Maria D. (* 1925), houslista a sbormistr Václav D. (* 1929), vnuk – harfista, sbormistr a skladatel Lukáš D. (* 1964) a neteř – harfistka Jaroslava D. (* 1933).

D: Preludium pro orchestr (premiéra 1938 Praha); Koncert pro harfu a orchestr (premiéra 1946 Praha); chrámové skladby: Pastorální mše F dur (premiéra 1940 Praha); instruktivní skladby houslové, klavírní, harfové i pro jiné nástroje: Dueta ve snadném slohu, 1958; knihy: Filharmonie se směje, 1941; Akustika v hudební praxi, 1946; Problémy harfové hry, 1975.

L: HS 1, s. 247 (nepřesné); Tomeš 1, s. 241; M. Hála, B. D., personální bibliografie, 1980.

Mojmír Sobotka

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=DOBRODINSKÝ_Bedřich_13.2.1896-28.10.1979&oldid=97422“