DOBROMILOVÁ Marie 23.3.1892-9.9.1972: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Marie DOBROMILOVÁ
 
| jméno = Marie DOBROMILOVÁ
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Dobromilova Marie portret.jpg
 
| datum narození = 23.3.1892
 
| datum narození = 23.3.1892
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha
Řádka 99: Řádka 99:
 
[[Kategorie:1972]]
 
[[Kategorie:1972]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 +
 +
<gallery>
 +
Dobromilova Marie balet.jpg|Marie Dobromilová a Achille Viscussi
 +
</gallery>

Aktuální verze z 19. 12. 2019, 18:29

Marie DOBROMILOVÁ
Narození 23.3.1892
Místo narození Praha
Úmrtí 9.9.1972
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 259
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45577

DOBROMILOVÁ, Marie (roz. Macháčková [někdy chybně Macháčová], provd. Čeledová a Zermanová), * 23. 3. 1892 Praha, † 9. 9. 1972 Praha, tanečnice, choreografka, baletní mistryně

Umělecké jméno přijala po matce tanečnici Marii D. (angažmá v Plzni a Praze), resp. její sestře Luise, tanečnici a manželce italského baletního mistra a šéfa baletu Achille Viscusiho, v jehož rodině vyrůstala a prožila s ní část vlastní kariéry. Poprvé se provdala za houslistu ND Jaroslava Čeledu.

Byla žačkou Augustina Bergera v baletní škole ND v Praze, od 1901 pak Achille Viscusiho. Angažmá do sboru ND získala 1906, o rok později po příchodu Viscusiho i sólistickou smlouvu. Její sólové role, které alternovala s Annou Koreckou, přijímala kritika jako ucelené, osobité a decentní. 1912 odešla s Viscusim z ND a s jeho ansámblem absolvovala turné po Anglii. 1913 se již neúčastnila jeho jihoamerického turné a zůstala v Paříži. Tančila v Komické opeře a navštěvovala kursy u Madame Marquite. Občas hostovala ve Viscusiho baletech v Plzni (O. Nedbal, Pohádka o Honzovi). Po návratu do Prahy se od září 1913 stala tanečnicí a baletní mistryní v Divadle Na Vinohradech (do 1916). Baletu, který do té doby sloužil pouze jako výplň představení, vtiskla řád a vytvořila z něj vedle činohry, zpěvohry a orchestru čtvrtou rovnocennou divadelní složku. Připravila tance do několika zpěvoher. Podle povídky F. Langra uvedla též jediný vlastní balet Evelinin únos, v němž obsadila některé role činoherci (A. Třebovský, V. Vydra). Pro další pohybovou spolupráci zvala hosty, zejména Ladislava Häuslera. 1916–19 působila jako baletní mistryně v Brně, kde zopakovala baletní pantomimu Evelinin únos pod názvem Únos Evelin. I tam spolupracovala na operách a činohrách, ve kterých také tančila. Disciplinovanou prací dovedla brněnský balet na profesionální úroveň, jeho vedení poté předala Viscusimu a sama zůstala sólistkou. Oba pak 1919 společně odešli do Moravské Ostravy, Viscusi jako šéf a D. na dvě sezony jako stálá sólistka velkých rolí klasického repertoáru (Svanhilda-Jarmila, L. Delibes, Coppélia; Dorna [Odilie], P. I. Čajkovskij, Labutí jezero). 1921 účinkovala v Lidovém divadle na Vinohradech [Vinohradská zpěvohra]; k sólové dráze se vrátila v plzeňském angažmá 1922–23, kdy tančila převážně v operních a operetních choreografiích Václava Pohana. 1924–25, v době šéfování Viscusiho, příležitostně vystupovala jako stálý host v Bratislavě (O. Nedbal, Princezna Hyacinta; baletní scéna Valpuržina noc v opeře Ch. Gounoda, Faust a Markéta; L. Delibes, Coppélia; balety O. Nedbala). 1929 proběhlo v Uranii její benefiční představení operety R. Benatzkého a J. Strausse Casanova.

D: soupis rolí v ND in: http://archiv.narodni-divadlo.cz; role – výběr: Královna loutek, J. Bayer: Královna loutek, Brno 1918, Plzeň 1922; Jarmila – Svanhilda, L. Delibes: Coppélia, Brno 1918, Ostrava 1919, Bratislava 1925; Jiná víla, Motýlek, O. Nedbal: Pohádka o Honzovi, Plzeň 1913, 1922, Bratislava 1924; Dorna [Odilie], Milena [Odetta], P. I. Čajkovskij: Labutí jezero, Brno 1919, Ostrava 1920, Bratislava 1925; Krasavice, Šestnácté století, Vodní víla, Růženka, O. Nedbal: Z pohádky do pohádky, Plzeň 1913, Ostrava 1922, Bratislava 1925; Bolero, Sluch, Fantazie, Dragantová víla, P. I. Čajkovskij: Louskáček, Ostrava 1921; Alumetka, Valčík, Pierotka, E. Dohnányi: Závoj Pierotčin, Plzeň 1921; Cikánka z Biscaye, Ohnivá koule, První Hyacinta, O. Nedbal: Princezna Hyacinta, Bratislava 1925.

L: S. Kamilov, Taneční umění v Československu, in: Taneční revue, 1932, s. 44; L. Hájek, Paměti Augustina Bergra, 1944, s. 218; Š. Hoza, Opera na Slovensku 2, Bratislava 1953, s. 110, 130; Z. Nejedlý, Opera ND od r. 1900 do převratu, 1935, s. 93, 166, 253; týž, Dějiny opery Národního divadla 2, sbor ND, 1936, 1949, s. 232, 134, 339; K. Nedbal, Půl století s českou operou, 1959, s. 92, 386; L. Schmidová, Československý balet, 1962, s. 27, 41; J. Němeček, Opera ND v období Karla Kovařovice 1, 1968, s. 92; 90 let stálého českého divadla v Brně, 1974, passim; E. Jaczová, Balet Slovenského národného divadla, Bratislava 1971, s. 37, 206; 60 let Státního divadla v Ostravě, 1979, s. 231, 232; B. Brodská, Dějiny českého baletu do roku 1918 (skripta AMU), 1983, s. 113, 114, 115, 120, 121, 123, 125, 138; Soupis repertoáru ND Praha 1881–1983, Národní divadlo v Praze, 1983, passim; Postavy brněnského jeviště 1, 1984, s. 333–334; V. Vašut, Saša Machov, 1986, s. 12, 13, 17; E. Gabzdyl – V. Vašut, V hlavní roli Emerich Gabzdyl, 1988, s. 14, 15; Divadlo Na Vinohradech 1907–1997, 1997, s. 197–198; ND a jeho předchůdci, s. 75; Český taneční slovník, 2001, s. 57–58.

P: Divadelní ústav Praha; Archiv ND Praha; NM Praha, Divadelní oddělení; Plzeň, archiv Divadla J. K. Tyla.

Jana Holeňová