DOBROVOLNÝ Adolf 8.5.1864-17.1.1934: Porovnání verzí

Z Personal
(DOBROVOLNÝ_Adolf_1864-17.1.1934)
 
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = Adolf DOBROVOLNÝ
 
| jméno = Adolf DOBROVOLNÝ
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
−
| datum narození = 1864
+
| datum narození = 8.5.1864
−
| místo narození = Postoloprty
+
| místo narození = Postoloprty u Loun
 
| datum úmrtí = 17.1.1934
 
| datum úmrtí = 17.1.1934
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 11: Řádka 11:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Adolf DOBROVOLNÝ
+
}}
 +
'''DOBROVOLNÝ, Adolf''', ''* 8. 5. 1864 Postoloprty u Loun, † 17. 1. 1934 Praha, herec, režisér, rozhlasový hlasatel''
 +
 
 +
Byl synem hodináře, v otcově dílně se vyučil řemeslu, zároveň
 +
absolvoval dvouletou obchodní školu v Praze. Již za studií
 +
se věnoval divadlu na ochotnické scéně Pokrok v Karlíně.
 +
V polovině 70. let, kdy se rodiče přestěhovali do Buštěhradu,
 +
hrál s bratrem s místními ochotníky. Opustil řemeslo a rozhodl se pro profesionální dráhu herce. První angažmá získal u divadelní společnosti Františka Čížka, 1879 nastoupil
 +
k Václavu Choděrovi, poté k Josefu Faltysovi, 1883 se stal
 +
členem společnosti Františka Pokorného, která v té době působila
 +
v Plzni. Diváky upoutal urostlou postavou, elegantním
 +
zjevem a lahodným hlasem, např. jako Foebus v dramatizaci
 +
''Zvoníka u Matky Boží''. Po těžkém onemocnění, kdy ztratil
 +
část vlasů, propadal depresi. Opustil Pokorného a uchýlil se
 +
postupně k několika malým divadelním společnostem. 1889
 +
se v Blovicích potkal s Vendelínem Budilem, s nímž působil
 +
(s krátkou přestávkou) 1889–92 v Plzni a pod jehož vedením
 +
plně rozvinul herecký talent. Uspěl zejména v titulní roli
 +
Hugova ''Ruy Blase''. Zdravotní potíže ho opět načas vyřadily
 +
z divadla, korigoval ''Sborník světové poezie'', příležitostně vystupoval
 +
jako recitátor, 1892 krátce působil v Libni (Praha)
 +
u Jana Hurta a na Vinohradech u Jana Pištěka. Oženil se s herečkou
 +
a ředitelkou divadelní společnosti Sašou Kokoškovou,
 +
která 1894 převzala pro svou společnost libeňské Divadlo
 +
u Deutschů. Ve funkci artistického ředitele divadla se D. snažil
 +
o hodnotný repertoár, vedle běžných lidových her uvedl také
 +
Baluckého, Jiráska, Sofokla, Ostrovského i Shakespeara. 1895
 +
nastudoval Jeřábkova ''Služebníka svého pána'' jako první představení
 +
pro dělníky. 1897 ukončila společnost S. Kokoškové
 +
v Divadle u Deutschů činnost a D. hrál příležitostně u různých
 +
společností. 1900 se stal hercem a režisérem Slovinského
 +
národního divadla v Lublani. Po návratu do Prahy působil
 +
v holešovické Uranii, 1906 u společnosti Antoše Frýdy v Brně,
 +
kde hrál a režíroval. V Brně se projevil jako vyspělý a zkušený
 +
herec i režisér. Ztělesnil Napoleona v Sardouově komedii
 +
''Madame Sans-Gêne'', Petruccia v Shakespearově ''Zkrocení zlé''
 +
''ženy'', Filipa Derblaye v Ohnetově ''Majiteli hutí'', Samka v dramatu
 +
G. Preissové ''Gazdina roba''. 1907 byl angažován do nově
 +
otevřeného Městského divadla na Vinohradech. Úspěchu dosáhl
 +
v roli hraběte Kounice v Bozděchově ''Zkoušce státníkově''.
 +
Vedle úloh ve veselohrách a konverzačních hrách se věnoval režii
 +
oper (mj. W. A. Mozart, ''Takové jsou všechny''; J. Offenbach,
 +
''Hoffmannovy povídky''; G. Verdi, ''La Traviata''; Ch. Gounod,
 +
''Faust a Markétka''). Divadlo opustil 1913 po odchodu ředitele
 +
Václava Štecha. Pak se uplatnil jako recitátor. 1919–22 byl členem
 +
kabaretu Lucerna, kam ho angažoval K. Hašler. Zároveň
 +
pracoval v Organizaci českého herectva, kterou 1909 založil,
 +
stal se jejím prvním předsedou a 1910–14 šéfredaktorem tiskového
 +
orgánu ''Divadelní svět''.
 +
 
 +
V lednu 1924 se stal prvním hlasatelem, režisérem a inspektorem
 +
vysílání rodícího se Československého rozhlasu, tehdy ještě
 +
pražského Radiojournalu, kde našel nejvlastnější uplatnění.
 +
Mohl plně využít krásného zvučného hlasu a v literárních
 +
pořadech lásku k poezii i dlouholeté recitátorské zkušenosti.
 +
Ovlivnil i rozvoj rozhlasových publicistických žánrů. Z novin
 +
sestavoval rozhlasová zpravodajství, tvořil literární čtvrthodinky
 +
a půlhodinky. Úspěšná se stala jeho první sportovní reportáž,
 +
přenos boxerského zápasu z Letné v srpnu 1924 (utkání
 +
českého přeborníka Franka Rose-Růžičky a Afroameričana
 +
Rocky Knighta). Naposledy vystoupil v rozhlasu na Štědrý
 +
den 1933.
 +
 
 +
V drobných rolích se objevil ve filmu, jak v němém, tak zvukovém
 +
(rada Švarc, ''Kariéra Pavla Čamrdy'', 1931). Více filmových
 +
příležitostí v němých rolích maminek, babiček či hospodyní
 +
získala jeho manželka, herečka '''Saša D.''' (roz. Alexandra
 +
Schwarzová, poprvé provdaná Kokošková [1866–1942]).
 +
Pohřben byl na Olšanech.
 +
 
 +
'''D:''' role: Foebus, Ch. Birch-Pfeifferová, Zvoník u Matky Boží, 1885; Ruy
 +
Blas, V. Hugo, Ruy Blas, 1889; Brtnický, L. Stroupežnický, Paní mincmistrová,
 +
1890; Trast, H. Sudermann, Čest; Luka, M. Gorkij, Na dně; Jokanaan,
 +
O. Wilde, Salome; Demetrius, W. Shakespeare, Sen noci svatojanské; Jago,
 +
týž, Othello, 1901–03; Lord Chiltern, O. Wilde, Ideální manžel; Karel Rychter,
 +
J. Štolba, Vodní družstvo, 1906; Filip Derblay, G. Ohnet, Majitel hutí,
 +
1907; Plukovník, A. Schnitzler, Život volá, 1908; Hrabě Václav Kounic,
 +
E. Bozděch, Zkouška státníkova, 1908; Václav Hrobčický, L. Stroupežnický,
 +
Václav Hrobčický z Hrobčic, 1908; Kočkarev, N. V. Gogol, Ženitba, 1909;
 +
Admirál Carliste, W. S. Maugham, Lady Federick, 1909; Inspektor Svoboda,
 +
V. Štech, Habada a Jordán, 1911.
 +
 
 +
'''L:''' m.n., A. D., in: Lidové noviny 18. 1. 1934; J. Hurt, O A. D., in: Divadlo
 +
13, 1933–34, č. 4–5; R. Deyl, Sláva-tráva, 1938, s. 67–84; A. Javorin,
 +
Pražské arény, 1958, s. 242–243; R. Deyl, Vavříny s trny, 1973, s. 153–158;
 +
O. Spálová, Sága rodu Budilova, 1978, passim; Postavy brněnského jeviště
 +
2, 1985–1989, s. 115–117, s. 191 (heslo Kokošková-D.); OSN 28, s. 275;
 +
MSN 2, s. 307; OSND 2/1, s. 184; ČBS, s. 241; Tomeš 1, s. 241; Kulturní
 +
adresář ČSR, 1934, s. 72; A. Patzaková (ed.), Prvních deset let československého
 +
rozhlasu, 1935, rejstřík; R. Běhal a kol., Kdo je kdo v sedmdesátileté
 +
historii českého rozhlasu, 1993, s. 60n.; Z. Patrovská – B. Roedl, Biografický
 +
slovník okresu Louny, 2000, s. 25; E. Ješutová a kol., Od mikrofonu
 +
k posluchačům, 2008, s. 26–28, 41–51; So-, Náš první hlasatel, in: Rozhlas
 +
a televize, 1964, č. 20; M. Horáková, Rozhlasu do vínku, in: Týdeník Květy,
 +
1979, č. 17; S. Perkner, Byli první…, in: Československý rozhlas, 1988, č. 4;
 +
M. Pokorný, První z hlasatelů, in: Týdeník Rozhlas, 1995, č. 31; J. Maršík,
 +
Kapitoly z historie českého rozhlasového vysílání 9, in: tamtéž 23. 6. 2003,
 +
č. 18, 25. 8. 2003, č. 34, 15. 12. 2003; M. Fikejz, Český film: herci a herečky
 +
1 (A–K), 2006, s. 205; J. Hubička, Bylo umění to jenom přečíst, natožpak to
 +
hlásit!, in: Rozhlas 16. 9. 2008.
 +
 
 +
'''P:''' NA Praha, policejní konskripce hl. m. Prahy.
 +
 
 +
Alice Dubská, Miloslav Martínek
  
−
== Literatura ==
 
−
  OSN Dod II-1, 184; KSN III, 398; OSN 28, 275; ČBS, 112;DÚ-Šormová; BSOL 25;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]

Verze z 21. 1. 2017, 10:23

Adolf DOBROVOLNÝ
Narození 8.5.1864
Místo narození Postoloprty u Loun
Úmrtí 17.1.1934
Místo úmrtí Praha
Povolání

83- Divadelní interpret nebo herec 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf

81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45582

DOBROVOLNÝ, Adolf, * 8. 5. 1864 Postoloprty u Loun, † 17. 1. 1934 Praha, herec, režisér, rozhlasový hlasatel

Byl synem hodináře, v otcově dílně se vyučil řemeslu, zároveň absolvoval dvouletou obchodní školu v Praze. Již za studií se věnoval divadlu na ochotnické scéně Pokrok v Karlíně. V polovině 70. let, kdy se rodiče přestěhovali do Buštěhradu, hrál s bratrem s místními ochotníky. Opustil řemeslo a rozhodl se pro profesionální dráhu herce. První angažmá získal u divadelní společnosti Františka Čížka, 1879 nastoupil k Václavu Choděrovi, poté k Josefu Faltysovi, 1883 se stal členem společnosti Františka Pokorného, která v té době působila v Plzni. Diváky upoutal urostlou postavou, elegantním zjevem a lahodným hlasem, např. jako Foebus v dramatizaci Zvoníka u Matky Boží. Po těžkém onemocnění, kdy ztratil část vlasů, propadal depresi. Opustil Pokorného a uchýlil se postupně k několika malým divadelním společnostem. 1889 se v Blovicích potkal s Vendelínem Budilem, s nímž působil (s krátkou přestávkou) 1889–92 v Plzni a pod jehož vedením plně rozvinul herecký talent. Uspěl zejména v titulní roli Hugova Ruy Blase. Zdravotní potíže ho opět načas vyřadily z divadla, korigoval Sborník světové poezie, příležitostně vystupoval jako recitátor, 1892 krátce působil v Libni (Praha) u Jana Hurta a na Vinohradech u Jana Pištěka. Oženil se s herečkou a ředitelkou divadelní společnosti Sašou Kokoškovou, která 1894 převzala pro svou společnost libeňské Divadlo u Deutschů. Ve funkci artistického ředitele divadla se D. snažil o hodnotný repertoár, vedle běžných lidových her uvedl také Baluckého, Jiráska, Sofokla, Ostrovského i Shakespeara. 1895 nastudoval Jeřábkova Služebníka svého pána jako první představení pro dělníky. 1897 ukončila společnost S. Kokoškové v Divadle u Deutschů činnost a D. hrál příležitostně u různých společností. 1900 se stal hercem a režisérem Slovinského národního divadla v Lublani. Po návratu do Prahy působil v holešovické Uranii, 1906 u společnosti Antoše Frýdy v Brně, kde hrál a režíroval. V Brně se projevil jako vyspělý a zkušený herec i režisér. Ztělesnil Napoleona v Sardouově komedii Madame Sans-Gêne, Petruccia v Shakespearově Zkrocení zlé ženy, Filipa Derblaye v Ohnetově Majiteli hutí, Samka v dramatu G. Preissové Gazdina roba. 1907 byl angažován do nově otevřeného Městského divadla na Vinohradech. Úspěchu dosáhl v roli hraběte Kounice v Bozděchově Zkoušce státníkově. Vedle úloh ve veselohrách a konverzačních hrách se věnoval režii oper (mj. W. A. Mozart, Takové jsou všechny; J. Offenbach, Hoffmannovy povídky; G. Verdi, La Traviata; Ch. Gounod, Faust a Markétka). Divadlo opustil 1913 po odchodu ředitele Václava Štecha. Pak se uplatnil jako recitátor. 1919–22 byl členem kabaretu Lucerna, kam ho angažoval K. Hašler. Zároveň pracoval v Organizaci českého herectva, kterou 1909 založil, stal se jejím prvním předsedou a 1910–14 šéfredaktorem tiskového orgánu Divadelní svět.

V lednu 1924 se stal prvním hlasatelem, režisérem a inspektorem vysílání rodícího se Československého rozhlasu, tehdy ještě pražského Radiojournalu, kde našel nejvlastnější uplatnění. Mohl plně využít krásného zvučného hlasu a v literárních pořadech lásku k poezii i dlouholeté recitátorské zkušenosti. Ovlivnil i rozvoj rozhlasových publicistických žánrů. Z novin sestavoval rozhlasová zpravodajství, tvořil literární čtvrthodinky a půlhodinky. Úspěšná se stala jeho první sportovní reportáž, přenos boxerského zápasu z Letné v srpnu 1924 (utkání českého přeborníka Franka Rose-Růžičky a Afroameričana Rocky Knighta). Naposledy vystoupil v rozhlasu na Štědrý den 1933.

V drobných rolích se objevil ve filmu, jak v němém, tak zvukovém (rada Švarc, Kariéra Pavla Čamrdy, 1931). Více filmových příležitostí v němých rolích maminek, babiček či hospodyní získala jeho manželka, herečka Saša D. (roz. Alexandra Schwarzová, poprvé provdaná Kokošková [1866–1942]). Pohřben byl na Olšanech.

D: role: Foebus, Ch. Birch-Pfeifferová, Zvoník u Matky Boží, 1885; Ruy Blas, V. Hugo, Ruy Blas, 1889; Brtnický, L. Stroupežnický, Paní mincmistrová, 1890; Trast, H. Sudermann, Čest; Luka, M. Gorkij, Na dně; Jokanaan, O. Wilde, Salome; Demetrius, W. Shakespeare, Sen noci svatojanské; Jago, týž, Othello, 1901–03; Lord Chiltern, O. Wilde, Ideální manžel; Karel Rychter, J. Štolba, Vodní družstvo, 1906; Filip Derblay, G. Ohnet, Majitel hutí, 1907; Plukovník, A. Schnitzler, Život volá, 1908; Hrabě Václav Kounic, E. Bozděch, Zkouška státníkova, 1908; Václav Hrobčický, L. Stroupežnický, Václav Hrobčický z Hrobčic, 1908; Kočkarev, N. V. Gogol, Ženitba, 1909; Admirál Carliste, W. S. Maugham, Lady Federick, 1909; Inspektor Svoboda, V. Štech, Habada a Jordán, 1911.

L: m.n., A. D., in: Lidové noviny 18. 1. 1934; J. Hurt, O A. D., in: Divadlo 13, 1933–34, č. 4–5; R. Deyl, Sláva-tráva, 1938, s. 67–84; A. Javorin, Pražské arény, 1958, s. 242–243; R. Deyl, Vavříny s trny, 1973, s. 153–158; O. Spálová, Sága rodu Budilova, 1978, passim; Postavy brněnského jeviště 2, 1985–1989, s. 115–117, s. 191 (heslo Kokošková-D.); OSN 28, s. 275; MSN 2, s. 307; OSND 2/1, s. 184; ČBS, s. 241; Tomeš 1, s. 241; Kulturní adresář ČSR, 1934, s. 72; A. Patzaková (ed.), Prvních deset let československého rozhlasu, 1935, rejstřík; R. Běhal a kol., Kdo je kdo v sedmdesátileté historii českého rozhlasu, 1993, s. 60n.; Z. Patrovská – B. Roedl, Biografický slovník okresu Louny, 2000, s. 25; E. Ješutová a kol., Od mikrofonu k posluchačům, 2008, s. 26–28, 41–51; So-, Náš první hlasatel, in: Rozhlas a televize, 1964, č. 20; M. Horáková, Rozhlasu do vínku, in: Týdeník Květy, 1979, č. 17; S. Perkner, Byli první…, in: Československý rozhlas, 1988, č. 4; M. Pokorný, První z hlasatelů, in: Týdeník Rozhlas, 1995, č. 31; J. Maršík, Kapitoly z historie českého rozhlasového vysílání 9, in: tamtéž 23. 6. 2003, č. 18, 25. 8. 2003, č. 34, 15. 12. 2003; M. Fikejz, Český film: herci a herečky 1 (A–K), 2006, s. 205; J. Hubička, Bylo umění to jenom přečíst, natožpak to hlásit!, in: Rozhlas 16. 9. 2008.

P: NA Praha, policejní konskripce hl. m. Prahy.

Alice Dubská, Miloslav Martínek

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=DOBROVOLNÝ_Adolf_8.5.1864-17.1.1934&oldid=97426“