Biografický slovník
DOBROVOLNÝ Filip 9.4.1880-16.9.1930
| Filip DOBROVOLNÝ | |
 | |
| Narození | 9.4.1880 |
|---|---|
| Místo narození | Borová (nyní Havlíčkova Borová) u Přibyslavi |
| Úmrtí | 16.9.1930 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 68- Redaktor nebo žurnalista |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 260-261 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=68957 |
DOBROVOLNÝ, Filip, * 9. 4. 1880 Borová (nyní Havlíčkova Borová) u Přibyslavi, † 16. 9. 1930 Praha, novinář, politik
V 11 letech začal pracovat jako textilní dělník v Sahánkově textilce v rodišti. Od mládí byl činný v sociálně demokratické straně a v odborech, psal i do stranického tisku. Od 1908 působil jako redaktor sociálně demokratického týdeníku Slovácko v Hodoníně, 1908–13 řídil prostějovský obdeník Hlas lidu. Poté pracoval v tiskovém výboru strany v Praze a redigoval týdeník Zář. Po vypuknutí první světové války vedl sociálně demokratickou Týdenní kroniku válečnou. Od 1919 se podílel na formování marxistické levice v sociální demokracii, 1921 se stal členem KSČ. Od jara 1921 byl v redakci Rudého práva jako jeho faktický šéfredaktor; oficiálně se jím stal až po slučovacím sjezdu KSČ v listopadu a ve funkci vytrval do 1928. Pod jeho vedením zvětšil deník formát a zlepšil grafickou úpravu. Současně s působením v Rudém právu D. redigoval komunistický politický týdeník Kronika. Od 1925 byl členem ÚV KSČ, 1927–29 členem politbyra ÚV KSČ, 1924–28 kandidátem exekutivy Komunistické internacionály a členem exekutivy Rolnické internacionály. V období před 5. sjezdem KSČ patřil D. ke konzervativnější skupině ve straně (okolo B. Jílka a V. Bolena). Přestože se hlásil k levici a myšlence bolševizace strany, nebyl na sjezdu 1929 opět zvolen do ÚV a šéfredaktorem Rudého práva se stal J. Guttmann. 1929 byl D. kooptován do ÚV, jmenován vedoucím zemědělského oddělení ÚV a v listopadu 1929 zvolen senátorem za KSČ. Až do smrti vydával Kroniku.
V Praze nesla 1948–74 jeho jméno dnes zaniklá ulička v Karlíně. Jedním ze synů byl sochař Viktor D. (1909–1987).
D: Koho volit, abychom se nezklamali?, 1925; Příčina bídy a jak z ní vyjít?: Poučení o příčinách bídy, kapitalistické stabilisaci, racionalisaci, buržoasní vládě, blahovolné oposici, politických čachrech, fašismu, politice socialistických stran, vládních plánech, jednotné frontě, dělnické vládě a východisku z bídy, 1926; František Krupička a politické aktuality: Politika – Zákulisí – Satira – Humor – i Pravda, 1929.
L: ČBS, s. 112; Tomeš 1, s. 241–242; V. Dolejší, 40 let Rudého práva, 1960, s. 194–196; týž, Noviny a novináři, 1963, s. 54; kol., Naše Rudé právo, 1980, s. 247–250; MČE 2, s. 146; Členská matrika Syndikátu čs. novinářů, in: Věstník čs. novinářů 4, 1930, č. 1–2, s. 5; Novinářský hřbitov, in: tamtéž, č. 9–10, s. 206; M. Vltavský, Bil se za všechny proletáře, in: Novinář 32, 1980, č. 3, s. 6; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 499; M. Lašťovka – V. Ledvinka a kol., Pražský uličník 2, 1997, s. 485.
P: NA Praha, fond ASYN, členská evidence Syndikátu čs. novinářů, členská přihláška do Syndikátu denního tisku čs. ze dne 1. 11. 1920, do Syndikátu čs. novinářů z 10. 7. 1926 a z 22. 10. 1928.
Jitka Kryšpínová
