Biografický slovník
DOBROVOLSKÝ Jaroslav 5.10.1895-29.4.1942: Porovnání verzí
(DOBROVOLSKÝ_Jaroslav_5.10.1895-29.4.1942) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 5.10.1895 | | datum narození = 5.10.1895 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Lužice u Hodonína |
| datum úmrtí = 29.4.1942 | | datum úmrtí = 29.4.1942 | ||
| − | | místo úmrtí = Mauthausen | + | | místo úmrtí = Mauthausen (Rakousko) |
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''DOBROVOLSKÝ, Jaroslav''', ''* 5. 10. 1895 Lužice u Hodonína, † 29. 4. 1942 Mauthausen (Rakousko), malíř, grafik, komunální politik, osvětový pracovník'' | ||
| + | |||
| + | Nejmladší ze čtrnácti dětí důlního kováře. 1913 maturoval | ||
| + | na reálném gymnáziu v Hodoníně. 1913/14 učil na obecných | ||
| + | školách, po vypuknutí první světové války narukoval do | ||
| + | rakousko-uherské armády. Po návratu z fronty působil 1918 až | ||
| + | 1920 jako učitel na obecné škole ve Starém Městě u Uherského | ||
| + | Hradiště, 1920–22 v rodných Lužicích, 1922–29 postupně na | ||
| + | Státním ústavu pro hluchoněmé děti v Jelšavě na Slovensku, | ||
| + | na obecné škole v Uherském Ostrohu a na měšťanské škole | ||
| + | v Břeclavi. Doplnil si maturitu na učitelském ústavu | ||
| + | v Kroměříži a získal aprobaci pro obor matematika a kreslení. | ||
| + | 1929–35 učil na měšťanské škole v Hodoníně, 1939–40 | ||
| + | působil jako okresní školní inspektor v Moravské Ostravě. | ||
| + | Soustavně se zabýval metodikou výuky kreslení, přispíval do | ||
| + | odborných pedagogických časopisů a publikoval metodické | ||
| + | příručky ''Kreslení v prvouce'' (1931) a ''Kreslení ve 3.–5. ročníku'' | ||
| + | (1932). Zároveň se věnoval grafické tvorbě (cykly dřevorytů | ||
| + | a leptů: ''Hrady a zámky Podyjí'', 1927; ''Z Pováží'', 1928–29; | ||
| + | ''Bratislava'', 1929; ''Uherský Ostroh I–II'', 1929; ''Přes Vysoké Tatry'', | ||
| + | 1930; ''Hodonín'', 1930; ''Břeclav'', 1931, ''Ostrava'', 1940; ilustrace-linoryty pro bibliofilská vydání díla Petra Bezruče; soubory ex libris, novoročenky, návrhy knižních vazeb, plakátů a diplomů), | ||
| + | ale i krajinomalbě (akvarely s motivy z Dalmácie; | ||
| + | oleje, pastely). Jeho ex libris byla oceněna na mezinárodních | ||
| + | výstavách v Bruselu, v USA i v Austrálii, 1936 předsedal československé | ||
| + | sekci mezinárodní výstavy knižních značek v Los | ||
| + | Angeles. | ||
| + | |||
| + | Angažoval se v Sokole a v řadě spolků; politicky byl činný | ||
| + | v sociální demokracii (člen předsednictva jejího okresního | ||
| + | výkonného výboru v Hodoníně). 1935–39 zastával úřad starosty | ||
| + | Hodonína; v této funkci organizoval návštěvu prezidenta | ||
| + | Beneše ve městě 1936. Na začátku německé okupace se | ||
| + | aktivně zapojil do domácí rezistence v odbojové organizaci | ||
| + | Obrana národa. Zajišťoval ilegální přechody do zahraničí | ||
| + | a vyvíjel zpravodajskou činnost. V září 1940 byl zatčen gestapem, | ||
| + | vězněn v Ratiboři, Olomouci a v Brně a deportován | ||
| + | do koncentračního tábora Mauthausen, kde zahynul. Urna | ||
| + | s popelem byla uložena na hřbitově v rodišti. | ||
| + | |||
| + | S manželkou Emilií, roz. Bdinkovou, měl dceru Danu. Po válce | ||
| + | byly po něm pojmenovány ulice v Hodoníně a v Ostravě. | ||
| + | Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce obětí německé okupace | ||
| + | z řad moravských učitelů, umístěné na budově bývalé | ||
| + | Zemské školní rady v Brně. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' nekrolog in: Malovaný kraj 2, 1947, s. 28–30; KSN 3, s. 398; Toman 1, | ||
| + | s. 166; Kulturní adresář ČSR, 1936, s. 82; A. Gála, Daň krve moravskoslezských | ||
| + | škol 1939–1945, 1947, s. 23; L. Nedbal – M. Hynek – G. Rucká | ||
| + | – V. Schildberger, Hodonín ve válce a okupaci v letech 1939–1945, 2005, | ||
| + | s. 17, 22–23, 38; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách | ||
| + | české sociální demokracie, 2005, s. 44–45. | ||
| + | |||
| + | Josef Tomeš | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
[[Kategorie:1895]] | [[Kategorie:1895]] | ||
| + | [[Kategorie:Lužice]] | ||
[[Kategorie:1942]] | [[Kategorie:1942]] | ||
[[Kategorie:Mauthausen]] | [[Kategorie:Mauthausen]] | ||
Verze z 21. 1. 2017, 10:37
| Jaroslav DOBROVOLSKÝ | |
 | |
| Narození | 5.10.1895 |
|---|---|
| Místo narození | Lužice u Hodonína |
| Úmrtí | 29.4.1942 |
| Místo úmrtí | Mauthausen (Rakousko) |
| Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
DOBROVOLSKÝ, Jaroslav, * 5. 10. 1895 Lužice u Hodonína, † 29. 4. 1942 Mauthausen (Rakousko), malíř, grafik, komunální politik, osvětový pracovník
Nejmladší ze čtrnácti dětí důlního kováře. 1913 maturoval na reálném gymnáziu v Hodoníně. 1913/14 učil na obecných školách, po vypuknutí první světové války narukoval do rakousko-uherské armády. Po návratu z fronty působil 1918 až 1920 jako učitel na obecné škole ve Starém Městě u Uherského Hradiště, 1920–22 v rodných Lužicích, 1922–29 postupně na Státním ústavu pro hluchoněmé děti v Jelšavě na Slovensku, na obecné škole v Uherském Ostrohu a na měšťanské škole v Břeclavi. Doplnil si maturitu na učitelském ústavu v Kroměříži a získal aprobaci pro obor matematika a kreslení. 1929–35 učil na měšťanské škole v Hodoníně, 1939–40 působil jako okresní školní inspektor v Moravské Ostravě. Soustavně se zabýval metodikou výuky kreslení, přispíval do odborných pedagogických časopisů a publikoval metodické příručky Kreslení v prvouce (1931) a Kreslení ve 3.–5. ročníku (1932). Zároveň se věnoval grafické tvorbě (cykly dřevorytů a leptů: Hrady a zámky Podyjí, 1927; Z Pováží, 1928–29; Bratislava, 1929; Uherský Ostroh I–II, 1929; Přes Vysoké Tatry, 1930; Hodonín, 1930; Břeclav, 1931, Ostrava, 1940; ilustrace-linoryty pro bibliofilská vydání díla Petra Bezruče; soubory ex libris, novoročenky, návrhy knižních vazeb, plakátů a diplomů), ale i krajinomalbě (akvarely s motivy z Dalmácie; oleje, pastely). Jeho ex libris byla oceněna na mezinárodních výstavách v Bruselu, v USA i v Austrálii, 1936 předsedal československé sekci mezinárodní výstavy knižních značek v Los Angeles.
Angažoval se v Sokole a v řadě spolků; politicky byl činný v sociální demokracii (člen předsednictva jejího okresního výkonného výboru v Hodoníně). 1935–39 zastával úřad starosty Hodonína; v této funkci organizoval návštěvu prezidenta Beneše ve městě 1936. Na začátku německé okupace se aktivně zapojil do domácí rezistence v odbojové organizaci Obrana národa. Zajišťoval ilegální přechody do zahraničí a vyvíjel zpravodajskou činnost. V září 1940 byl zatčen gestapem, vězněn v Ratiboři, Olomouci a v Brně a deportován do koncentračního tábora Mauthausen, kde zahynul. Urna s popelem byla uložena na hřbitově v rodišti.
S manželkou Emilií, roz. Bdinkovou, měl dceru Danu. Po válce byly po něm pojmenovány ulice v Hodoníně a v Ostravě. Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce obětí německé okupace z řad moravských učitelů, umístěné na budově bývalé Zemské školní rady v Brně.
L: nekrolog in: Malovaný kraj 2, 1947, s. 28–30; KSN 3, s. 398; Toman 1, s. 166; Kulturní adresář ČSR, 1936, s. 82; A. Gála, Daň krve moravskoslezských škol 1939–1945, 1947, s. 23; L. Nedbal – M. Hynek – G. Rucká – V. Schildberger, Hodonín ve válce a okupaci v letech 1939–1945, 2005, s. 17, 22–23, 38; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie, 2005, s. 44–45.
Josef Tomeš
