DOBRUSKÝ Václav 11.8.1858-24.12.1916: Porovnání verzí

Z Personal
(DOBRUSKÝ_Václav_11.8.1858-24.12.1916)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Václav DOBRUSKÝ
 
| jméno = Václav DOBRUSKÝ
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Dobrusky Vaclav portret.jpg
 
| datum narození = 11.8.1858
 
| datum narození = 11.8.1858
| místo narození = Heřmanův Městec, o. Chrudim
+
| místo narození = Heřmanův Městec
 
| datum úmrtí = 24.12.1916
 
| datum úmrtí = 24.12.1916
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Václav DOBRUSKÝ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 265-266
 +
}}
 +
'''DOBRUSKÝ, Václav''', ''* 11. 8. 1858 Heřmanův Městec, † 24. 12. 1916 Praha, klasický archeolog, numismatik, muzejník''
 +
 
 +
Klasickou filologii a klasickou archeologii studoval na pražské
 +
filozofické fakultě 1877–80. Pod vlivem Konstantina Jirečka
 +
odešel s Hermenegildem Škorpilem 1880 do Bulharska, kde
 +
učil na gymnáziu v Plovdivu a pak 1886–93 v Sofii. Tam začal
 +
spolupracovat se slavistou I. Šišmanovem. Významnější byla
 +
však D. průkopnická a organizátorská činnost v rodící se bulharské
 +
archeologii. Jeho zájem o starověké památky země se stal
 +
brzy známým a D. archeologické studijní cesty po Bulharsku
 +
podporovalo ministerstvo vyučování, v jehož sborníku o nich
 +
podával zprávy. Později podnikal studijní cesty do Itálie, Řecka,
 +
do muzeí v Berlíně či Paříži. Jeho publikace (od 1883) pomohly
 +
ke vzniku Národního muzea v Sofii, kde D. prakticky
 +
založil a spravoval archeologické (převážně antické) oddělení,
 +
jež se díky sbírkám vytvářeným vlastními vykopávkami stalo
 +
těžištěm muzea. D. byl 1893–1910 jeho prvním ředitelem
 +
(po rozdělení na archeologii a etnografii 1905 zůstal ředitelem
 +
Národního archeologického muzea). Podílel se na reprezentačním
 +
díle o antických památkách Bulharska a 1907 se pokusil
 +
vydávat odborný časopis ''Archeologičeski izvestija na Narodnija''
 +
''muzej''. 1901 podnítil vznik bulharské archeologické společnosti
 +
(Archeologičesko družestvo) a jako místopředseda ji prakticky
 +
vedl, 1908 prosadil zákonný zákaz vývozu památek.
 +
 
 +
Odborně se věnoval archeologii klasické, pravěké i středověké,
 +
numismatice a etnografii. 1890–1910 působil jako docent
 +
řecké a římské klasické archeologie, epigrafiky a numismatiky
 +
na sofijské univerzitě. Jeho žáci se stali prvními významnými
 +
bulharskými archeology (G. Kacarov či pozdější premiér
 +
z období druhé světové války B. Filov). D. podnikal menší
 +
výzkumy na významných starověkých lokalitách, jako byla
 +
thrácká svatyně Glava Panega (poblíž Vraci) 1903 a 1906, antická
 +
města Colonia Ulpia Oescus (Gigen na Dunaji) 1904 až
 +
1905 či Nicopolis ad Istrum (Nikjup u Veliko Tărnova) 1901
 +
a 1906–09. Byl členem archeologických ústavů ve Vídni,
 +
Athénách, Berlíně a Římě, řady společností a institucí oboru
 +
a přispěvatelem zahraničních odborných časopisů i mezinárodních
 +
edicí (''Corpus inscriptionum latinarum''). Přes různá vyznamenání
 +
a uznání zásluh o bulharskou kulturu jej nakonec
 +
vnitropolitické spory a nevraživosti 1910 donutily k dobrovolnému
 +
odchodu ze všech funkcí. Krátce působil na univerzitě
 +
ve Vídni, 1911 se vrátil do Prahy, 1912–13 vyučoval jako
 +
soukromý docent antické numismatiky a epigrafiky na filozofické
 +
fakultě a 1914–15 ještě uspořádal sbírku antické numismatiky
 +
v Národním muzeu.
 +
 
 +
'''D:''' Die antiken Denkmäler in Bulgarien (spoluautor), Wien 1895; Materiali
 +
po archeologijata na Balgarija (1894–1907); Antike Inschriften aus Bulgarien,
 +
in: Archäol.-epigraphische Mittheilungen 8, 1895, s. 106n.; Inscriptions
 +
et monuments figurés de la Thrace, in: Bulletin de correspondence héllénique
 +
21, 1897, s. 118n.
 +
 
 +
'''L:''' OSN 28, s. 275; OSND 2/1, s. 186; Godišnik na Narodnija archeologičeski
 +
muzej, 1942; R. Hošek, V. D. (* 1858), in: Listy filologické 82, 1959,
 +
s. 298–301; Kudělka – Šimeček, s. 89; J. Čadík, Dr. V. D., in: Zprávy Jednoty
 +
klasických filologů 16, 1974, č. 2–3, s. 1–8; K. Sklenář, Z Čech do Pompejí,
 +
1989, s. 262–269; Sklenář, s. 135–136.
 +
 
 +
'''P:''' ANM Praha, sbírka drobných pozůstalostí; Archiv UK Praha, fond FF UK.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/68663 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Karel Sklenář
  
== Literatura ==
 
  BBS, 89; KSN III, 400; OSN 28, 275; Čsl, 406; Chrudim, 38;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:52- Archeolog]]
 
[[Kategorie:52- Archeolog]]

Aktuální verze z 21. 12. 2019, 10:49

Václav DOBRUSKÝ
Narození 11.8.1858
Místo narození Heřmanův Městec
Úmrtí 24.12.1916
Místo úmrtí Praha
Povolání 52- Archeolog
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 265-266

DOBRUSKÝ, Václav, * 11. 8. 1858 Heřmanův Městec, † 24. 12. 1916 Praha, klasický archeolog, numismatik, muzejník

Klasickou filologii a klasickou archeologii studoval na pražské filozofické fakultě 1877–80. Pod vlivem Konstantina Jirečka odešel s Hermenegildem Škorpilem 1880 do Bulharska, kde učil na gymnáziu v Plovdivu a pak 1886–93 v Sofii. Tam začal spolupracovat se slavistou I. Šišmanovem. Významnější byla však D. průkopnická a organizátorská činnost v rodící se bulharské archeologii. Jeho zájem o starověké památky země se stal brzy známým a D. archeologické studijní cesty po Bulharsku podporovalo ministerstvo vyučování, v jehož sborníku o nich podával zprávy. Později podnikal studijní cesty do Itálie, Řecka, do muzeí v Berlíně či Paříži. Jeho publikace (od 1883) pomohly ke vzniku Národního muzea v Sofii, kde D. prakticky založil a spravoval archeologické (převážně antické) oddělení, jež se díky sbírkám vytvářeným vlastními vykopávkami stalo těžištěm muzea. D. byl 1893–1910 jeho prvním ředitelem (po rozdělení na archeologii a etnografii 1905 zůstal ředitelem Národního archeologického muzea). Podílel se na reprezentačním díle o antických památkách Bulharska a 1907 se pokusil vydávat odborný časopis Archeologičeski izvestija na Narodnija muzej. 1901 podnítil vznik bulharské archeologické společnosti (Archeologičesko družestvo) a jako místopředseda ji prakticky vedl, 1908 prosadil zákonný zákaz vývozu památek.

Odborně se věnoval archeologii klasické, pravěké i středověké, numismatice a etnografii. 1890–1910 působil jako docent řecké a římské klasické archeologie, epigrafiky a numismatiky na sofijské univerzitě. Jeho žáci se stali prvními významnými bulharskými archeology (G. Kacarov či pozdější premiér z období druhé světové války B. Filov). D. podnikal menší výzkumy na významných starověkých lokalitách, jako byla thrácká svatyně Glava Panega (poblíž Vraci) 1903 a 1906, antická města Colonia Ulpia Oescus (Gigen na Dunaji) 1904 až 1905 či Nicopolis ad Istrum (Nikjup u Veliko Tărnova) 1901 a 1906–09. Byl členem archeologických ústavů ve Vídni, Athénách, Berlíně a Římě, řady společností a institucí oboru a přispěvatelem zahraničních odborných časopisů i mezinárodních edicí (Corpus inscriptionum latinarum). Přes různá vyznamenání a uznání zásluh o bulharskou kulturu jej nakonec vnitropolitické spory a nevraživosti 1910 donutily k dobrovolnému odchodu ze všech funkcí. Krátce působil na univerzitě ve Vídni, 1911 se vrátil do Prahy, 1912–13 vyučoval jako soukromý docent antické numismatiky a epigrafiky na filozofické fakultě a 1914–15 ještě uspořádal sbírku antické numismatiky v Národním muzeu.

D: Die antiken Denkmäler in Bulgarien (spoluautor), Wien 1895; Materiali po archeologijata na Balgarija (1894–1907); Antike Inschriften aus Bulgarien, in: Archäol.-epigraphische Mittheilungen 8, 1895, s. 106n.; Inscriptions et monuments figurés de la Thrace, in: Bulletin de correspondence héllénique 21, 1897, s. 118n.

L: OSN 28, s. 275; OSND 2/1, s. 186; Godišnik na Narodnija archeologičeski muzej, 1942; R. Hošek, V. D. (* 1858), in: Listy filologické 82, 1959, s. 298–301; Kudělka – Šimeček, s. 89; J. Čadík, Dr. V. D., in: Zprávy Jednoty klasických filologů 16, 1974, č. 2–3, s. 1–8; K. Sklenář, Z Čech do Pompejí, 1989, s. 262–269; Sklenář, s. 135–136.

P: ANM Praha, sbírka drobných pozůstalostí; Archiv UK Praha, fond FF UK.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Karel Sklenář