DODAL Karel 27.1.1900-6.7.1986: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku DODAL Karel 28.1.1900-1986 na DODAL Karel 27.1.1900-6.7.1986 bez založení přesměrování)
(Žádný rozdíl)

Verze z 21. 1. 2017, 20:37

Karel DODAL
Narození 27.1.1900
Místo narození Praha
Úmrtí 6.7.1986
Místo úmrtí Fort Lee (New Jersey, USA)
Povolání 85- Filmař nebo filmový podnikatel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45605

DODAL, Karel, * 27. 1. 1900 Praha, † 6. 7. 1986 Fort Lee (New Jersey, USA), trikový kameraman, výtvarník, animátor, režisér animovaných filmů

Patřil společně se svými blízkými spolupracovnicemi a životními partnerkami Hermínou Týrlovou a Irenou Dodalovou k průkopníkům českého animovaného filmu. Po první světové válce, v níž utrpěl jako voják zranění, se učil lakýrníkem. Začínal v divadle Urania jako zaměstnanec malírny a příležitostný herec epizodních rolí. 1925 byl přijat do nově vznikající filmové produkce Elekta-Journal, v níž záhy získal postavení specialisty pro filmový trik a kreslené grafy. Spolupracoval na propagačních a naučných filmech, např. Praha v záři světel (1928), Demänová (1928), Elektrické vlny (1928). V letech 1927–29 vytvořil sérii sedmi kreslených reklam s postavou kocoura Felixe (Poučení kocoura Felixe, Nové dobrodružství kocoura Felixe, Plavčíkem na slané vodě ad.). Také jeho kreslené grotesky z počátku 30. let, Bimbovo smutné dobrodružství a Tommy a mořská panna, vycházely ze vzorů americké grotesky. Autorkou námětu kresleného filmu Zamilovaný vodník, který se zachoval bez úvodních titulků, byla H. Týrlová (manželství 1928–32), která s D. spolupracovala jako kreslička a fázařka. Na podzim 1929 D. opustil Elekta-Journal a pokusil se neúspěšně založit vlastní ateliér kresleného filmu. Poté hledal možnosti uplatnění v hraném filmu, podílel se na scénáři Kariéra Pavla Čamrdy (1931) a pokračoval v práci na zakázkových trikových filmech. 1933 dokončil první český kreslený vědecký snímek Meliorace půdy, na němž spolupracoval s Otakarem Solnařem, a propagační snímek o důležitosti mléka pro děti Evička otvírá očička (film se nezachoval).

Roku 1932 se jeho novou životní partnerkou a spoluautorkou filmů stala Irena Leschnerová (* 29. 11. 1900, † červenec 1989, Buenos Aires, Argentina, roz. Rosnerová, od 1935 Dodalová). S její podporou založil ateliér IRE-film (1933–38), který byl prvním českým filmovým studiem specializovaným na animovaný film (hlavní kresličkou byla H. Týrlová). Úspěch měl kombinovaný populárně-vědecký snímek Všudybylovo dobrodružství (1936) pro Radiojournal, na němž se podíleli také Josef Skupa (loutku Všudybyla pro film upravoval Jiří Trnka) a hudební skladatel Jaroslav Ježek. Dva abstraktní filmy, barevná hravá Fantaisie érotique (1937) a černobílá úzkostná metafora válečného ohrožení Myšlenka hledající světlo (1938), byly natočeny díky finančním výnosům ze zakázkové činnosti a promítaly se na festivalech v Benátkách a Fantaisie érotique na Světové výstavě v Paříži 1937. Původní umělecké představy IRE-filmu, podle nichž jejich tvorba neměla být nápodobou americké grotesky, ale naopak sloužit náročnějším uměleckým cílům, se podařilo realizovat jen z malé části, neboť existenci ateliéru zajišťovaly především zakázky. Jeho reklamní produkce (téměř 30 snímků), originálně využívající zvuk, barvu a kombinaci animačních postupů, neměla v Praze konkurenta a vytvořila základy české moderní filmové reklamy (Maminčin výlet do nebe, 1935, Tři muži, 1936, Tajemství Lucerny, 1936, Čaroděj tónů, 1936, Hra bublinek, 1937, Píseň podzimu, 1937, Nezapomenutelný plakát, 1937, Protest, 1938 aj.). D. se stal ve 30. letech uznávaným expertem pro technologii trikového a kresleného filmu a jako jediný filmař v Praze používal systém barevného filmu Gasparcolor.

Ateliér IRE-film musel ukončit činnost v létě 1938 vzhledem k politické situaci a k nedostatku zakázek. V prosinci D. odjel do USA. Plány natočit kreslený film pro československý exil či získat práci ve studiu Walta Disneye však neuskutečnil. V USA se uplatnil jako animátor a expert pro trikový film. 1940–41 působil na univerzitě v Minnesotě, podílel se na filmech oddělení výukového filmu a se studenty natáčel pod vedením Roberta A. Kissacka barevný kreslený film o pohádkovém obru Bunyanovi. Scénář k filmu napsal Otto Rádl, který s ním krátce pobýval na univerzitě. 1941–43 pracoval v oddělení instruktážního filmu pro letecké útvary Bellovy letecké společnosti, kde vytvořil trikové pasáže pro režiséra Normana Mathewse Flying the P-39 (1943). Poté pracoval ve filmovém oddělení pro výchovné filmy v Americkém filmovém centru Rockefellerovy nadace. Po válce za ním přijela manželka, vězněná za protektorátu v ghettu Terezín, a spolu založili v New Yorku studio pro výrobu kreslených a výchovných filmů Irena Film Art. Kromě výukových filmů The Inside Story of Milking (1946, Příběh mlékařství) natočili dva kreslené společensky zaměřené snímky o důležitosti spolupráce všech ras, národů a náboženství pro Ameriku One people (1946, Jeden člověk) a film o spolupráci dělníků a zemědělců, kteří se spojili proti mocným, There were 3 men (1947, Byli jednou tři muži). Epizodu o burze Money at Work (1946, Peníze v akci) publikoval 1946 žurnál March of Time. V období stagnace filmového odvětví a přerušení činnosti studia přednášel D. na amerických univerzitách a v muzeích. Ztroskotaly i plány na spolupráci s UNESCO a se studiem Bratři v triku. Dodalovi poté uzavřeli 1948 dvouroční smlouvu s argentinským ministrem školství a v Buenos Aires založili filmový ateliér ARGENCOLOR. Studio, v němž školili nové pracovníky pro animovaný film a natáčeli výukové filmy, zaniklo na počátku 50. let v důsledku politických změn v zemi. D. se pak věnoval kreslenému reklamnímu filmu, v polovině padesátých let navázal krátkou spolupráci se španělským malířem, ilustrátorem a producentem Carlosem Ochagáviou. Koncem padesátých let připravoval ve vlastní produkci film Betlém, který nedokončil. 1961 opustil Argentinu a vrátil se do Spojených států, kde se uplatnil jako filmový technický expert v NASA. Za trikové modely související s americkou cestou na Měsíc získal 1965 americké státní občanství.

L: J. Brož – M. Frída, Historie československého filmu v obrazech 1930– 1945, 1965, s. 165; H. Týrlová, Kus historie našeho loutkového filmu, in: Film a doba 5, 1954, s. 867; M. Benešová, Hermína Týrlová, 1982; E. Strusková, Irena & K. D. Průkopníci českého animovaného filmu, in: Iluminace 18, 2006, č. 3, s. 99–144; táž, Dodalovi. Utajená historie, 2010.

Eva Strusková