DODERER Richard Gottlieb Wilhelm 28.10.1876-24.5.1955

Z Personal
Richard Gottlieb Wilhelm DODERER
Narození 28.10.1876
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 24.5.1955
Místo úmrtí Weißenbach am Attersee (Rakousko)
Povolání 27- Hutník nebo metalurg
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45607

DODERER, Richard Gottlieb Wilhelm, * 28. 10. 1876 Vídeň (Rakousko), † 24. 5. 1955 Weißenbach am Attersee (Rakousko), průmyslník

Pocházel z významné a do první světové války i velmi zámožné rodiny rakouského architekta, profesora vídeňské techniky Carla Wilhelma Christiana D. (1825–1900). Rodina byla 1877 nobilitována. D. byl bratrem stavebního podnikatele Wilhelma Carla a strýcem známého rakouského spisovatele Heimito D. (1896–1966).

Po studiu strojírenství na vídeňské technice krátce pracoval u firmy Prager Eisenindustrie AG, odtud přešel do kladenské Poldiny hutě, kde díky svému technickému i organizačnímu nadání rychle postoupil do vedoucích funkcí. Od přelomu století podnik vyráběl speciální ušlechtilé oceli pro vagonové a lokomotivní nápravy, později pro automobilový a letecký průmysl. Poldovka se stala v tomto odvětví prvním podnikem v Rakousku-Uhersku, který se na produkci těchto materiálů specializoval. 1916 v době války se zvýšila poptávka po oceli, proto bylo rozhodnuto postavit pobočku v Chomutově. D. byl pověřen jejím vybudováním a zprovozněním. Železárna zahájila provoz 1920 a D. ji následujících deset let vedl. Poté se stal ředitelem železáren rotavsko-nejdeckých se sídlem v Rotavě. Zmíněný podnik spolu s brněnskou Berg- und Hüttenwerks-Gesellschaft založil 1928 Válcovny plechu, a. s. Karlova huť ve Frýdku (Blechwalzwerke AG Karlshütte) a D. byl opět pověřen vedením tohoto rozsáhlého podniku. Následující období patřilo k vrcholům jeho profesní kariéry, protože válcovny se řadily ke svého druhu největším a nejmodernějším evropským výrobcům. Následky světové hospodářské krize však 1931 těžce poznamenaly i toto průmyslové odvětví. Uzavřely se provozy v Rotavě a Nejdku (omezila se však i výroba v Karlově huti), kde bylo propuštěno na 3 000 zaměstnanců a region čelil nejen obrovské nezaměstnanosti, ale i ostrým sociálním nepokojům.

Od mládí D. spolupracoval také s německou automobilkou Daimler-Benz při zavádění nových ušlechtilých ocelí pro výrobu karoserií. Zkušenosti využil později jako přednosta úřadu pro zkoušení materiálů na pražské německé technice. V období první Československé republiky byl zvolen členem představenstva Konfederace československých zaměstnavatelských organizací (Konföderation Tschechoslovakischer Arbeitsgeberorganisationen), členem prezidia Německého svazu průmyslu v Československu (Deutscher Hauptverband der Industrie in der Tschechoslowakei) a zastával další významné funkce v Ústředním svazu československých průmyslníků.

Byl ženatý s Berthou, roz. Michelovou, s níž měl tři syny a dceru. Po válce rodina žila v Horním Rakousku, kde D. i zemřel.

D: Industrie und Politik, in: Mitteilungen des Deutschen Hauptverbandes der Industrie 2, 1921, s. 343–347.

L: NDB 4, s. 9; Genealogisches Handbuch des Adels 7, Limburg a. d. Lahn 1965, s. 736; R. D., Ingenieur und Werksdirektor in Komotau, Leiter der Bezirksgruppe Komotau des DHI, in: Mitteilungen des Deutschen Hauptverbandes der Industrie 3, 1922, s. 205; Geschichte und Entfaltung der tschechoslowakischen Eisenindustrie, in: Montanische Rundschau (Wien) 18, 1926, č. 2, s. 44–47; Ch. Boyer, Nationale Kontrahenten oder Partner? Studien zu den Beziehungen zwischen Tschechen und Deutschen in der Wirtschaft der ČSR (1918–1938), München 1999, s. 45, 404, 422.

Marie Makariusová