DOHNAL František 31.7.1876-28.7.1956

Z Personal
František DOHNAL
Narození 31.7.1876
Místo narození Čelčice u Prostějova
Úmrtí 28.7.1956
Místo úmrtí Prostějov
Povolání

63- Spisovatel

64- Překladatel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45614

DOHNAL, František, * 31. 7. 1876 Čelčice u Prostějova, † 28. 7. 1956 Prostějov, římskokatolický kněz, básník, esejista, literární kritik, překladatel, redaktor

Byl nejstarším z deseti dětí domkáře. Na radu kněze a nadučitele odešel do Brna, kde studoval s podporou strýce, augustiniána Viléma Tomáše D., na starobrněnském nižším gymnáziu (1888–92) a na českém vyšším státním gymnáziu (1892–96). Tam ho ovlivnili F. Bartoš, R. Neuschl, F. Janovský, F. Dvorský, R. Dvořák, L. Janáček, V. Šťastný, A. Vlk, F. Šujan. 1896 maturoval. Pokračoval v biskupském semináři (1896–1900). Kněžské svěcení přijal 1900 v Brně. Jako kaplan či kooperátor v Nových Hvězdlicích u Vyškova (1900–07) vedl duchovní správu a pomáhal také J. Šrámkovi k získání prvního mandátu na Vyškovsku. 1907 byl povolán na faru v Šardicích u Kyjova. Tam založil a vedl raiffeisenku a starostoval v Orlu. Po těžké nemoci byl 1923 přeložen na faru v Křižanovicích u Slavkova, kde působil do 1937, dožil v Prostějově. Za zásluhy byl jmenován konsistorním a později skutečným arcibiskupským radou.

Jeho literární zájmy ovlivnili F. Bartoš a V. Šťastný, profesor náboženství na vyšším gymnáziu, básník a redaktor. Ve starobrněnském klášteře se stýkal mj. s V. Brandlem a s T. E. Šilingrem, pozdějším knězem, politikem, poslancem a redaktorem. Jako seminarista přednášel v Literární jednotě bohoslovců brněnských Růže Sušilova, pracoval v jejím polském kroužku vedeném T. Hudcem a přispíval do časopisů pod pseudonymem František Léman. Podporoval hnutí Katolické moderny. Publikoval od 1894. Původními lyrickými a epickými básněmi, literárními studiemi a kritikami, překlady veršů či básnické a filozofické prózy přispíval např. do Nového života (1897–1907, s jehož redaktorem Karlem Dostálem-Lutinovem se spřátelil), Musea (1897–1900), Literárních listů (1898–99), Hlasu (1899), Obzoru (1900–10), Obrázkové revue (1900–01), Hlídky (1902–35), Kazatelny (1906, 1911), Evy (1907–22), Meditace (1908–10), Nového věku (1908), Našince (1911), Nového obzoru (1911–13), Máje (1912), Archy (1914–48), Našeho domova (1915–16), Vlasti (1917 až 1933), Týna (1917), Obzoru rodinného (1920–21) a Života (1926) či do několika almanachů a sborníků (mj. Matka Boží v české poesii, 1913, Ratolest olivová, 1917, Květy poesie, 1922). Z veršů a literárních esejů otištěných v časopisech sestavil šest básnických knih (1917–48, ovlivnili ho J. Vrchlický, francouzští dekadenti; dospěl od romantické zasněnosti a melancholie k rétoričnosti) a napsal dvě publikace (1930–33), v nichž analyzoval duchovní stav Evropy 19. století. Překládal literaturu polskou (K. Przerwa-Tetmajer, K. Rydel, A. Lange, Z. Przesmycki, I. Baliński, M. Balucki, J. Žulawski ad.), francouzskou (E. Hello, P. Verlaine, S. Mallarmé, P. l’Ermite, M. Maeterlinck), německou (F. W. Weber, M. Herbertová), dánskou (J. Jörgensen) a norskou (B. Bjørnson).

Redigoval studentský časopis Záboj (1894–96), do něhož vkládal své básnické a překladatelské prvotiny, dále Obzor. List pro poučení a zábavu (1908–10, s L. Tomáškem), který proměnil v Nový Obzor. Měsíčník pro literaturu a umění (1911 až 1913), spojovací článek mezi Katolickou modernou a skupinou kolem revue Archa, v němž sdružil významné katolické literáty. Pracoval jako jeden z redaktorů revue Archa. Byl členem výboru a místopředsedou Družiny literární a umělecké, kterou 1913 spoluzaložil a jež sdružila katolické spisovatele, dále členem Společnosti J. Vrchlického ad.

D: soupisy díla a literatury in: V. Bitnar, Bibliografie díla F. D. K 60. narozeninám básníkovým, 1936; C. Pospíšil, Spisovatel, básník a essayista F. D. pětašedesátníkem, 1941; LČL 1, s. 573; výběr: Zklamané touhy. Básně, 1917; Fantomy. Básně, 1936; Píseň o stříbrných mořích. Básně, 1936; Z mého psalteria. Básně, 1939; Svatý Václav. Drama o třech jednáních, 1941; Žalm českého lidu. Verše, 1945; Z mého psalteria. Básně, 2. rozšíř. vyd., 1948; soubory esejů: Studie a profily. Literární essaye, řada 1, 1930 [J. Jörgensen, B. Bjørnson, A. Mickiewicz]; Studie a profily. Literární essaye, řada 2, 1933 [Umění a náboženství, Glossy k poesii francouzské na konci XIX. století]; Poutníci a trosečníci Absolutna. Essaye, 1939; překlady: J. Jörgensen, Obrazy římských světců, 1938; týž, Svatý oheň, 1941; rukopisy: Láska a slzy. Kniha drobných črt; Za T. Šilingerem; Tři žalmy a jiné básně; Problém Krista v moderní krásné literatuře; Výbor z moderní polské lyriky; F. W. Weber, Třinácte lip; J. Jörgensen, Naše paní dánská; Výbor ze spisů E. Hella; Výbor z básní J. Jörgensena.

L: LČL 1, s. 572n. (kde soupis literatury); L. Zamykal, F. D., in: F. D., Zklamané touhy. Básně, 1917, s. 105–108; KSN 3, s. 409; Slovník českých spisovatelů, Toronto 1982, s. 75; M. C. Putna, Česká katolická literatura 1848–1918, 1998, s. 781 (rejstřík).

P: MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, č. 9030, římskokatolický farní úřad Klenovice na Hané, matrika narozených pro Čelčice sv. III, fol. 119; LA PNP, F. D. osobní fond (jeden karton, 1888–1935, se soupisem L. Šolcové z 1995).

Miroslava Novotná, Gustav Novotný