Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DOKOUPIL Vilém Vincenc 30.5.1852-?18.2.1927

{{Infobox - osoba
| jméno = Vilém Vincenc DOKOUPIL
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 30.5.1852
| místo narození = Boskovice
| datum úmrtí = 18./19.2.1927
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 61- Pedagog

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 278
}}
'''DOKOUPIL, Vilém Vincenc''', ''* 30. 5. 1852 Boskovice, † 18. /19. 2. 1927 Praha, pedagog, organizátor odborného a dívčího školství, redaktor, odborný spisovatel''

Pocházel z rodiny kožešníka. Po studiích na reálce (dokončena
1868) a německé vysoké škole technické v Brně (absolvoval
1872) se stal učitelem na reálném gymnáziu v Kyjově. Již
1874 byl povolán do státních služeb jako ředitel průmyslové
školy v Bystřici v Sedmihradsku (Bistritz in Siebenbürgen,
dnes Bistriţa v Rumunsku). Odtud se vrátil do Čech a 1883
až 1904 pracoval jako první ředitel hořické školy sochařsko-kamenické a současně jako učitel aritmetiky, měřictví, rýsování,
kreslení a fyziky, později příležitostně němčiny. Pro
školu sepsal organizační statut, učební osnovy, školní a kázeňský
řád, zajistil výstavbu nové budovy (1891). D. se také
postaral o založení odborné školy pokračovací pro kameníky
ve Vojicích u Jičína. Byl vládním komisařem pro inspekci
průmyslových škol pokračovacích (patrně 1889–1904)
na Královéhradecku a zasedal jako zástupce vlády v kuratoriu
hořické obchodní školy. Z pověření ministerstva vyučování
cestoval po Čechách, aby studoval poměry kamenické živnosti.
Přispěl tak k jejímu zvelebení, výchově nových adeptů.
Zajížděl na stáže do sochařských, štukatérských a kamenických
závodů či škol a na umělecké výstavy v zahraničí, psal
dobrozdání, vypracovával návrhy na rekonstrukce pomníků,
byl v porotách na průmyslových výstavách. Předsedal dvěma
hořickým okresním výborům: pro obeslání Zemské jubilejní
výstavy v Praze (1891) a Národopisné výstavy českoslovanské
(1895). Od 1888 pracoval jako technický referent spolku pro
udržování památek z války roku 1866 a 1895–1905 se angažoval
v Ústředním spolku pro udržování válečných pomníků
z roku 1866 v Čechách a při jejich opravách. Byl zvolen dopisujícím
členem ústřední komise pro zachování uměleckých
a historických památek ve Vídni (1885), čestným a dopisujícím
členem domácích a zahraničních učených (hlavně přírodovědných)
společností. Psal do ''Ottova slovníku naučného''
hesla z oboru sochařství, kamenictví a sedmihradského místopisu.
Zasloužil se o druhé vydání Schmidova díla ''Kamenické''
''práce v pozemním stavitelství'' (1901) a ''Průvodce po bojišti královéhradeckém''
(1896). V Hořicích organizoval společenský život,
byl mj. prvním předsedou Archeologického a muzejního
spolku založeného 1887. Redigoval ''Národopisný sborník okresu''
''hořického'' (1895) a sám do něho přispěl. Podílel se i na katalogu
Hospodářské, průmyslové a umělecké výstavy českého
severovýchodu v Hořicích.

Od 1904 D. působil jako úředník na ministerstvu kultu a vyučování
ve Vídni; byl jmenován inspektorem českých, moravských
a jihoslovanských průmyslových a odborných škol. 1908
přešel na ministerstvo veřejných prací. 1912 odešel do výslužby
a přestěhoval se do Prahy. Tam byl od 1914 ředitelem Klarova
ústavu pro nevidomé, po 1918 zástupcem vlády v ústředním
výboru živnostenských škol pokračovacích a v Ženském spolku
výrobním. Získal rytířské řády, mj. královský saský druhé
třídy, královský pruský, řád Františka Josefa, či titul papežský
čestný komoří. Byl pochován na Olšanských hřbitovech.

'''D:''' OSN 7, s. 773, výběr: Školství průmyslové na hořickém okresu. Starobylé
kříže kamenné na Hořicku, in: Národopisný sborník okresu hořického,
1895, s. 337n., 360n.; Sochařství a kamenictví v Hořicích a okolí, in: Katalog
výstavy českého severovýchodu v Hořicích roku 1903, 1903, s. 83n.

'''L:''' První výroční zpráva o c. k. odborné škole sochařsko-kamenické v Hořicích
za školní rok 1883–4, 1884, s. 5n.; Druhá výroční zpráva o c. k. odborné
škole sochařsko-kamenické v Hořicích za školní rok 1884–85, 1885, passim;
Osmá výroční zpráva o c. k. odborné škole sochařské a kamenické v Hořicích
za školní rok 1890–91, 1891, passim; Devátá výroční zpráva o c. k. odborné
škole sochařské a kamenické v Hořicích ve školním roce 1891–92, 1892,
s. 3n.; Jubilejní školní zpráva za rok 1933–34 na paměť 50ti letého trvání
ústavu. 1884–1934, 1934, s. 1n.; OSND 2/1, s. 194; A. Jilemnický, Kámen
jako událost. Kulturně historický a společenský obraz první české školy sochařů
a kameníků za sto let její existence 1884–1984, 1984, passim; týž a kol.,
Sto školních let Střední průmyslové školy kamenické v Hořicích v Podkrkonoší
1884–1984, 1984, passim; E. Tichý, 120 let hořické školy pro sochaře
a kameníky. 1884–2004, 2004, passim.

'''P:''' MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, č. 174, římskokatolický farní úřad
Boskovice, matrika narozených sv. VI, oddíl pro Boskovice, fol. 150; LA PNP
Praha, osobní fond V. V. D. (se soupisem J. Wagnera, 1968).

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/345004 Bibliografie dějin Českých zemí]

Gustav Novotný

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]

[[Kategorie:1852]]
[[Kategorie:Boskovice]]
[[Kategorie:1927]]
[[Kategorie:Praha]]