Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DOLEŽÁLEK Jan Emanuel 22.5.1780-6.7.1858

{{Infobox - osoba
| jméno = Jan Emanuel DOLEŽÁLEK
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 22.5.1780
| místo narození = Bělá (dnes Česká Bělá) u Havlíčkova Brodu
| datum úmrtí = 6.7.1858
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| povolání = 77- Hudební skladatel<br />46- Představitel povstání do r. 1848

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 295-296
}}
'''DOLEŽÁLEK, Jan Emanuel''', ''* 22. 5. 1780 Bělá (dnes Česká Bělá) u Havlíčkova Brodu, † 6. 7. 1858 Vídeň (Rakousko), hudební skladatel, pedagog''

Pocházel z kantorské rodiny. Starší literatura uváděla až do
1987 jako místo narození Chotěboř podle údaje převzatého
z Dlabačova slovníku (''Allgemeines historisches Künstlerlexikon''
''für Böhmen und zum Theil auch Mähren und Schlesien'', 1815).
Město Chotěboř, v němž D. pravděpodobně studoval a udržoval
s ním styky, se přesto dodnes nepřestalo k němu hlásit
jako k rodákovi. Jako chlapec byl svědkem Mozartova krátkého
pobytu v Golčově Jeníkově při skladatelově průjezdu
Čechami (1791). Po gymnazijních studiích v Jihlavě, kde
D. působil jako vokalista, odešel (asi 1800) do Vídně, kde
studoval hudbu u J. G. Albrechtsbergera. Přivydělával si jako
zpěvák, klavírista a violoncellista, později vyučoval zpěv a komorní
hru. Jako violoncellista hostoval i v Praze. Komponoval
písně na české, ale také slovenské obrozenecké texty i na texty
německé, dále stylizované tance a salonní úpravy, jež vycházely
u vídeňského nakladatele Ludwiga (Louise) Maise (spolupráce
skončila Maisovou smrtí 1816). Působil jako soukromý
učitel hudby a napsal též klavírní školu ''Navedení ke hře''
''na pianě''. 1822 se ucházel spolu s Janem Václavem Voříškem,
Ferdinandem Schubertem, Ignazem Assmayerem, Simonem
Sechterem a dalšími ve Vídni o místo druhého dvorního
varhaníka, které nakonec získal Voříšek. D. se stýkal s českou
vídeňskou menšinou a vystupoval na jejích podnicích.
Pomáhal prosazovat české umělce ve Vídni. Udržoval styky
s představiteli obrozenecké inteligence v Čechách a měl osobní
kontakty s F. Palackým, F. L. Čelakovským, J. Kollárem,
B. Němcovou aj. Patřil k okruhu přátel Beethovenových,
s nímž se seznámil pravděpodobně prostřednictvím svého krajana
Václava Krumpholze. Prováděl též Beethovenovy skladby
a zůstal se skladatelem v kontaktu až do konce jeho života.
D. vyprávění o Beethovenovi zaznamenal Otto Jahn a čerpali
z něj Beethovenovi životopisci. Ke konci života byl domácím
učitelem hudby u knížete Konstantina Czartoryského.

'''D:''' Sechs Lieder von Schiller und Goethe, Wien 1810; 12 Ecossaises pour
2 Violons, 2 Clarinettes, 2 Corns, Flute, 2 Bassons e Basse…, Wien [1810]
(v letech 1811–14 vyšly i v autorských úpravách pro jiná nástrojová obsazení);
Douze Walzes, Wien 1811; Variations poure le Pianoforte sur un thème
de Mr Umlauf tiré du Ballet, Wien 1811; Czeské pjsne w hudbu uwedené
pro zpěv a klavír, Wien 1812; Douze Walzes (2. řada), Wien 1813; 9 Variations
pour le Piano-forte sur la marche de l’opera de Sargines, Wien 1814;
Huit Allemandes pour le Piano-forte, Wien 1822; některé písně otištěny též
ve sbírce České zpěvy, 1812 nebo ve Věnci ze zpěvů vlastenských, 3/1837,
4/1838; Navedení ke hře na pianě, Wien [1812].

'''L:''' HS 1, s. 251n. (s chybným místem narození); Grove 5, 1980, s. 527;
MGG 2000, 5, s. 1210; A. Rybička, J. E. D., in: Lumír 8, 1858, s. 665;
J. Karásek (ed.), Sborník Čechů dolnorakouských, 1895, s. 20–21; A. Hnilička,
Beethovenův přítel – J. E. D., in: Zvon 43, 1910, s. 666; A. Wheelock
Thayer – H. Dieters – H. Riemann, Ludwig van Beethovens Leben, Berlin
1917, rejstřík; Dalibor 37, 1920, s. 76; Dunaj. Revue Čechů dolnorakouských
12, 1935, s. 236, in: tamtéž 13, 1936, s. 94, odkazy in: tamtéž
17, 1941, s. 86–87; F. Kerst, Die Erinnerungen an Beethoven (= O. Jahnem
zapsané D. vyprávění), Stuttgart 1913; F. A. Soukup, Česká menšina
v Rakousku, 1928; K.-H. Köhler – G. Herre – D. Beck (ed.), Ludwig van
Beethovens Konversationshefte, Leipzig 1964, rejstřík; S. Klíma, Hudebník
a vlastenec J. E. D. (1780–1858), in: Hudební věda 24, 1987, s. 269–281
(správné místo narození); P. Clive, Beethoven and his World, New York
2001, s. 93; J. Kořalka, František Palacký, 1998 (přeprac. vyd. Wien 2007),
rejstřík; P. Adam – S. Pavlíček (ed.), Pamětní knihy města Chotěboře, 2008,
http://www.choteborskaedice.cz/pamkn/index.htm.

'''P:''' Archiv AV ČR Praha, korespondence v pozůstalosti F. Palackého a F. L.
Čelakovského; LA PNP Praha, korespondence v pozůstalosti J. Kollára;
Knihovna NM Praha, Listy pamětní J. E. D.; Městská knihovna Praha, hudební
oddělení, soubor výstřižků; SOA Zámrsk, matrika narozených farního
úřadu Česká Bělá č. 2320, fol. 100.

Vlasta Reittererová
 
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
[[Kategorie:46- Představitel povstání do r. 1848]]

[[Kategorie:1780]]
[[Kategorie:Česká Bělá]]
[[Kategorie:1858]]
[[Kategorie:Vídeň]]