DOLEŽAL Jan 30.3.1902-12.1.1965

Z Personal
Jan DOLEŽAL
Narození 30.3.1902
Místo narození Vnorovy u Strážnice
Úmrtí 12.1.1965
Místo úmrtí Praha
Povolání

15- Lékaři

61- Pedagog
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45654

DOLEŽAL, Jan, * 30. 3. 1902 Vnorovy u Strážnice, † 12. 1. 1965 Praha, psycholog, pedagog

Syn pekařského dělníka Jana D. a Marie, roz. Gazárkové. Měl čtyři mladší sourozence. Otec své řemeslo zaměnil za krupařství a později za obchod smíšeným zbožím. Podílel se na zájmové a osvětové činnosti v obci. Byl spoluzakladatelem a členem čtenářského spolku, spolupracoval s místními ochotníky. D. poslali rodiče studovat do Strážnice a poslední dva roky gymnázia absolvoval ve slovenské Skalici (1921). Vysokoškolská studia zahájil v Praze na Filozofické fakultě UK. Zapsal si obory filozofie a francouzština. Zaujal ho však zejména psycholog František Krejčí. Už 1922 přešel na filozofickou fakultu lipské univerzity, kde se zaměřil na psychologii, která se stala jeho celoživotním zájmem. 1927 zakončil studium doktorátem. Pracoval už dříve ve Wundtově psychologickém ústavu. Zůstal v Německu a 1926–32 prohluboval své znalosti na Vysoké škole technické v Drážďanech ve funkci asistenta Psychologického ústavu prof. E. Sachsenberga. V Německu se také oženil. Jako úspěšný odborník byl 1932 povolán do Prahy, kde nastoupil do Psychotechnického ústavu Masarykovy akademie práce, později Ústředního psychotechnického ústavu československého, patřícího ministerstvům školství a sociální péče. Stal se zástupcem ředitele a po šesti letech převzal řízení této instituce, která se přejmenovala na Ústav lidské práce a přežila do 1951. Souběžně působil na Filozofické fakultě UK, kde se 1936 habilitoval. Jeho univerzitní i badatelskou kariéru zdržela nacistická okupace a válka. 1947 byl na Karlově univerzitě jmenován profesorem experimentální a užité psychologie. Přispěl k osamostatnění oboru zřízením katedry psychologie, která byla první svého druhu na univerzitách v ČSR. 1953–60 působil jako její vedoucí. 1962–65 byl ředitelem Psychologického ústavu Filozofické fakulty UK, jehož výzkumný program podstatně ovlivňoval. Počátky odborné práce spojil s pozitivistickým školením, které získal a prohloubil v Německu. Po únoru 1948 se přihlásil k marxistické interpretaci zkoumaných otázek. Věnoval se především psychotechnice a psychologii práce, volbě povolání, vypracoval metodiku testů inteligence a zkonstruoval i přístroje určené k výzkumu. Dcera Soňa se také věnovala psychologii.

D: soupis in: Československá psychologie, 6, 1962.

L: ČBS, s. 113; MČE 2, s. 153; Tomeš 1, s. 245n.

Pavla Vošahlíková