Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DOLEŽAL Jaromír 17.8.1883-19.10.1965

{{Infobox - osoba
| jméno = Jaromír DOLEŽAL
| obrázek = Dolezal Jaromir portret.JPG
| datum narození = 17.8.1883
| místo narození = Hostákov u Třebíče
| datum úmrtí = 19.10.1965
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel<br />64- Překladatel<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ<br />79- Sběratel nebo upravivatel lidových písní<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 291-292
}}
'''DOLEŽAL, Jaromír''', ''* 17. 8. 1883 Hostákov u Třebíče, † 19. 10. 1965 Praha, slavista, publicista, překladatel, diplomat, spisovatel''

Narodil se v rodině řídícího učitele. Gymnázium studoval
v Třebíči a Pelhřimově, kde 1903 maturoval. V Praze se zapsal
na klasickou filologii, po roce ale studia z materiálních
důvodů přerušil a přijal úřednické místo v ministerstvu obchodu
ve Vídni. Srovnávací slavistiku u profesorů V. Jagiće,
V. Vondráka, K. Jirečka a M. Rešetara absolvoval 1908 při
zaměstnání (1919 získal titul PhDr.), 1908 se stal bibliotékářem
ministerstva. Na začátku první světové války byl
v Jihlavě zatčen, pět týdnů strávil ve vyšetřovací vazbě, potom
narukoval k Centrální evidenci zajatců, odkud spolupracoval
s odbojovou sítí v českých zemích jako informátor. Byl
nestraníkem, od 1908 se však cítil celoživotně spjat s orientací
T. G. Masaryka. Ve Vídni se stal jednou z ústředních
postav spolkového života slovanských menšin, zejména menšiny
české. Přátelství uzavřel s J. Karáskem, J. S. Macharem,
I. Olbrachtem a H. Malířovou. V listopadu 1918 vstoupil
do služeb československého ministerstva zahraničí a 1918–19
působil jako legační tajemník zastupitelského úřadu ve Vídni,
1919–23 jako konzul tamtéž, 1923–24 byl konzulem
ve Splitu, 1924–29 generálním konzulem ve Vídni, 1929–31
pracoval v konzulární sekci ministerstva a 1931–35 jako generální
konzul v Poznani. 1935 byl z Polska vykázán, nastoupil
do zpravodajské sekce ministerstva, kde za druhé republiky
podléhal policejnímu dohledu, a 1939 byl na vlastní žádost
penzionován. Poté se věnoval literární činnosti. Pohřben byl
v Náměšti nad Oslavou.

Od mládí se zabýval aktuálním děním ve slovanských zemích
a věnoval mu kulturně-politické, propagační a popularizační
články, jimiž přispíval do takřka všech vídeňských
slovanských listů, dále do ''Lidových novin'', ''Času'', ''Pozoru'',
''Slovanského přehledu'', ''Díla'' (o vídeňských výstavách českých
výtvarníků, z nichž část organizoval jako kurátor), Smetany
(o české hudbě ve Vídni) aj. Publicistickou aktivitu vyvíjel
i jako iniciátor a propagátor menšinového hnutí ve Vídni.
Jeho cesty na Balkán vedly ke konfliktu s vládou a k zastavení
jeho úředního postupu. Odborné literárněhistorické studie
věnoval I. F. Naživinovi, A. P. Čechovovi, L. N. Tolstému,
M. Bakuninovi, M. Gorkému, V. Jagićovi, K. Havlíčkovi,
E. Krásnohorské, J. S. Macharovi a zejména vídeňskému slavistovi
J. Karáskovi. V monografii o něm (1926) dovedl k syntéze
svoje poznatky o životě v české Vídni. Výrazně se uplatnil
jako překladatel děl autorů ruských (L. N. Tolstého, I. F.
Naživina, A. P. Čechova, A. T. Averčenka, V. M. Garšina, L. N.
Andrejeva), polských (H. Zapolské, K. Przerwy-Tetmajera,
H. Sienkiewicze, W. Puchalského) a srbských (S. Ćoroviće,
A. Šantiće, J. Kapiće). Provokativní funkci plnily překlady
Gorkého ''Tří interviewů'' a Vergunovy práce ''Německý Drang''
''nach Osten v číslech a skutcích'' (1908). Kontakty s T. G.
Masarykem zúročil v řadě průkopnických a pramenně erudovaných
publikací, předně v kritické biografii ''Masarykova cesta''
''životem'' (2 sv., 1920–21), ''80 let TGM'', ''Masaryk osmdesátiletý'',
''Masarykovy boje s Aehrenthalem'', ''Ohlasy Masarykových osmdesátin'',
''Masaryk v cizích literaturách'' apod. Ve stáří psal D. povídky
a fejetony o životě zvířat. Spolupracoval s Československým
rozhlasem a několika časopisy, knižně však jeho prózy ani
vzpomínky na Vídeň nemohly po 1948 vyjít. Nejčastější
z jeho mnoha pseudonymů J. K. Pojezdný byl utvořen ze jména
po otci (Kirillovič) a z rodného příjmení matky.

'''L:''' M. Kyralová, J. D.–Pojezdný, 1968; LČL 1, s. 580–581; V. Cháb, Slavista
J. D., in: Slovanský přehled 34, 1948, s. 464–467; Památník státního reálného
gymnázia plk. J. J. Švece v Pelhřimově k 75. výročí obnovení ústavu,
1948, s. 91; <font color="red">H. Pavlincová, Masarykův vídeňský životopisec, in: Filosofický časopis 71, 2023, č. 4, s. 697–708 (https://filcasop.flu.cas.cz/images/PDF_NA_WEB/FC_2023_04/697-708-fc4-23-PAVLINCOVA.pdf).</font>

'''P:''' LA PNP Praha (kde část pozůstalosti).

Martin Kučera

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
[[Kategorie:79- Sběratel nebo upravivatel lidových písní]]
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]

[[Kategorie:1883]]
[[Kategorie:Hostákov]]
[[Kategorie:1965]]
[[Kategorie:Praha]]