DOLEŽAL Jaromír 17.8.1883-19.10.1965

Z Personal
Jaromír DOLEŽAL
Narození 17.8.1883
Místo narození Hostákov u Třebíče
Úmrtí 19.10.1965
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
64- Překladatel
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
79- Sběratel nebo upravivatel lidových písní
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 291-292
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45656

DOLEŽAL, Jaromír, * 17. 8. 1883 Hostákov u Třebíče, † 19. 10. 1965 Praha, slavista, publicista, překladatel, diplomat, spisovatel

Narodil se v rodině řídícího učitele. Gymnázium studoval v Třebíči a Pelhřimově, kde 1903 maturoval. V Praze se zapsal na klasickou filologii, po roce ale studia z materiálních důvodů přerušil a přijal úřednické místo v ministerstvu obchodu ve Vídni. Srovnávací slavistiku u profesorů V. Jagiće, V. Vondráka, K. Jirečka a M. Rešetara absolvoval 1908 při zaměstnání (1919 získal titul PhDr.), 1908 se stal bibliotékářem ministerstva. Na začátku první světové války byl v Jihlavě zatčen, pět týdnů strávil ve vyšetřovací vazbě, potom narukoval k Centrální evidenci zajatců, odkud spolupracoval s odbojovou sítí v českých zemích jako informátor. Byl nestraníkem, od 1908 se však cítil celoživotně spjat s orientací T. G. Masaryka. Ve Vídni se stal jednou z ústředních postav spolkového života slovanských menšin, zejména menšiny české. Přátelství uzavřel s J. Karáskem, J. S. Macharem, I. Olbrachtem a H. Malířovou. V listopadu 1918 vstoupil do služeb československého ministerstva zahraničí a 1918–19 působil jako legační tajemník zastupitelského úřadu ve Vídni, 1919–23 jako konzul tamtéž, 1923–24 byl konzulem ve Splitu, 1924–29 generálním konzulem ve Vídni, 1929–31 pracoval v konzulární sekci ministerstva a 1931–35 jako generální konzul v Poznani. 1935 byl z Polska vykázán, nastoupil do zpravodajské sekce ministerstva, kde za druhé republiky podléhal policejnímu dohledu, a 1939 byl na vlastní žádost penzionován. Poté se věnoval literární činnosti. Pohřben byl v Náměšti nad Oslavou.

Od mládí se zabýval aktuálním děním ve slovanských zemích a věnoval mu kulturně-politické, propagační a popularizační články, jimiž přispíval do takřka všech vídeňských slovanských listů, dále do Lidových novin, Času, Pozoru, Slovanského přehledu, Díla (o vídeňských výstavách českých výtvarníků, z nichž část organizoval jako kurátor), Smetany (o české hudbě ve Vídni) aj. Publicistickou aktivitu vyvíjel i jako iniciátor a propagátor menšinového hnutí ve Vídni. Jeho cesty na Balkán vedly ke konfliktu s vládou a k zastavení jeho úředního postupu. Odborné literárněhistorické studie věnoval I. F. Naživinovi, A. P. Čechovovi, L. N. Tolstému, M. Bakuninovi, M. Gorkému, V. Jagićovi, K. Havlíčkovi, E. Krásnohorské, J. S. Macharovi a zejména vídeňskému slavistovi J. Karáskovi. V monografii o něm (1926) dovedl k syntéze svoje poznatky o životě v české Vídni. Výrazně se uplatnil jako překladatel děl autorů ruských (L. N. Tolstého, I. F. Naživina, A. P. Čechova, A. T. Averčenka, V. M. Garšina, L. N. Andrejeva), polských (H. Zapolské, K. Przerwy-Tetmajera, H. Sienkiewicze, W. Puchalského) a srbských (S. Ćoroviće, A. Šantiće, J. Kapiće). Provokativní funkci plnily překlady Gorkého Tří interviewů a Vergunovy práce Německý Drang nach Osten v číslech a skutcích (1908). Kontakty s T. G. Masarykem zúročil v řadě průkopnických a pramenně erudovaných publikací, předně v kritické biografii Masarykova cesta životem (2 sv., 1920–21), 80 let TGM, Masaryk osmdesátiletý, Masarykovy boje s Aehrenthalem, Ohlasy Masarykových osmdesátin, Masaryk v cizích literaturách apod. Ve stáří psal D. povídky a fejetony o životě zvířat. Spolupracoval s Československým rozhlasem a několika časopisy, knižně však jeho prózy ani vzpomínky na Vídeň nemohly po 1948 vyjít. Nejčastější z jeho mnoha pseudonymů J. K. Pojezdný byl utvořen ze jména po otci (Kirillovič) a z rodného příjmení matky.

L: M. Kyralová, J. D.–Pojezdný, 1968; LČL 1, s. 580–581; V. Cháb, Slavista J. D., in: Slovanský přehled 34, 1948, s. 464–467; Památník státního reálného gymnázia plk. J. J. Švece v Pelhřimově k 75. výročí obnovení ústavu, 1948, s. 91.

P: LA PNP Praha (kde část pozůstalosti).

Martin Kučera