Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DOLEŽAL Mikuláš 6.12.1889-1.10.1941

{{Infobox - osoba
| jméno = Mikuláš DOLEŽAL
| obrázek = Dolezal Mikulas portret.jpg
| datum narození = 6.12.1889
| místo narození = Vlásenice u Pelhřimova
| datum úmrtí = 1.10.1941
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 45- Voják nebo partyzán

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 293-294
}}
'''DOLEŽAL, Mikuláš''', ''* 6. 12. 1889 Vlásenice u Pelhřimova, † 1. 10.1941 Praha, důstojník, účastník 1. a 2. odboje''

Pocházel z rodiny chalupníka. 1910 maturoval na české reálce
v Telči. Začal studovat strojní inženýrství na tehdejší České
vysoké škole technické v Praze, po první státní zkoušce nastoupil
jako jednoroční dobrovolník vojenskou prezenční
službu u 1. pluku tyrolských myslivců v Innsbrucku. Po vypuknutí
války byl přeřazen k 21. pěšímu pluku jako velitel čety
(kadet-aspirant), 26. 12. 1914 padl u Baligródu v Karpatech
do ruského zajetí. Prošel zajateckými tábory Koroča, Arzamas
a Muromja, účastnil se zajateckého samosprávného hnutí
a 1. 12. 1915 podal přihlášku do České družiny. V květnu
1916 ho však zařadili v Oděse do Srbské dobrovolnické divize,
kde velel četě 1. pluku a bojoval s ní v Dobrudži. 1917
v hodnosti podporučíka přestoupil do zálohy Československé
brigády na Rusi v Borispolu u Kyjeva. Od počátku se účastnil
formování 8. československého střeleckého pluku jako velitel
1. čety 1. roty, 1. roty a spojovací roty, od března do září 1918
velel spojovací službě 3. československé divize (kpt.). Vytvořil
zásady spojovací služby pro celý Československý armádní sbor
a zajistil podmínky pro jejich plnění. 2. 10. 1918 byl u Nižného
Tagilu raněn. Po vyléčení se stal přednostou telegrafní služby
3. divize a při generálním štábu Československého vojska založil
spojovací referát. V létě 1919 obdržel pověření vést evakuační
roty na Ruském ostrově ve Vladivostoku a v červenci
se vrátil do vlasti. V ČSR byl postupně referentem pro ruskou
legii při generálním inspektorátu branné moci (mjr.), 1920 až
1921 velitelem IV. hraničářského praporu ve Vimperku, 1921
zástupcem velitele 5. dělostřeleckého pluku, 1922–23 přednostou
1. a 4. oddělení štábu Zemského vojenského velitelství
v Brně, 1923–26 podnáčelníkem tohoto štábu (pplk.). Přitom
absolvoval odborná vojenská studia. 1926 převzal nakrátko
štáb Zemského vojenského velitelství v Košicích, 1927–30
velel štábu brněnského Zemského velitelství (plk.). 1930 až
1931 byl velitelem 10. pěšího pluku v Brně, 1931–33 prvním
podnáčelníkem Hlavního štábu (brigádní generál), 1933–35
velitelem 9. pěší brigády v Českých Budějovicích, 1935–39
velitelem Vysoké školy válečné v Praze (od 1938 v hodnosti
divizního generála). Ve dnech mobilizace velel VI. armádnímu
sboru v Soběslavi, do výslužby odešel v květnu 1939.
Okamžitě po nacistické okupaci se zapojil do vojenské ilegální
práce, byl členem ústředního velení Obrany národa a spoluautorem
operačních směrnic této odbojové organizace. Zprvu
zastupoval velitele Oblastního velitelství Obrany národa pro
Velkou Prahu divizního generála Bedřicha Homolu. Jakmile
se Homola stal druhým velitelem Obrany národa na území
protektorátu, D. ho zastupoval. 4. 8. 1941 byl zatčen gestapem,
stanným soudem odsouzen k smrti a ještě týž den v jízdárně
bývalých ruzyňských kasáren popraven.

'''L:''' J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914 až
1918, 1993, s. 33; E. Stehlík – I. Lach, Vlast a čest byly jim dražší nežli život,
2000, s. 40–41; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945,
2005, s. 58–59; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci Republiky
československé 1920–1938, 2006, s. 164–165; <font color="red">Nacistická perzekuce, s. 138-140</font>.

'''P:''' VHA Praha – poslužný spis legionáře, kvalifikační listina.

Martin Kučera


[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]

[[Kategorie:1889]]
[[Kategorie:Vlásenice]]
[[Kategorie:1941]]
[[Kategorie:Praha]]