DOLEŽAL Oldřich 1.3.1912-28.11.1983

Z Personal
Oldřich DOLEŽAL
Narození 1.3.1912
Místo narození Ostrava
Úmrtí 28.11.1983
Místo úmrtí Etching Hill (hrabství Kent, Velká Británie)
Povolání

38- Obchod, služby, cestovní ruch

45- Voják nebo partyzán
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=134745

DOLEŽAL, Oldřich, * 1. 3. 1912 Ostrava, † 28. 11. 1983 Etching Hill (hrabství Kent, Velká Británie), letec

Dětství prožil ve Vítové u Fryštáku. 1934–35 absolvoval základní vojenskou službu. Původně byl zaměstnán u firmy Baťa ve Zlíně jako telegrafista v leteckém oddělení, v Otrokovicích si doplnil letecký výcvik. Okupace ho zastihla na služební cestě v Bělehradě, do vlasti se již nevrátil a složitě se dostal do Kanady, kde se přihlásil do československé zahraniční armády. Od března 1941 sloužil v hodnosti poručíka jako pilot u 313. peruti RAF; mj. jako velitel letounu Liberator na Vánoce 1943 potopil v Biskajském zálivu německou loď Alsterufer s nákladem wolframu z Japonska. Za svou službu byl v lednu 1944 vyznamenán Záslužným leteckým křížem (DFC).

Po válce se vrátil do vlasti, pracoval jako šéfpilot na otrokovickém letišti, později v Praze-Ruzyni jako civilní pilot u Československých aerolinií. V březnu 1950 pak opustil republiku, když spolu se dvěma dalšími piloty na vnitrostátních linkách změnil kurs a místo do Prahy odletěl do Erdingu u Mnichova. Za tento čin (tendenčně zachycený i v literárním zpracování J. Suchého Únos do Erdingu, 1950, a ve filmu J. Kádára a E. Klose Únos) byl odsouzen v nepřítomnosti k 25 letům těžkého žaláře, rehabilitován až 1997. D. se usadil s manželkou Květou a synem Tomášem (oba se dostali do zahraničí v jiném z unesených letadel) v Anglii, kde létal jako civilní pilot u společnosti Silver City. Zemřel na následky úrazu páteře. Ostatky byly uloženy na čestném pohřebišti RAF v Brookwoodu u Londýna. 2005 byl jmenován čestným občanem Fryštáku.

L: L. Jadrníček, Městečko Fryšták, 1948, s. 381n.; M. Pagáč, Město Fryšták 1945–1995, 1996, s. 333n.; J. Mejstřík, Češi ve světě, 2000, s. 24; J. Rajlich, Na nebi hrdého Albionu 4, 2002, zvl. s. 648–657, 669 a passim; Pejskar 2, s. 278–281.

Jiří Martínek