Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DOLEŽAL Pavel 20.1.1700-29.11.1778

{{Infobox - osoba
| jméno = Pavel DOLEŽAL
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 20.1.1700
| místo narození =  Skalica (Slovensko)
| datum úmrtí = 29.11.1778
| místo úmrtí = Vyšná Boca (Slovensko)
| povolání = 55- Jazykovědec

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 294-295
}}
'''DOLEŽAL, Pavel''' ''(též DOLESCHALL), * 20. 1. 1700 Skalica (Slovensko), † 29. 11. 1778 Vyšná Boca (Slovensko), jazykovědec, překladatel, spisovatel, pedagog, evangelický duchovní''

Pocházel z česko-moravské exulantské rodiny Šimona a Marie
D., měl 7 sourozenců. Od 1706 navštěvoval školu v rodišti,
poté se vyučil soukeníkem, řemeslu se však nevěnoval.
1720 se vydal na vandr do Šoproně, kde se dále vzdělával,
ve studiu pokračoval na gymnáziu v Győru, na univerzitě
ve Wittenbergu, kterou 1730 absolvoval. Působil 1730–32
jako vychovatel v Dolní Lužici, 1733–35 jako soukromý učitel
ve Vídni, 1735–37 varhaník německé církve v Nemescsó
poblíž Szombathelye, 1737 korektor a 1738–43 vyučoval
na německé evangelické škole v Prešpurku (Bratislava). 1743
až 1746 byl opět vychovatelem a současně dvorním kazatelem
v Zemianském Podhradí u Trenčína, 1746–62 evangelickým
farářem a učitelem v Necpalech u Martina, od 1763 až do
smrti kazatelem ve Vyšné Boce v Nízkých Tatrách.

Formovalo ho bratislavské prostředí, především okruh spolupracovníků
M. Bela, ideologicky čerpal z pietismu, k němuž
získal sympatie v době univerzitních studií ve Wittenbergu,
později ho ovlivnila díla raných osvícenců. Patřil k předním
dobovým jazykovědcům. Předmětem jeho zájmu se stala
biblická čeština na Slovensku, z níž vyšel, pokusil se ji v domácím
prostředí porovnat s její hovorovou poslovenštěnou
podobou a kodifikovat ji. Dokumentuje to zejména dílo
''Grammatica Slavico-Bohemica''
(1746), v němž popsal pravopisnou
a jazykovou normu biblické češtiny v konfrontaci
se slovakizovanou češtinou, resp. bohemizovanou slovenštinou,
která se tehdy používala v evangelickém prostředí. Tato
práce, k níž napsal úvod M. Bel, se stala jedním z pramenů
pro A. Bernoláka při konstituování spisovné slovenštiny.
Obsahovala také kapitoly o pravopisu, etymologii, skladbě
i prozódii, přispěla ke zdomácnění přízvučné prozódie. Jako
předchůdce J. Dobrovského zpracoval D. klasifikaci českých
sloves, upozornil na rozdíly mezi slovenským a českým jazykem,
češtinu charakterizoval jako jedno ze slovanských nářečí.
Vydal i učebnici latiny ''Donatus…'' (1748) a několikasvazkový
slovník, pojmenovaný podle autora nejrozsáhlejší latinské
učebnice Aelia Donata, která obsahovala poučení o skloňování
a časování, přísloví, bajky a otázky na cvičení důvtipu. Jeho
další práce ''Orthographia Bohemico-Slavica''
a ''Elementa linguae Slavo-Bohemicae'' (1752) patřily k menším příručkám určeným
k výuce biblické češtiny a jejímu použití v praxi.

Jako pedagog kladl důraz na vyučování v mateřském jazyce. Pro
potřeby škol a dětí sestavil obrázkový slabikář s veršíky na každé
písmeno (1742) a veršované výtahy ze Starého a Nového zákona
(1745). Byl autorem několika duchovních písní do Jakobeiho
''Funebrálu'' a latinských spisů náboženského charakteru. Věnoval
se i překladům pedagogické literatury z němčiny.

'''D:''' Imperatorum Romanorum nomina at symbola, Prešpurk (Bratislava)
1742; Orthographia Bohemo-Slavica, Levoča 1742; Sama učící abeceda aneb
syllabikář, Prešpurk (Bratislava) 1742; Biblí svatá rytmovňími summovňíky
představená, b. m. 1745; Donatus latino-germanico-hungarico-bohemicus,
Prešpurk (Bratislava) 1746; Grammatica Slavico-Bohemica…, Prešpurk
(Bratislava) 1746; Elementa linguae Slavo-Bohemicae, Levoča 1752; Vocabula
symphona novomodo tyrunculorum captui accommodata, Prešpurk
(Bratislava) 1760.

'''L:''' J. Ďurovič, Evanjelická literatúra do tolerancie, Martin 1940, s. 234n.;
P. D. – pedagóg a spisovateľ (1700–1778), Bratislava 1978; P. D. a jeho doba,
in: Zborník múzea školstva a pedagogiky na Slovensku, Bratislava 1978;
R. Krajčovič – P. Žigo, Dejiny spisovnej slovenčiny, Bratislava 1990, s. 78;
Listy Mateja Bela (ed. J. Pavelek), Martin 1990, s. 404; Evanjelici v dejinách
slovenskej kultúry 1, Liptovský Mikuláš 1997, s. 66; Slovník slovenských
spisovateľov, 1999, s. 103–104; L. Ďurovič, P. D., in: Slovenská reč 65, 2000,
č. 1, s. 22–32; M. Kovačka, Doležalovci a Turiec, in: Zemianske Podhradie
– križovatka slovenských dejín, Nové Mesto nad Váhom 2001, s. 35 až
43; E. Tkáčiková, Chvály a obrany slovenčiny s dôrazom na P. D., tamtéž,
s. 7–14; Encyclopaedia Beliana 3, Bratislava 2003, s. 465n.; BLS 2, s. 295n.

Alena Táborecká

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:55- Jazykovědec]]

[[Kategorie:1700]]
[[Kategorie:Skalica]]
[[Kategorie:1778]]
[[Kategorie:Vyšná Boca]]