Biografický slovník
DOLEŽELOVÁ Bohumila 12.11.1922-30.12.1993: Porovnání verzí
(DOLEŽELOVÁ_Bohumila_12.11.1922-30.12.1993) |
|||
| Řádka 5: | Řádka 5: | ||
| místo narození = Prostějov | | místo narození = Prostějov | ||
| datum úmrtí = 30.12.1993 | | datum úmrtí = 30.12.1993 | ||
| − | | místo úmrtí = Telč | + | | místo úmrtí = Telč |
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''DOLEŽELOVÁ, Bohumila''' ''(též Míla), * 12. 11. 1922 Prostějov, † 30. 12. 1993 Telč, malířka'' | ||
| − | + | Byla jediným dítětem kancelářského pomocníka a šičky | |
| + | klobouků. 1936 vstoupila do učení na dámskou kloboučnici, | ||
| + | 1937–39 navštěvovala pokračovací školu pro učednice | ||
| + | dámského krejčovství a modistky. Od 1940 byla zaměstnána | ||
| + | jako kloboučnice v Plzni, kde zároveň docházela do výtvarného | ||
| + | kroužku malíře a grafika F. V. Eisenreicha. 1945 byla | ||
| + | přijata na Státní grafickou školu v Praze, po ročním studiu | ||
| + | přešla do druhého ročníku AVU na všeobecnou školu k prof. | ||
| + | Vladimíru Puklovi. 1948–50 navštěvovala jeho speciální školu | ||
| + | pro grafická umění. O prázdninách 1949 se zúčastnila pracovních | ||
| + | brigád na Slovensku, které stály na počátku jejího trvalého | ||
| + | zájmu o život romských obyvatel. 1950 byla ustanovena | ||
| + | Puklovou asistentkou na grafické speciálce. Po získání ateliéru | ||
| + | v Praze-Karlíně 1954 rozvázala pracovní poměr na AVU. | ||
| + | 1958 se provdala za výtvarníka Jiřího Mareše (1932–1984), | ||
| + | žáka prof. V. Sychry a V. Silovského. 1962 se přestěhovala | ||
| + | s manželem do Klatovce u Počátek, od 1972 žila v Telči, kde | ||
| + | byla také pohřbena. V závěti odkázala své a manželovo dílo | ||
| + | Československé provincii Řádu bratří kazatelů (dominikánů). | ||
| + | Druhým největším majitelem obrazů se stala 1999 Nadace | ||
| + | Jindřicha a Ičky Waldesových. | ||
| + | |||
| + | D. byla malířkou lidí, lidské společnosti, vztahů, citů a hledání | ||
| + | smyslu lidského života. Nejčistší projevy lidského citu našla | ||
| + | u Romů. Tematice ze života romského obyvatelstva se původně | ||
| + | věnovala takřka výhradně, jak v menších studiích, tak | ||
| + | i na monumentálních plátnech. Uplatnila se rovněž v knižní | ||
| + | ilustraci. K vrcholnému tvůrčímu období patřil D. pobyt | ||
| + | na Vysočině, kdy se romské rysy jejích postav změnily v univerzální | ||
| + | tvář prostého člověka, hledajícího odpovědi na věčné | ||
| + | otázky životního smyslu a cíle. Při usilovném hledání se D. | ||
| + | stále více obracela k Bibli a v její malbě se objevila netradičně | ||
| + | pojatá křesťanská tematika. Portréty a figurálními kompozicemi, | ||
| + | vyznačujícími se duchovním a filozofickým rozměrem, | ||
| + | tvarovou expresí a odvážnou barevností akordů, zaujala | ||
| + | D. v českém výtvarném umění druhé poloviny 20. století výjimečné | ||
| + | postavení přesahující svým významem úzce národní | ||
| + | rámec. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Láska a milosrdenství (freska v lékárně na Masarykově nám. v Jihlavě), | ||
| + | 1974; Pouť na vsi (nástěnný obraz v restauraci obchodního domu v Praze), | ||
| + | 1976; Venkovská rodina (Obecní dům, Litohoř), 1976; ilustrace (výběr): | ||
| + | M. Voříšková, Zpívající housle. Cikánské pohádky, 1969; V. Miltner, | ||
| + | Příběhy bájné Indie, 1973; samostatné výstavy: Divadlo na Vinohradech, | ||
| + | Praha, 1960; Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava, 1966; Státní zámek, Telč, | ||
| + | 2003; Hotel Gustav Mahler, Jihlava, 2003; kolektivní výstavy (výběr): Klub | ||
| + | akademiků, Frenštát pod Radhoštěm, 1948; JUV, Praha, 1954; Dům pánů | ||
| + | z Kunštátu, Brno, 1961; Gulf American Gallery, Miami, USA, 1967; Jacques | ||
| + | Baruch Gallery, Chicago, USA, 1969. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' I. Žlůva, Hledání pravdy malířky Míly D., 2006; K. Kubíčková, Černé oči | ||
| + | plné lásky, in: MF DNES, 15. 5. 2010, s. 33; SČSVU 2, s. 78 (se soupisem | ||
| + | výstav, chybně jako Miloslava). | ||
| + | |||
| + | Jiří Vacek | ||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
Verze z 25. 1. 2017, 11:40
| Bohumila DOLEŽELOVÁ | |
 | |
| Narození | 12.11.1922 |
|---|---|
| Místo narození | Prostějov |
| Úmrtí | 30.12.1993 |
| Místo úmrtí | Telč |
| Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136944 |
DOLEŽELOVÁ, Bohumila (též Míla), * 12. 11. 1922 Prostějov, † 30. 12. 1993 Telč, malířka
Byla jediným dítětem kancelářského pomocníka a šičky klobouků. 1936 vstoupila do učení na dámskou kloboučnici, 1937–39 navštěvovala pokračovací školu pro učednice dámského krejčovství a modistky. Od 1940 byla zaměstnána jako kloboučnice v Plzni, kde zároveň docházela do výtvarného kroužku malíře a grafika F. V. Eisenreicha. 1945 byla přijata na Státní grafickou školu v Praze, po ročním studiu přešla do druhého ročníku AVU na všeobecnou školu k prof. Vladimíru Puklovi. 1948–50 navštěvovala jeho speciální školu pro grafická umění. O prázdninách 1949 se zúčastnila pracovních brigád na Slovensku, které stály na počátku jejího trvalého zájmu o život romských obyvatel. 1950 byla ustanovena Puklovou asistentkou na grafické speciálce. Po získání ateliéru v Praze-Karlíně 1954 rozvázala pracovní poměr na AVU. 1958 se provdala za výtvarníka Jiřího Mareše (1932–1984), žáka prof. V. Sychry a V. Silovského. 1962 se přestěhovala s manželem do Klatovce u Počátek, od 1972 žila v Telči, kde byla také pohřbena. V závěti odkázala své a manželovo dílo Československé provincii Řádu bratří kazatelů (dominikánů). Druhým největším majitelem obrazů se stala 1999 Nadace Jindřicha a Ičky Waldesových.
D. byla malířkou lidí, lidské společnosti, vztahů, citů a hledání smyslu lidského života. Nejčistší projevy lidského citu našla u Romů. Tematice ze života romského obyvatelstva se původně věnovala takřka výhradně, jak v menších studiích, tak i na monumentálních plátnech. Uplatnila se rovněž v knižní ilustraci. K vrcholnému tvůrčímu období patřil D. pobyt na Vysočině, kdy se romské rysy jejích postav změnily v univerzální tvář prostého člověka, hledajícího odpovědi na věčné otázky životního smyslu a cíle. Při usilovném hledání se D. stále více obracela k Bibli a v její malbě se objevila netradičně pojatá křesťanská tematika. Portréty a figurálními kompozicemi, vyznačujícími se duchovním a filozofickým rozměrem, tvarovou expresí a odvážnou barevností akordů, zaujala D. v českém výtvarném umění druhé poloviny 20. století výjimečné postavení přesahující svým významem úzce národní rámec.
D: Láska a milosrdenství (freska v lékárně na Masarykově nám. v Jihlavě), 1974; Pouť na vsi (nástěnný obraz v restauraci obchodního domu v Praze), 1976; Venkovská rodina (Obecní dům, Litohoř), 1976; ilustrace (výběr): M. Voříšková, Zpívající housle. Cikánské pohádky, 1969; V. Miltner, Příběhy bájné Indie, 1973; samostatné výstavy: Divadlo na Vinohradech, Praha, 1960; Oblastní galerie Vysočiny, Jihlava, 1966; Státní zámek, Telč, 2003; Hotel Gustav Mahler, Jihlava, 2003; kolektivní výstavy (výběr): Klub akademiků, Frenštát pod Radhoštěm, 1948; JUV, Praha, 1954; Dům pánů z Kunštátu, Brno, 1961; Gulf American Gallery, Miami, USA, 1967; Jacques Baruch Gallery, Chicago, USA, 1969.
L: I. Žlůva, Hledání pravdy malířky Míly D., 2006; K. Kubíčková, Černé oči plné lásky, in: MF DNES, 15. 5. 2010, s. 33; SČSVU 2, s. 78 (se soupisem výstav, chybně jako Miloslava).
Jiří Vacek
