Biografický slovník
DOLEJŠÍ Vojtěch 30.7.1903-7.6.1972
| Vojtěch DOLEJŠÍ | |
 | |
| Narození | 30.7.1903 |
|---|---|
| Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
| Úmrtí | 7.6.1972 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 68- Redaktor nebo žurnalista |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 284-285 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45643 |
DOLEJŠÍ, Vojtěch, * 30. 7. 1903 Vídeň (Rakousko), † 7. 6. 1972 Praha, žurnalista
Byl nejstarším ze šesti dětí obuvnického dělníka. Od 1905 rodina žila v Načeradci u Vlašimi. Vyučil se obuvníkem. Od 1925, kdy přesídlil do Prahy, byl zaměstnán v továrně Altschul v Michli. Již 1921 vstoupil do KSČ, dopisoval do sociálně demokratického týdeníku Snaha a komunistického týdeníku Rudý Tábor. Angažoval se v Komunistickém svazu mládeže a v Rudých odborech. 1928–30 byl organizačním tajemníkem krajského výboru KSČ v Ostravě, pak absolvoval Mezinárodní leninskou školu v Moskvě, 1931–34 působil jako politický a hospodářský redaktor komunistického Dělnického deníku v Moravské Ostravě, 1930 jako jeho vydavatel, 1933 odpovědný redaktor. Spolupracoval také s redakcí ostravského týdeníku Havíř a s deníkem Dělnická rovnost (Brno). 1932 vstoupil do Syndikátu československých novinářů. Od dubna 1934 do 1935 působil v redakci listu Pochodeň v Hradci Králové, pak byl až do zastavení listu na podzim 1938 redaktorem Rudého práva. V době německé okupace pracoval opět jako obuvník a v uhelných skladech na Žižkově. Zapojil se do ilegální komunistické činnosti v tzv. žižkovské skupině. Po zatčení gestapem byl od podzimu 1940 vězněn na Pankráci v Praze, na jaře 1941 převezen do Drážďan, v červnu téhož roku pro nedostatek důkazů propuštěn.
Po skončení války se stal znovu redaktorem Rudého práva, 1949–50 byl odpovědným zástupcem listu. Od října 1950 do ledna 1954 byl hlavním redaktorem deníku Práce. Poté se vrátil do redakce Rudého práva (do jara 1955) a 1955–56 byl zástupcem šéfredaktora. 1957–62 působil jako šéfredaktor obnovené Tvorby, orgánu ÚV KSČ pro otázky kultury a politiky, 1963–66 časopisu Květy. Vykonával i další funkce: od 1946 místopředseda a 1951–63 předseda Svazu československých novinářů.
Po okupaci 1968 se aktivně podílel na normalizaci tisku a rozhlasu. Přispíval do (prosovětských) Zpráv, Tribuny, Rudého práva, Světa socialismu a do Novináře. 1970–72 přednášel jako externí pedagog dějiny komunistického tisku na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK. Získal četná politicky motivovaná vyznamenání, 1954 Řád práce, 1955 Řád republiky.
D: Vyháníme cizáckou šlechtu z české půdy, 1946; Třicet let bojů za socialismus: [Z historie Rudého práva], 1951; O lidové Číně: Poznámky z návštěvy Čínské lidové republiky, 1953; 40 let Rudého práva, 1960; Noviny a novináři: z poznámek a vzpomínek, 1963; Komunistou vždy a všude, 1973.
L: Tomeš 1, s. 245; Knapík, s. 72; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 154; Kdy zemřeli 5, 1971–1974 a 1935–1970, 1974, s. 38; V. Koucký, K padesátinám soudruha V. D., in: Československý novinář 5, 1953, č. 8, s. 201–202; MČE 2, s. 153; G. Spurný, Padesát let dělnického novináře, in: Práce 30. 7. 1953; J. Svoboda, Komunistou vždy a všude, in: Novinář 35, 1983, č. 7, s. 7; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 502; nekrology: Z. Hoření, Za soudruhem V. D., in: Novinář 24, 1972, č. 5, s. 42; týž, Veselý voják našich novin, in: tamtéž, č. 6–7, s. 42–43; jn, Byl komunistou vždy a všude, in: Tvorba 14. 6. 1972, s. 2; (sine), Za novinářem – komunistou, in: Práce 9. 6. 1972; (sine), Zemřel soudruh V. D., Rudé právo 9. 6. 1972; (sine), Vzpomínky na V. D., in: Novinář 24, 1972, č. 8, s. 6; (sine), Vzpomínka na V. D., in: tamtéž 25, 1973, č. 9, s. 29.
P: NA Praha, fond ASYN, členská evidence, členské přihlášky do Syndikátu čs. novinářů z 16. 6. 1932, 8. 3. 1934, 23. 11. 1934.
Jitka Kryšpínová
